Chtěli jsme si s Endym udělat pohodový čundr někde po republice. Nechal jsem se inspirovat Michalovým článkem s parádními fotografiemi a rozhodl se prozkoumat pro mě zatím neznámou krajinu v okolí Jindřichova Hradce zvanou Česká Kanada.

Protože jsme jeli každý svým autem, nemuseli jsme jít uzavřený okruh a naplánoval jsem trasu z Jindřichova Hradce do Rožnova, trochu delší, ale zato s mírným převýšením. Malebnost zdejší krajiny nás mile překvapila už z Hradce. Až do Ratmírova jsme šli po Jindrově naučné stezce proti proudu Hamerského potoka divokou krajinou, lužními lesy a svěže zelenými loukami, to vše za příjemného jarního počasí. Cesta nám rychle ubíhala, vyšlápli jsme si na zříceninu hradu Vítkův hrádek a dali si tu lehký oběd a pohodovou siestu. Před Ratmírovem se mi podařilo na Hamerském potoce najít čtvrtou kaskádu, obávaný těžký úsek, který se jezdívá na lodích při podzimním vypouštění Ratmírovského rybníka. Jak malebně a poklidně vypadalo tentokrát místo, které za vysoké vody probouzí ve vodácích tolik obav.

Prošli jsme kolem pěkného chatového tábora Malý Ratmírov, překročili úzkokolejnou trať (kde aktuálně bohužel vlaky díky insolvenci majitele nejezdí) a vstoupili do krajiny rybníků. Jeden z největších a zároveň nejkrásnější, Krvavý rybník, jsme chtěli obejít po neznačené pěšince, která se ovšem v půlce cesty utopila v bažině. Museli jsme se tedy prodírat hustým porostem a hledat suchou variantu. Vůbec nám to ale nevadilo, krajina zde byla úžasná, zvlněná modrá vodní hladina, příbřežní porosty zelenajícího se rákosí, břízy, vodní ptáci, prostě nádhera.

Podle původního plánu jsme měli spát u Kačležského rybníka, ale protože bylo ještě brzy a cesta až rybníku po svěže zelených pastvinách se opět utopila v mokřadech, rozhodli jsme se nivami a loukami mezi rybníky urazit ještě pár kilometrů. Moc se nám líbilo tábořiště Vlčata, určitě ho využijeme někdy příště při zimní přespávačce nebo při čundru s dětmi.

Plán byl přespat u Horního lomského rybníka, ale chyba lávky, nalezli jsme tu soukromý pozemek obehnaný plotem, bez přístupu k vodě. Vystoupali jsme tedy k výše položeným loukám, kde nás čekal úžasný zážitek v podobě celého stáda volně se pasoucích muflonů. Díky větru vanoucího směrem k nám si nás nevšimli a my je tak mohli dlouhé minuty pozorovat při pastvě a soubojích, duté rány úderů rohů o sebe byly slyšet už z dálky.

Nabrali a přefiltrovali jsme vodu z menšího rybníka na Lomském potoce a našli si jakž takž rovný plácek na spaní na louce poblíž. Postavili jsme přístřešek proti rose, uvařili večeři, otevřeli si plechovky s pitím a v teple péřových spacáků si užívali klidný večer za zpěvu ptáků. Přespávání v přírodě se mi nikdy neomrzí.

Ráno jsme se v klidu nasnídali, pobalili a putovali dál. Krajina se oproti předchozímu dni změnila, přibylo lesů a velikých holin, v krajině se různě povalovaly obří balvany (nemohli jsme minout známou Ďáblovu prdel), které tu kdysi roztrousil ledovec. Šlapali jsme převážně po šotolinových cestách a po asfaltu, což našim bolavým nohám příliš neprospívalo, ale na kole by se tu jezdilo parádně.

Brzo po poledni už jsme seděli v restauraci na Bison Ranchi a poté, co jsme si prohlédli velké bizoní stádo v ohradě, ochutnali jsme dobré bizoní steaky. Čundr se nám vyvedl báječně, objevili jsme nová krásná místa, nachodili před 40 kilometrů. Do České Kanady se budu rád vracet.