Domovská stránka

Rubrika: Recenze (Strana 1 z 12)

Enderův stín

Orson Scott Card 8 / 10

Enderův stín.Byl jsem zvědavý, jak dopadne příběh již jednou vyprávěný v Enderově hře viděný očima jiného protagonisty. Začátek Fazolkova života strávený v rotterdamském ghettu je napsaný skvěle. Je plný nápadů, akce, tvrdého boje o přežití. Svět živořících dětských tlup je popsaný velmi plasticky a uvěřitelně. Card umí mistrovsky vylíčit způsob uvažování všech postav, myšlenkové postupy, všechna pojítka, která vedou ke konečným závěrům.

Když se děj dostane k popisu pasáží obsažených již v Enderově hře, tempo poněkud opadne a lehkost se vytrácí. Je zde znát až příliš násilná snaha zachovat logiku příběhů obou knih a zároveň dát událostem jiný význam, než jaký měly v knize původní. Ender už není takový absolutní správňák, z Petry se stává postava až záporná, a nevýrazný Fazolek je naopak přetvořen v toho opravdového génia na pozadí. Cardovi ovšem slouží ke cti, že i přes tyto významné změny dokázal udržet příběh konzistentní a zdárně ho dovedl až do konce, i když poněkud nevýrazného a bez prvku překvapení.

Celkově je knížka úžasně čtivá a komu se líbila Enderova hra, Enderův stín by vynechat neměl.

Republika

Jiří Padevět 7 / 10

Republika.Velmi zajímavá publikace provázející čtenáře průběhem 73 let existence československého státu. Graficky velmi neotřele a povedeně zpracovaná kniha zpracovává na jedné dvoustraně každý jednotlivý rok. První část dvoustrany obsahuje vždy obrázek a krátký popis vybrané události nebo osoby. Někdy jde o události či aktéry všeobecně známé, jindy o malé takřka anonymní drobnosti, pokaždé však velmi zajímavé. Druhá stránka pak vždy obsahuje krátký mikropříběh vztahující se k navozenému tématu.

Velmi se mi líbilo, jak Padevět umí na minimálním prostoru samozřejmým a přirozeným popisem drobných každodenních činností, událostí nebo prostředí navodit atmosféru doby. Skvělé byly třeba příběhy o vítání Gagarina v Praze, o neobsluhování neostříhaných vlasatců v pražských restauracích nebo o prvním výročí okupace Československa.

Pokračovat ve čtení

Tma

Jozef Karika 6 / 10

Tma.Karika umí budovat hutnou temnou atmosféru a jeho styl psaní se mi líbí. I román Tma začíná slibně. Mladý scénárista odjíždí na vánoční svátky před dusnem rozpadajícího manželství na osamělou horskou chatu a ztrácí tu zrak. Vyprávění má našlápnuto na silný temný survival thriller. Ale bohužel mě nedokázal oslovit. Hlavní hrdina je nesympatický, dělá spoustu logických chyb, ke každé situaci mu zázračně naskočí vysvětlující vzpomínka na nějaký novinový článek nebo film. Celý příběh Karikovi nedokázal unést jeden hlavní hrdina, musel si vypomoci omšelou berličkou v podobě dialogů se svým alter egem. Pokračovat ve čtení

Spasitel

Andy Weir 9 / 10

Spasitel.Po celkem průměrném Artemis jsem se trochu bál, jakou úroveň bude Spasitel mít, ale celkem zbytečně. Je to skvělá sci-fi od začátku až do konce. Napínavá už od prvních stránek, nabitá zajímavými vědeckými úvahami a pokusy, se skvěle vymyšlenými a konzistentními vědeckými objevy. Koncept, kdy se hlavní postava (tentokráte jsou to postavy dvě) postupnou vědeckou prací propracovává k záchraně velmi dobře fungoval u Marťana a stejně, ne-li ještě lépe, funguje i zde. Velmi se podařily dvě časové a dějové linky, kdy jedna formou flashbacků se správným načasováním dobře doplňovala a osvětlovala tu druhou.

