Domovská stránka

Autor: Dave (Strana 1 z 46)

Chýnovská jeskyně

Na víkend jsme byli u rodičů a vyjeli jsme si s nimi do Chýnovské jeskyně. Jedná se o schované místo na konci malé silničky na úbočí Pacovy hory. Krasové vápencové prostory jeskynního komplexu jsou sice hodně upravené, ale přesto velmi pěkné, barevné, vodou zajímavě vymodelované a krásně nasvícené. Trasa prohlídky je pěkně členitá, skoro pořád se chodí po schodech, kterých je v jeskyni takřka 400 a výklad paní průvodkyně byl moc pěkně podaný.

Po prohlídce jsme si ještě vyšli na Pacovu horu, odkud je pěkný výhled do prostor bývalého lomu (dnešní přírodní rezervace) i celkem daleko do okolní krajiny.

Pokračovat ve čtení

Spasitel

Andy Weir 9 / 10

Spasitel.Po celkem průměrném Artemis jsem se trochu bál, jakou úroveň bude Spasitel mít, ale celkem zbytečně. Je to skvělá sci-fi od začátku až do konce. Napínavá už od prvních stránek, nabitá zajímavými vědeckými úvahami a pokusy, se skvěle vymyšlenými a konzistentními vědeckými objevy. Koncept, kdy se hlavní postava (tentokráte jsou to postavy dvě) postupnou vědeckou prací propracovává k záchraně velmi dobře fungoval u Marťana a stejně, ne-li ještě lépe, funguje i zde. Velmi se podařily dvě časové a dějové linky, kdy jedna formou flashbacků se správným načasováním dobře doplňovala a osvětlovala tu druhou.

Jedině, co v románu trochu skřípalo, byla příliš zjednodušená vesmírná navigace a fakt, že na rozdíl od skutečného světa, všechny nehody a problémy, které se udály, byly vždy, bez přílišně námahy, zvládnutelné. Ke konci knihy, kdy už jsem očekával předvídatelný plytký happyend, mě Weir dokázal mile překvapit nečekaným zvratem, který se velmi povedl. Krásná sci-fi nejenom o cestování mezi hvězdami, mimozemšťanech a technice, ale i o lásce k životu a síle přátelství.

Komu zvoní hrana

Ernest Hemingway 8 / 10

Komu zvoní hrana.

Nejdelší román Ernesta Hemingwaye popisuje pouhé tři dny z krvavé španělské občanské války. Tři dny, během kterých má americký učitel španělštiny bojující na straně republikánů přejít frontu, naverbovat místní povstalecké skupiny a s jejich pomocí vyhodit do vzduchu most na podporu nastávající ofenzivy.

V příběhu se střídají skvěle napsané akční scény (nejvíce mi utkvělo chladnokrevné vyvraždění sympatizantů s fašisty v dobyté vesnici a závěrečné okamžiky ze zničení mostu, kdy bylo veškeré dění vylíčeno naprosto precizně do nejmenších podrobností, ale přesto bez emocí) a dlouhé pasáže, kdy postavy jen přemýšlejí a do nejmenších podrobností analyzují své pocity. Skoro všichni protagonisté jsou velmi upovídaní a na vyjádření každé myšlenky potřebují mnoho slov, často omílaných mnohokrát dokola. Když někdo vzpomíná na předešlé události, líčí je do takových detailů, až se člověk zdráhá uvěřit, že by si někdo tolik podrobností mohl zapamatovat. Místy jsem se díky autorově rozvláčnosti musel do čtení nutit. Hemingway navíc do textu přimíchal velké množství španělských slov a výrazů, které měly asi pomoci autenticitě příběhu, ale pro mě byly poměrně rušivé.

Přesto se mi celkově román líbil, dozvěděl jsem se něco o smutné historii Španělska a trochu poznal španělskou mentalitu. Kdyby se v textu proškrtaly příliš rozvleklé pasáže, řekl bych o něm, že je vynikající.

Hahnsee

Navzdory nejisté předpovědi počasí a silnému větru jsme využili volný víkend a letos poprvé se vydali na trek do mých oblíbených Nízkých Taur. Na malém neudržovaném parkovišti u Bergerhube zvedli ceny a za den už se platí vydřidušských 5 euro za den, navíc parkovací automat stále žere pouze jedno nebo dvoueurové mince. To aby člověk na vícedenní parkování rozbil prasátko. Tady už asi příště parkovat nebudu.

Pokračovat ve čtení

Příběhy skutečné odvahy

Bear Grylls 9 / 10

Příběhy skutečné odvahy.Knížka popisuje strhující příběhy mnoha lidí, kteří se různými způsoby dostali na hranici smrti. Všichni tito lidé projevili neuvěřitelnou odvahu, odhodlání a sílu vůle. Navzdory všem těžkostem a zdánlivé beznadějnosti svého postavení se nenechali zlomit, nevzdali se a odhodlaně bojovali o svůj život až do posledního dechu. Všechny líčené události představují úžasnou přehlídku nezdolnosti lidské vůle.

