Po dlouhé době jsme se opět setkali s vodáckou partou, tentokrát během podzimních prázdnin na Chatě Mír v Beskydech. Sešlo se nás včetně všech dětí více než 30. Chata je pěkně udržovaná, s úplně novým prostorem restaurace, kde jsme dostávali vynikající snídaně a večeře. Čas jsme trávili výlety po okolí, v podzimním pošmournu jsme vyšli na Radhošť, dětem jsme připravili halloweenskou noční stezku odvahy, a když jeden celý den propršel, zajeli jsme si do frenštátského muzea na interaktivní výstavu STOPA – Vyřeš zločin!, kde jsme si vyzkoušeli vyřešit případ jedné vraždy.
Rubrika: Děti (Strana 1 z 4)
Letos proběhl už desátý ročník tátovské akce s dětmi na Poříčí. Mezi dětmi už jsou velké věkové rozdíly, a tak jsme je rozdělili na dvě skupiny podle věku, aby si všichni mohli akci užít naplno.
Kluci sami po mně chtěli, abychom se spolu letos ještě jednou podívali do rakouských hor. Vybral jsem příjemný pohodový trek do Triebenských Taur, a jako obvykle, ráno v 6 hodin už jsme seděli v autě a mířili směrem na Vídeň, za městečko Hohentauern, tentokrát až do údolí Bärntal.
Kluci měli letos za dobré vysvědčení neobvyklé a náročné přání: chtěli se poprvé proletět v letadle. Příliš se mi do jeho plnění nechtělo, ale děti byly neodbytné, a když si na let samy částečně přispěly ze svých pokladniček, podlehl jsem. A když jsem navíc objevil stránky leteckého nadšence pana Petra Humpolíčka, https://letbrno.cz, který létá za přijatelnou cenu, bylo rozhodnuto.
I letos jsme se s dětmi vypravili užít si společné alpské dobrodružství. Mezi silným deštěm a bouřkami se nám otevřelo krátké okno pěkného počasí. Kluci jsou zase o něco silnější a vytrénovanější, zvládnou unést těžší batohy, a tak jsme se mohli vypravit na třídenní trek nadivoko po hřebenech rakouských Eizenerzských Alp.
Jako již tradičně každý rok, vydali jsme se s Rendlovými začátkem léta na společný čundr. Tentokrát padla volba na mé oblíbené Tišnovsko. Startovali jsme z obce Skryje a šlapali proti proudu Bobrůvky. Panovalo pěkné počasí, příroda byla krásně zelená, okolí řeky tradičně krásné, a tak nám cesta příjemně utíkala. První větší přestávku jsme udělali u Šafránkova mlýnu, kde si děti vyhrály na dětském hřišti. Je ovšem vidět, že rychle rostou a následné obtížnější skalnaté úseky s řetězy nikomu nedělaly problémy.
Na Dlouhé stráně jsme si poprvé vyšlapali už předloni na podzim. Tehdy ale panovala hustá mlha a z jesenických panoramat jsme neviděli nic. Po delší době jsme se tedy rozhodli pro reparát a v krásném skoro letním počasí jsme si výlet zopakovali.
Na brněnské Hády to máme z Líšně kousek a rádi do těch míst chodíme. Ze zdejšího zvláštního propojení opuštěných lomů a navracející se přírody dýchá atmosféra dobrodružství jako ze starých foglarovek. Rádi se touláme malebným Růženiným lomem, drápeme se jeho strmými suťoviskovými svahy, prohlížíme si fantaskně zvrásněné prvohorní usazeniny a užíváme si panoramatické výhledy na Brno a široké okolí.
Po dlouhých deštích a chladném počasí konečně přišel slunečný víkend s jarními teplotami. Nabalili jsme s klukama věci na přespání venku, nasedli jsme v Brně na vlak a rozjeli se za prvním letošním čundrem. Vystoupili jsme v Níhově a hned u nádraží jsme poznali, že po deštích jsou hladiny toků stále zvednuté, silniční podchod byl zaplavený a z malého potůčku Haldy se stala svižná říčka.
O Velikonocích jsme s klukama vzali prarodiče na výlet do Žďárských vrchů. Vyšli jsme si prohlédnout prastarou zříceninu hradu Štarkov a za výhledy jsme vylezli na skálu Prosíčka. Bylo pošmourno a poletovaly veliké sněhové vločky, což bylo milejší, než kdyby pršelo a ke zdejší kopcovité skalnaté krajině se sněžení dobře hodilo. Pro kluky to byla jen menší procházka, zato babička dostala pořádně zabrat. Výlet se ale povedl a nakonec byli spokojení všichni.