Už samotná obálka, vazba a sazba knihy je promyšlený elegantní umělecký skvost. A co teprve samotný obsah! Těžko věřit, že tak vyzrálé, propracované a dramaturgicky perfektně poskládané dílo je autorovou prvotinou.
Co se dělo v koncentračních táborech už popsalo mnoho autorů. Ale jak se odvíjely životy té hrstky Židů, kteří nacistické peklo přežili a vrátili se domů? Jeden takový příběh se dozvíme z vyprávění hlavního hrdiny, Petra Steina. Utekl z pochodu smrti a s velkým štěstím přežil návrat do Prahy. Jediné, co si přál, byl klid a návrat k původnímu životu.
Čekal jsem od této knihy popisy ruské divočiny, zážitky lovců z rozlehlé tundry. Místo toho jsem dostal obraz zaostalého ruského venkova a šlechtice-statkáře potloukajícího se krajinou s puškou a služebnictvem, lovícího tetřevy a zážitky ze setkání s všelijakými lidmi.
Další soubor povídek o přírodě a divokých zvířatech mého oblíbeného spisovatele. Tentokrát jsou příběhy hodně rozmanité. Knížka se věnuje převážně vlkům, ale skvěle líčí i podrobnosti ze života jelenů, zajíců, potkanů či divokého skotu. Opět jsem žasl, co všechno dokázal Seton o životě zvířat vypozorovat. O životě v divočině jsem se dozvěděl mnoho nového. Tentokrát se ale hodně věnoval i pohnutkám a motivacím lovců těchto zvířat a jejich stopování.
Prvotina Jiřího Březiny mě svým námětem příliš nezaujala. Malé dívce se před lety v malé obci prý zjevil anděl a mladý začínající novinář postupně zjišťuje, jak to bylo doopravdy. Ale protože mám rád Březinův styl psaní a jeho následující knihy s mi líbily, pustil jsem se i do této.
Nesmírně zvláštním a poetickým způsobem vyprávěná novela mi i při několikátém čtení opět učarovala. V dlouhých souvětích se na mě postupně zdánlivě bez ladu a skladu, živelně, ale úchvatně linul příběh Miloše Hrmy, vyprávění o jeho službách na malém nádraží, o jeho lásce k Máše (… a podívala se mi do očí, a že to bylo v příkopě, ve vysoké lebedě, nastavil jsem ústa a skrz ten natřený drát jsme se políbili, a když jsme otevřeli oči, ona měla na ústech takovou červenou kundičku a já taky, rozesmáli jsme se a od té doby jsme byli šťastni.) a o jeho milostných trampotách, o přednostovi stanice, jehož vysněná kariéra drážního inspektora se hroutí (Inspektorská zahrádka je v prdeli!), o bonviánském výpravčím Hubičkovi a o orazítkované zadnici telegrafistky Zdeničky.
V podstatě vše, co jsem napsal při hodnocení prvního dílu série Freyja & Huldar, platí i pro jeho pokračování. Ze začátku se příběh zajímavě rozjíždí, ale opět se utopí v osobních vztazích, nelogičnostech a vyšetřovacích chybách. Postavy jsou prkenné, mají těžko uvěřitelné jednání a v podstatě všechny mi byly nesympatické. U rádoby dramatického závěru jsem nepociťoval žádné napětí a u závěrečného přiznávacího monologu jsem jen protáčel oči. Jediné pozitivum vidím v poznávání islandských reálií (jsou-li ovšem autentické) a v tom, že Klára Cibulková načetla tento díl mnohem lépe než první knihu.
Bývalý novinář a zavedený autor béčkových krváků (píšící pod pseudonymem František Kotleta) se pustil do seriózní literatury, a to velmi zajímavým počinem. Coby bruntálský rodák se zamyslel nad tím, jak by to v naší republice vypadalo, kdyby neproběhl poválečný odsun, a co by se díky tomu dělo před prvními svobodnými polistopadovými volbami. Jak by se 
Na tuto severskou detektivku z chladného a ponurého Islandu jsem se velmi těšil, ale bohužel mi vůbec nesedla. Na začátku se odehraje originální brutální vražda a začínají se postupně splétat dohromady příběhy zdánlivě spolu nesouvisejících lidí. Potud všechno v pořádku. Ale kniha se rozjíždí hodně pozvolna, řeší se příliš vztahy, vyšetřování samotné je vedené chaoticky a se spoustou chyb, autorka popisuje mnoho nedůležitých věcí zbytečně rozvlekle a místo aby se věnovala podstatě věci, zaobírá se tím, kdo má jaký límeček u košile a jak se dnes učesal.
Závěrečný díl série Města začíná povedeně a nápaditě na chladném a izolovaném Islandu. Poznáváme nové město a nové postavy. V první třetině čtení se mi líbila postupně houstnoucí atmosféra strachu, paniky a nakonec i hrůzy. Ovšem od chvíle, kdy se začal postupně realizovat plán na znovuosídlení povrchu a děj se přesunul do kontinentální Evropy, šla kvalita hodně dolů. Hlavní motivace pro následnou odyseu byla dost chabá, epizoda s domorodým kmenem vyloženě mizerná a úplně zbytečná. A závěrečné akční finále v rozpadajícím se Římě už bylo úplně béčkové, navíc bez invence a zajímavých zvratů. Navíc mi přišel odfláknutý, nedotažený a nedovysvětlený úplný závěr knihy. Škoda, poté, co jsem se namlsal druhým dílem série, mi přišlo, že svět měst v oblacích měl větší potenciál.
Zatímco z prvního dílu Novináře v Číně jsem byla naprosto unesený, jeho pokračování ve mně zanechalo rozporné dojmy. Ačkoliv bylo napěchované zajímavými informacemi, vyprávění už nemělo takový náboj. Hodně zdlouhavě a podrobně se řešila politika, mezinárodní vztahy, cestování a služební pobyty, ať už po Asii mimo Čínu, nebo po Evropě v rámci pořádání různých konferencí. Velký prostor dostalo autorovo stěhování a postupný rozpad rodiny a jeho čím dál tím větší hrubnutí, hulvátství a dokonce sahání po násilí po čínském vzoru. A s tím spojené psychické problémy a obracení se k chlastu. Hrubému vyjadřování na adresu různých českých pohůnků sloužících čínským zájmům asi rozumím, ale i ostrá kritika by se dala vyjádřit slušněji.