Jedině, co v románu trochu skřípalo, byla příliš zjednodušená vesmírná navigace a fakt, že na rozdíl od skutečného světa, všechny nehody a problémy, které se udály, byly vždy, bez přílišně námahy, zvládnutelné. Ke konci knihy, kdy už jsem očekával předvídatelný plytký happyend, mě Weir dokázal mile překvapit nečekaným zvratem, který se velmi povedl. Krásná sci-fi nejenom o cestování mezi hvězdami, mimozemšťanech a technice, ale i o lásce k životu a síle přátelství.

Komu zvoní hrana

Ernest Hemingway 8 / 10

Komu zvoní hrana.

Nejdelší román Ernesta Hemingwaye popisuje pouhé tři dny z krvavé španělské občanské války. Tři dny, během kterých má americký učitel španělštiny bojující na straně republikánů přejít frontu, naverbovat místní povstalecké skupiny a s jejich pomocí vyhodit do vzduchu most na podporu nastávající ofenzivy.

V příběhu se střídají skvěle napsané akční scény (nejvíce mi utkvělo chladnokrevné vyvraždění sympatizantů s fašisty v dobyté vesnici a závěrečné okamžiky ze zničení mostu, kdy bylo veškeré dění vylíčeno naprosto precizně do nejmenších podrobností, ale přesto bez emocí) a dlouhé pasáže, kdy postavy jen přemýšlejí a do nejmenších podrobností analyzují své pocity. Skoro všichni protagonisté jsou velmi upovídaní a na vyjádření každé myšlenky potřebují mnoho slov, často omílaných mnohokrát dokola. Když někdo vzpomíná na předešlé události, líčí je do takových detailů, až se člověk zdráhá uvěřit, že by si někdo tolik podrobností mohl zapamatovat. Místy jsem se díky autorově rozvláčnosti musel do čtení nutit. Hemingway navíc do textu přimíchal velké množství španělských slov a výrazů, které měly asi pomoci autenticitě příběhu, ale pro mě byly poměrně rušivé.

Přesto se mi celkově román líbil, dozvěděl jsem se něco o smutné historii Španělska a trochu poznal španělskou mentalitu. Kdyby se v textu proškrtaly příliš rozvleklé pasáže, řekl bych o něm, že je vynikající.

Příběhy skutečné odvahy

Bear Grylls 9 / 10

Příběhy skutečné odvahy.Knížka popisuje strhující příběhy mnoha lidí, kteří se různými způsoby dostali na hranici smrti. Všichni tito lidé projevili neuvěřitelnou odvahu, odhodlání a sílu vůle. Navzdory všem těžkostem a zdánlivé beznadějnosti svého postavení se nenechali zlomit, nevzdali se a odhodlaně bojovali o svůj život až do posledního dechu. Všechny líčené události představují úžasnou přehlídku nezdolnosti lidské vůle.

„Nebylo to hrdinství ani dobrodružství. Bylo to peklo.“

„Můj Bože! Utýrej nás k smrti, ať už ta strašná muka nemusíme snášet!“

Ať již jsou to zranění či zajatí a mučení vojáci, ztroskotaní mořeplavci, poranění horolezci, omrzlí polárníci bez zásob, průzkumníci neznámých krajů, anebo obyčejní lidé, jako třeba dívka, která jako jediná přežila pád letadla do hluboké džungle nebo turista, který si musel uříznout vlastní zaklíněnou ruku. Ti všichni dokázali statečně se vztyčenou hlavou bojovat o svůj život. Často těžce zranění a naprosto vyčerpaní. Nepoddali se pocitu, že bude jednodušší svůj boj vzdát (i když u některých osudů jsem si říkal, zda vzhledem k prožitým utrpením a strašným následkům, psychickým i fyzickým, stálo vlastně přežití za to).

Z příběhů pro mě vyplývá jedno velké poselství: navzdory nepřízni osudu, navzdory zdánlivé beznadějnosti situace, nikdy bychom se neměli vzdávat. Jak krásně nepateticky z vlastní zkušenosti říká Mára Holeček: Dokud se zvedá hruď, je o co bojovat.

Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost

David Attenborough 7 / 10

Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost.Knížka slavného britského tvůrce přírodovědných filmů nevyznívá příliš optimisticky. Tématicky je rozdělená do tří částí. Na začátku postupně prochází Attenboroughovou televizní a filmovou kariérou, ukazuje zajímavé střípky a zážitky z divočiny na celém světě. Postupně si však všímá, jak divočina a biodiverzita čím dál tím rychleji mizí a je více a více zřejmější, že jsme svědky počínajícího historicky šestého velkého vymírání druhů.

