Konečně jsme byli po prodělání letošní zákeřné chřipky všichni zdraví a s nastupujícím mrazivým počasím jsme mohli před koncem roku vyrazit do přírody. Vydali jsme se na naši oblíbenou Oslavku, okruhem z Oslavan přes Velkou Skálu a zříceninu Levnov. Připojily se k nám Lenka s Terezkou a užili jsme si moc pěkný výlet plný mrazu, ledu a sluníčka. Lidí bylo venku v zimě pomálu, okolí řeky bylo jako vždy malebné a bylo příjemné strávit zase celý den venku pohybem.
Rubrika: Děti (Strana 1 z 6)
Podzimní prázdniny jsme již tradičně strávili s vodáckou partou. Tentokrát jsme se vydali na Broumovsko. Bydleli jsme v Lachově v rozlehlém Penzionu Kačeří, který jsme měli úplně celý sami pro sebe. Veliká chalupa s prostornou kuchyní, rozlehlou terasou, několika společenskými místnostmi, spoustou pokojů a prostornou půdou přebudovanou na tělocvičnu s pingpongovými stoly a prostorem pro florbal nebo fotbálek se nám moc líbila. Naše více než 30členná skupina se sem pohodlně vešla. Počasí bylo hodně pošmourné, skoro každý den pršelo, takže jsme neměli možnost zalézt si na zdejších pískovcových věžích. Alespoň jsme tedy podnikali pěší výlety.
Počasí nebylo nic moc, ale přesto jsme se vypravili vyvětrat do přírody. Kluci chtěli do Jeseníků, vybrali jsme opuštěnější oblast severně od Karlovy Studánky. Lesní parkoviště nad Karlovou Studánkou u Bílé Opavy bylo celé rozbagrované, ale přijeli jsme brzo, tak jsme ještě našli místo na parkování u krajnice vedle silnice. První pěkný úsek trasy nás vedl lesem podél náhonu z Bílé Opavy do Karlovy Studánky. Zajímavé je, že náhon nikdy neměl žádnou praktickou funkci, sloužil pouze k okrášlení lázeňského města umělým vodopádem. V lese vládly pestré podzimní barvy, ale jinak bylo okolí zahalené do husté mlhy a navíc i mrholilo.
Nastalo příjemné slunečné babí léto, vydali jsme se s Rendlovými na víkendový čundr. Bohužel Domča měl zrovna angínu a Julča si podvrtla kotník. Lucinka byla ale zdravá, tak jsme vyrazili v prořídlé sestavě. Rozhodli jsme se projít se po jihočeské Toulavě trasou z Tábora do Bechyně, vedoucí podél řeky Lužnice. Většinu cesty jsme šlapali v malebném sevřeném údolí pod podzimně pestře zbarvenými listnatými stromy. Hladina řeky se leskla jako zrcadlo a odrážela modrou oblohu a různobarevné listí stromů. Na řece leží spousta jezů, vedle kterých stojí krásně opravené staré mlýny. Udělali jsme si cestou malou odbočku na zříceninu hradu Příběnice a prošli několik kempů, které nás k nocování nenalákaly.
S kluky chodíme lézt na stěnu celkem pravidelně, na laně i na bouldery. Ale venkovní lezení je přeci jenom něco jiného. Vyrazili jsme na konci prázdnin potrénovat skalní lezení na Kašparův mlýn. Jsou tu cesty i lehčích obtížností a k většině slaňovacích bodů se dá dojít pěšky z druhé strany skály. Kluci lezli většinou na toprope, tam, kde by se dřelo lano, jsem je dobíral shora. Na skále bývá obtížnost podstatně tvrdší než na stěně, takže se na některých cestách dostalo i na kladkostroj a vytahování přes těžké úseky. Sám jsem si pořádně zalezl s blokanty. Domů jsme se vraceli pořádně utahaní, ale spokojení. Lezení na Kašparově mlýně, uprostřed krásné přírody, je super.
Na menší pohodový výlet jsme se vypravili do Josefovského údolí. Sice jsme tu byli už mnohokrát, ale zdejší kraj má zvláštní kouzlo a vždy se sem rádi vracíme. Prošli jsme se kolem Býčí skály, zaboulderovali v Kostelíku, užili si výhledy z rozhledny Alexandrovka, prošli malebným údolím Křtinského potoka, prolezli jeskyni Jáchymka a prozkoumali vývěr Jedovnického potoka. V Moravském Krasu je pěkně.
Domluvili jsme se s Lenkou a Terezkou na společné dovolené na Vysočině. Ubytování padlo na Penzion Majka v Herálci. Strávili jsme tu příjemných pět dní. První den jsme si užili lezení na Drátníku. Fixního jištění i slaňáků je tu pomálu, lezli jsme převážně na top rope, ale každý si vybojoval pár cest, zvládli jsme i nějaký ten převis. Děti si vybudovaly krásný lesní domeček, takže na konci dne vládla všeobecná spokojenost.
Na Hochgolling jsme se chtěli s kluky vypravit už loňský rok, ale chata Landawirseehütte byla beznadějně plná. Letos jsem udělal rezervaci s dostatečným časovým předstihem. Když se blížil termín našeho pobytu, bohužel se ukázalo, že má přijít deštivé počasí. Nabalili jsme tedy do batohů nepromokavé oblečení, každý přidal dobrou knížku, a vydali jsme se do Rakouska i tak.
Společný víkend s Rendlíky a s dětmi jsme se svorně rozhodli strávit na kolech projížďkami pestrou členitou krajinou České Kanady. Bydleli jsme v chatkách v rozlehlém autocampu Zvůle, který sice vybavením ustrnul v minulosti, ale nám dostačoval. Počasí jsme měli parádní a na kolech jsme najezdili spoustu kilometrů.
Letošní jarní prázdniny udělali kluci vzpouru. Odmítli jít na zimní přechod se spaním po chatách a uvolili se pouze na jednodenní výlety z jedné základny. Vymýšlel jsem dlouho místo, kde jsme ještě nebyli, a volba nakonec padla na Jizerské hory. Našel jsem pěkné levné ubytování, prožil tradiční peklo s vymýšlením, chystáním a balením jídla a vybavení, a vyjeli jsme na 3 dny objevovat nová neznámá místa. Pokračovat ve čtení