O programu na jarní prázdniny jsme nemuseli dlouho přemýšlet. Před dvěma lety jsme byli na Malé Fatře, kde jsme kvůli jarnímu zákazu vstupu nezvládli vystoupit na Veľký Rozsutec. Letos vyšly jarní prázdniny na dřívější termín. Zima už je sice na sklonku, i na horách panují teploty nad nulou, ale vyrazili jsme na Slovensko i tak.
Autor: Dave (Strana 1 z 53)
Celou zimu jsme se s Endym nedostali na žádné dobrodružství na sněhu. Vyšel nám tento jediný termín. Co na tom, že zima už je na ústupu. Co na tom, že předpověď počasí hlásila na víkend teploty nad nulou a déšť. Sbalili jsme batohy, stan, sněžnice, vybavení, a v sobotu ráno po osmé hodině už jsme parkovali v Jeseníkách Na Skřítku.
Na Pálavu jsme se chystali celou zimu. Čekali jsme, až napadne dost sněhu a bude mrznout, abychom se mohli projít na nesmecích. Bohužel jsme se letos příhodného počasí nedočkali, tak jsme nakonec vyrazili v únoru už za jarních podmínek. Po sněhu a ledu ani památky, zato foukal ledový vítra a všude bylo spoustu bláta. Díky tomu, že jsme na výlet využili páteční pololetní prázdniny, šlapali jsme po Pálavě celý den skoro sami. Pokračovat ve čtení
Mám rád Formánkův styl psaní. Lehký, srozumitelný, dobře čitelný, ale dokáže jím vyprávět i o velkých a těžkých věcech. Deníkové zápisky pacienta protialkoholické léčebny byly otevřené a upřímné. Vyprávění o zničeném životě alkoholika, ať už svém, nebo svých kolegů, bylo drsné a mrazivé. Kdo si něco podobného sám neodžil, těžko se se mu to chápe. Jak neodolatelné musí být bažení po chlastu. Jak musí být těžké přiznat si pravdu a přijmout porážku. Rozhlédnout se po úplném dnu a vidět, že už se tam nikdy nechcete vrátit. Jak silný musí být černý drak závislosti, který, jak se jednou vylíhne, zemře až se svým nositelem. Jen menšině závislých se ho podaří alespoň uspat. Neradostné, ale formánkovsky brutálně otevřené čtení.
První letošní výlet jsem naplánoval na má oblíbená místa, do okolí řek Libochovka a Bobrůvka. Jako novoroční výzva byl v plánu i brod ledové řeky. Vycházeli jsme po silnici z vylidněného Žďárce, na zoraných polích ležel lehký sněhový poprašek, do obličejů nám dul mrazivý vítr. V malebném údolí Libochovky se vítr trochu utišil. Říčka byla po předchozích deštích hodně rozvodněná, proplétali jsme se příbřežními mokřady.
Velmi poeticky vyprávěný příběh ze světa jedné odlehlé židovské komunity na Podkarpatské Rusi z doby před sto lety. Život v židovské obci je popisovaný výborně, plasticky se všemi detaily, nenávist mezi rodinami táhnoucí se po celé generace, nepřejícnost, pomluvy, závist, šmelinaření, podvody, pokrytectví ortodoxních Židů, kteří jsou bytostně přesvědčeni o své nadřazenosti nad všemi ostatními. Je to až mrazivé, ale díky tomuto vyprávění se dá trochu pochopit, odkud vzešly příčiny antisemitismu a židovských pogromů.
Na závěr roku jsme si udělali za skoro jarního počasí pohodový výlet na Babí lom. Vlakem do České, odtud pěknou cestou lesem na Kuřimskou horu, prohlédli jsme si pěknou novou naučnou stezku, propletli se Kuřimí a přes Podlesí vyšlapali nahoru na Babí lom. Zdejší rozeklané skalní útvary na mě vždycky zapůsobí svou pohádkovou atmosférou.
Tomáš Petrásek je pro mě známý astrobiolog, popularizátor výzkumu exoplanet a bádání po mimozemském životě. Na jeho 700stránkový sci-fi počin jsem byl zvědavý. Knížka tvoří zvláštní směsici několika žánrů. Klasická tvrdá sci-fi je povedená, lidstvo doputovalo k cizí sluneční soustavě, která je ovšem poměrně nehostinná, takže lidé zde postupně chřadnou a napínají své síly k obnovení mezihvězdného korábu, který by jim umožnil přesun na lepší místo.
Děj se odehrává v 31. století a je trochu zarážející, že oproti dnešku nedošlo k žádnému většímu posunu v oblasti technologií či v lidském chování, etice, motivacích. Škoda, tady by byl prostor pro spoustu nápadů.