V krátké, ale o to děsivější druhé části, je vylíčená vize toho, co přírodu a lidstvo čeká v příštích sto letech. Čtení je to hodně pochmurné a neradostné. Pokud má Attenborough pravdu – a při jeho ohromných znalostech a zkušenostech, navíc podložených množstvím odborných studií, nemám důvod o jeho slovech pochybovat –, stojí ekosystémy Země díky změnám klimatu a lidskému neuváženému drancování přírodních zdrojů jak v mořích tak i na souši už jen krůček od obřího kolapsu.

Pokračovat ve čtení

Nepřítel

Erich Maria Remarque 8 / 10

Nepřítel.Útlá knížka obsahující šest krátkých příběhů ukazuje, že s koncem bojů pro válečné veterány všechny strasti zdaleka nekončí. Připomenutí toho, že nepřítel je stejný člověk jako oni sami. Stále se vracející vzpomínky z bitev. Válečný šok, který utrpěl voják po výbuchu granátu a po válce nepoznal svou ženu. Osud válečných zajatců, kteří se vzbouřili během transportu na lodi, byli odsouzeni za vzpouru a na svobodu se dostali, pokud vůbec, až dlouho po konci války. Všechny příběhy jsou vyprávěny, jak to Remarque skvěle umí – s velikou hloubkou, silným vcítěním do postav aktérů, lehce, přirozeně a s hlubokou dávkou humanity, která vždy zasáhne.

Řetězová reakce

František Kotleta 8 / 10

Řetězová reakce.Měl jsem obavy, zda si čtvrté pokračování prakticky již uzavřené série Spad udrží kvalitu předešlých dílů, ale Kotleta mě mile překvapil. Dokázal najít nové zajímavé motivy, lokace, postavy, novou hlavní hrdinku, tentokrát ženu, jejímaž očima procházíme celým příběhem. Kniha je opět plná zvratů, akce, soubojů, přestřelek, suchého humoru a nezbytných doutníků. Kapitánka Alice se dostane až na úplné dno, ale postupně vlastním nezměrným odhodláním dokáže své nepřátele porazit. Vadilo mi snad jen příliš mnoho samoúčelných sexuálních scén, absence nějakého výraznějšího dějového zvratu a to, že charakter hlavní postavy se až příliš podobal svému mužskému předchůdci, bez nějakých výraznějších odlišností. Každopádně se ale jedná o povedené a důstojné zakončení série.

 

Věk supernovy

Liou Cch'-sin 4 / 10

Věk supernovy.Po přečtení ohromující ságy Vzpomínka na Zemi jsem po další knize Liou Cch’-sina sáhl téměř bez rozmýšlení. Po výbuchu blízké supernovy jsou všichni lidé na Zemi starší 13 let odsouzeni k tomu, že během několika měsíců zemřou a svět zůstane pouze dětem. Ačkoliv se jedná o vědecký nesmysl, jde o zajímavý nápad a já čekal napínavý příběh a byl jsem zvědavý, jak děti budou nebo nebudou schopné postarat se samy o sebe a o celou planetu. Ale nestačil jsem se divit.

Místo napínavého příběhu a boje o přežití a zachování alespoň nějaké civilizace se na stránkách knihy rozvíjela absolutně surreálná utopie, naprosto nevěrohodné chování jak dětí, tak i dospělých. Myšlenka, že všichni lidé, kteří jsou odsouzeni ke smrti, se spořádaně a bez jakýchkoliv nepokojů seberou a nechají se hromadně odvézt na jakási shromaždiště, kde bok po boku – jako na jatkách – vypustí duši, může asi napadnout pouze někoho, kdo má mozek vymytý čínskou propagandou. Děti po zmizení svých rodičů okamžitě jako roboti začnou vykonávat svá povolání, ani stopa po nějakém smutku nebo stesku po svých rodinách a dřívějším životě. S tak plochými postavami se jednoduše nedá ztotožnit.

Pokračovat ve čtení

« Starší příspěvky

© 2022 David Cimbůrek

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