„Nebylo to hrdinství ani dobrodružství. Bylo to peklo.“

„Můj Bože! Utýrej nás k smrti, ať už ta strašná muka nemusíme snášet!“

Ať již jsou to zranění či zajatí a mučení vojáci, ztroskotaní mořeplavci, poranění horolezci, omrzlí polárníci bez zásob, průzkumníci neznámých krajů, anebo obyčejní lidé, jako třeba dívka, která jako jediná přežila pád letadla do hluboké džungle nebo turista, který si musel uříznout vlastní zaklíněnou ruku. Ti všichni dokázali statečně se vztyčenou hlavou bojovat o svůj život. Často těžce zranění a naprosto vyčerpaní. Nepoddali se pocitu, že bude jednodušší svůj boj vzdát (i když u některých osudů jsem si říkal, zda vzhledem k prožitým utrpením a strašným následkům, psychickým i fyzickým, stálo vlastně přežití za to).

Z příběhů pro mě vyplývá jedno velké poselství: navzdory nepřízni osudu, navzdory zdánlivé beznadějnosti situace, nikdy bychom se neměli vzdávat. Jak krásně nepateticky z vlastní zkušenosti říká Mára Holeček: Dokud se zvedá hruď, je o co bojovat.

Šumava

Měli jsme s Endym rezervovaný termín na trek. Počasí nebylo nic moc, kondice na začátku sezóny taky ne, tak jsme se rozhodli nejezdit do zahraničí a vydat se někam v naší republice, kde to zatím prochozené nemáme. Volba padla na Šumavu. V sobotu v poledne jsme zaparkovali jedno auto na Čeňkově Pile, druhým přejeli do Železné Rudy, nahodili batohy a vyrazili na hřeben směrem k jezeru Laka.

Pokračovat ve čtení

Trenckova rokle

Chtěli jsme si s Terkou udělat nějaký pohodový čundr. Pořád nám to nevycházelo časově, tak jsme si vzali jeden den dovolené v týdnu a vyrazili jsme do míst, která mám moc rád: k říčkám Libochovka a Bobrůvka. Šli jsme trasou ze Žďárce přes Rojetín, Meziboří a Trenckovu rokli zpět do Žďárce. Přespali jsme na opuštěné louce u Libochovky.

Pokračovat ve čtení

Halda

Nechali jsme se inspirovat Michalovým článkem a vydali se prozkoumat další neznámý kout v okolí Brna, údolí říčky Haldy. Zaparkovali jsme auto na nádraží v Řikoníně, přejeli vlakem dvě stanice do Vlkova a podél kolejí jsme se už po svých vydali zpátky. Nejdříve kousek po silnici a pak po polňačkách, ze kterých byly pěkné výhledy do dálky, jsme v pěkném počasí došlapali do Níhova. Cestou kolem nás po vytížené obousměrné trati svištěl jeden vlak za druhým.

Pokračovat ve čtení

Malá Fatra s dětmi

Vymyslet program s dětmi na část jarních prázdnin mi nedalo příliš práce. Nedávno jsem si prošel kus hřebene Malé Fatry, věděl jsem, jaké tam jsou aktuální podmínky, a tak jsem se rozhodl ukázat opravdové zimní hory i klukům. Pořídili jsme pořádné nesmeky do ledu s ocelovými hroty, nabalili zásoby a vypravili se na Slovensko. Bydleli jsme v příjemně útulném bungalovu ve skoro prázdném kempu Belá.

Pokračovat ve čtení

Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost

David Attenborough 7 / 10

Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost.Knížka slavného britského tvůrce přírodovědných filmů nevyznívá příliš optimisticky. Tématicky je rozdělená do tří částí. Na začátku postupně prochází Attenboroughovou televizní a filmovou kariérou, ukazuje zajímavé střípky a zážitky z divočiny na celém světě. Postupně si však všímá, jak divočina a biodiverzita čím dál tím rychleji mizí a je více a více zřejmější, že jsme svědky počínajícího historicky šestého velkého vymírání druhů.

V krátké, ale o to děsivější druhé části, je vylíčená vize toho, co přírodu a lidstvo čeká v příštích sto letech. Čtení je to hodně pochmurné a neradostné. Pokud má Attenborough pravdu – a při jeho ohromných znalostech a zkušenostech, navíc podložených množstvím odborných studií, nemám důvod o jeho slovech pochybovat –, stojí ekosystémy Země díky změnám klimatu a lidskému neuváženému drancování přírodních zdrojů jak v mořích tak i na souši už jen krůček od obřího kolapsu.

Pokračovat ve čtení

« Starší příspěvky

© 2022 David Cimbůrek

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