Brzké ráno bylo bohužel opět větrné, tak jsme se vstáváním nespěchali. Po deváté hodině ale hladina jezera vypadala klidná a bez vln, i když celkem foukalo. Rozhodli jsme se, že Michal půjde na Revbuu pěšky po cestě lemující pobřeží a my dva zkusíme proplout na Scoutovi.
Během dopoledne se ovšem vlny opět objevily a začaly si se Scoutem obtěžkaným našimi batohy nebezpečně pohrávat a přetížená loď se špatně řídila. Po uplutí asi půl kilometru ve stále sílících vlnách jsme to vzdali a přistáli u první chaty v dohledu. Loď jsme tu přivázali, přeskládali všechny věci do dvou příšerně těžkých batohů a vyrazili pěšky v Michalových stopách.
Nejprve jsme přes blata a mokřady hledali oranžově značenou turistickou trasu, a po ní jsme se pak 15 kilometrů trmáceli. Cesta byla pestrá. Všude kolem byly různobarevné mechy a lišejníky. Převládala světle zelená, červená a oranžová barva. Skoro celou cestu jsme šli řídkým borovým lesem posetým spoustou balvanů obrostlých světle zeleným lišejníkem. Cesta vedla stále nahoru a dolů přes různé kopečky, občas se musely přecházet mokřady, naštěstí přes dřevěné lávky, které byly ovšem místy značně prohnilé. Občas se otvíraly krásné výhledy na jezero Rogen a jeho zátoky. Vpravo od nás jsme míjeli vysoké skalnaté kopce obsypané lišejníky.
Cesta byla únavná, jednak kvůli těžkým batohům, a pak kvůli těžkému podmáčenému blátivému podkladu. Kde se nešlo vodou nebo blátem, skákalo se po kluzkých balvanech. Celý den se nad námi přeháněly krátké deštíky střídané svitem slunce, chvílemi dokonce padaly drobné krupky. Dvakrát jsme před sebou vyplašili stádo sobů. Asi ve čtyři hodiny jsme konečně dorazili na Revu. Michal tu už na nás dávno čekal.
Byly tu blízko sebe dvě chaty, jedna na norském území, druhá na švédském. My jsme spali na té norské, Revbue. Je to krásný srub u vody akorát pro tři lidi. Nařezali a naštípali jsme dřevo na topení a zabydleli jsme se. Udělal jsem si procházku po okolí, bylo tu nádherně. Samá voda, traviny, kopce. Fotografův ráj. Dlouho do večera jsme vařili na kamnech večeři. Venku byly 3 stupně, my měli uvnitř přes 25. Večerní západ slunce nad jezerem u chaty byl kouzelný. Dlouho do noci jsme si pak ještě četli ve svitu čelovek knížky.
Napsat komentář