Navzdory nepříznivé předpovědi počasí jsme s kluky vyjeli na třídenní trek do Rottenmannských Taur. V pátek jsme zaparkovali na konci údolí za vesnicí Oppenberg u budky s luxusními záchody, nahodili batohy a pustili se do dlouhého stoupání do sedla pod Hochschwungem. Po předchozích lijácích tekla všude spousta vody, v horních částech údolí jsme museli přecházet sněhová pole. Bylo chladno, foukal vítr a nad hlavou se nám převalovala temná mračna. Cestou na Schattnerzinken nás zastihl pořádný déšť s kroupami, ale stihli jsme si včas nasadit nepromokavé oblečení. Navečer se trochu vyčasilo a do sedla pod Seitnerzinken jsme přišli opět suší, vyfoukaní větrem.
Rubrika: Děti (Strana 1 z 7)
Vypravil jsem se prozkoumat další kousek krajiny, kde jsem zatím ještě nebyl, horní tok říčky Chvojnice. Zaparkoval jsem u Spáleného Mlýna a se čtyřnohou kamarádkou Zuri jsme se vydali na vycházku podél proudu po modré značce. Horní část trasy vedla po vyježděných cestách a příliš záživná nebyla. Brzy ale začala být cesta zajímavější, řeka se kroutila v divokých meandrech, břehy byly porostlé svěží zelenou trávou a květinami, pěšina občas stoupala strmými svahy nahoru nad řeku. Po cestě bylo u řeky i pár luk a mýtin, v zimě se sněhem by tu bylo pěkné přespání. Moc se mi líbily Kozí hřbety, taková malá obdoba těch krkonošských.
Na první letošní čundr jsme se vypravili na známá místa na Tišnovsku. Dojeli jsme vlakem do Níhova a pokračovali podél železniční trati a podél potoku Halda a říčky Libochovka krásně zelenou a rozkvetlou krajinou. Užili jsme si pár brodů ledovou vodou, posezení u ohně, opékání špekáčků, spaní venku i pořádný slejvák druhý den při dochodu do Tišnova. Byl to příjemný pohodový výlet v krásné krajině.
Na velikonoční prázdniny jsme se s Katkou a jejími dětmi vydali do Českého Švýcarska. Cestou do Penzionu Růžák v Růžové jsme se zastavili ve Sloupu v Čechách. Prošli jsme si tu moc pěkný okruh kolem pískovcových skalních útvarů s krásnými vyhlídkami.
Následující den jsme se vydali na cyklo vyjížďku. Prohlédli jsme si rozlehlý Dolský mlýn, který si zahrál v několika pohádkách, příjemně se provětrali a dali si pořádně do těla při závěrečném dlouhém stoupání z Hřenska do Růžové.
Pošmourno, mlha, zima, dešťové přeháňky, to všechno nás neodradilo od malého výletu do přírody. Vydali jsme se na naši milovanou Jihlavku. Ze Lhánic přes Velkou skálu jsme sešli k řece a vyšlapali nahoru na tichý Templštejn, kde jsme se potulovali mezi starými zdmi. Pak jsme pokračovali divočinou proti proudu řeky až k Babám, tady jsme se vydrápali prudkým svahem opět nahoru na vyhlídku, a potom už jen zpět do Lhánic. Na Jihlavce je krásně i za špatného počasí.
Sněhu bylo letošní zimu poměrně dost, ale kvůli různým nemocem jsme stihli výlet na sněžnicích na poslední chvíli. O jarních prázdninách jsme neměli sílu na nějakou vícedenní výpravu. Vypravili jsme se alespoň na náš oblíbený Keprník, tentokrát ale z východní strany z Červenohorského sedla. Na parkovišti jsme stihli přijet ještě předtím, než spustili lyžařské vleky a začalo davové šílenství. Nasnídali jsme se a začali jsme stoupat do hor. Zatím se sněžnicemi na batozích, protože cesta až k Vřesové studánce byla čerstvě vyfrézovaná rolbou.
Konečně jsme byli po prodělání letošní zákeřné chřipky všichni zdraví a s nastupujícím mrazivým počasím jsme mohli před koncem roku vyrazit do přírody. Vydali jsme se na naši oblíbenou Oslavku, okruhem z Oslavan přes Velkou Skálu a zříceninu Levnov. Připojily se k nám Lenka s Terezkou a užili jsme si moc pěkný výlet plný mrazu, ledu a sluníčka. Lidí bylo venku v zimě pomálu, okolí řeky bylo jako vždy malebné a bylo příjemné strávit zase celý den venku pohybem.
Podzimní prázdniny jsme již tradičně strávili s vodáckou partou. Tentokrát jsme se vydali na Broumovsko. Bydleli jsme v Lachově v rozlehlém Penzionu Kačeří, který jsme měli úplně celý sami pro sebe. Veliká chalupa s prostornou kuchyní, rozlehlou terasou, několika společenskými místnostmi, spoustou pokojů a prostornou půdou přebudovanou na tělocvičnu s pingpongovými stoly a prostorem pro florbal nebo fotbálek se nám moc líbila. Naše více než 30členná skupina se sem pohodlně vešla. Počasí bylo hodně pošmourné, skoro každý den pršelo, takže jsme neměli možnost zalézt si na zdejších pískovcových věžích. Alespoň jsme tedy podnikali pěší výlety.
Počasí nebylo nic moc, ale přesto jsme se vypravili vyvětrat do přírody. Kluci chtěli do Jeseníků, vybrali jsme opuštěnější oblast severně od Karlovy Studánky. Lesní parkoviště nad Karlovou Studánkou u Bílé Opavy bylo celé rozbagrované, ale přijeli jsme brzo, tak jsme ještě našli místo na parkování u krajnice vedle silnice. První pěkný úsek trasy nás vedl lesem podél náhonu z Bílé Opavy do Karlovy Studánky. Zajímavé je, že náhon nikdy neměl žádnou praktickou funkci, sloužil pouze k okrášlení lázeňského města umělým vodopádem. V lese vládly pestré podzimní barvy, ale jinak bylo okolí zahalené do husté mlhy a navíc i mrholilo.
Nastalo příjemné slunečné babí léto, vydali jsme se s Rendlovými na víkendový čundr. Bohužel Domča měl zrovna angínu a Julča si podvrtla kotník. Lucinka byla ale zdravá, tak jsme vyrazili v prořídlé sestavě. Rozhodli jsme se projít se po jihočeské Toulavě trasou z Tábora do Bechyně, vedoucí podél řeky Lužnice. Většinu cesty jsme šlapali v malebném sevřeném údolí pod podzimně pestře zbarvenými listnatými stromy. Hladina řeky se leskla jako zrcadlo a odrážela modrou oblohu a různobarevné listí stromů. Na řece leží spousta jezů, vedle kterých stojí krásně opravené staré mlýny. Udělali jsme si cestou malou odbočku na zříceninu hradu Příběnice a prošli několik kempů, které nás k nocování nenalákaly.