Na klasickou dovolenou u moře mě neužije ani trochu. Potřebuju pohyb, dobrodružství, hory, skály, objevovat nová místa a výhledy. Ne bydlet týden v kuse na jednom místě a trávit celé dny na pláži před penzionem. Nechal jsem se ale letos přemluvit a vypravil jsem se s Katkou a jejími dětmi na dlouhou cestu až na Korsiku. Logistika byla poměrně náročná. Shodnout se na termínu, zajistit ubytování na místě i na cestu tam i zpět, zajistit lístky na trajekt, vymyslet, jak zpestřit dlouhé přejezdy autem, přidat nějaký výlet po památkách a naplánovat možný program na místě zabralo hodně času a úsilí.
Rubrika: Treky (Strana 1 z 16)
Loni se nám na Wildspitze v Ötztalských Alpách vystoupat nepodařilo. Rozhodli jsme se tedy letos ve stejném složení pro reparát, tentokrát kratší cestou z jižní strany, z chaty Breslauer Hütte. Bohužel výprava nezačala dobře. V Německu Viktar při hazardním nezodpovědném předjíždění způsobil dopravní nehodu, kdy předjížděl doleva odbočující auto a naboural do něj. Naštěstí se nikomu nic nestalo, odnesly to jen plechy a auta zůstala pojízdná. Stálo nás to ovšem pořádné zdržení při čekání na příjezd a vyšetřování policie, a mě posléze spoustu času a nervů při komunikaci s pojišťovnami a řešením servisu.
Slíbil jsem klukům, že o letošních prázdninách se vypravíme do Alp na třítisícovky. Jenže když jsem chtěl někdy začátkem května zarezervovat horskou chatu Taschachhaus, zjistil jsem, že vhodný okamžik už jsem prováhal, v našem termínu bylo beznadějně obsazeno. Stejně tak i na všech dalších možných chatách ležících někde pod třítisícovými vrcholy. Po dlouhém hledání jsem objevil jednu jedinou, Sajathütte. Sice měli obsazenou hromadnou noclehárnu, ale volný samostatný pokoj. Jelikož chata nepatří pod rakouský spolek Alpenverein a je soukromá, neplatí zde Alpenverein sleva na ubytování, takže jsem za pobyt vysázel brutální částku v eurech. Navíc chata vypadá jako nevkusný nabubřelý zámek, který se do horského údolí příliš nehodí. Ale i tak jsme tam vyrazili.
Vzal jsem Katku s dětmi a se Zuri na výlet do Jeseníků na svá oblíbená místa. Vyráželi jsme z Koutů nad Desnou. Děti by prudké stoupání po sjezdovkách ještě neušlapaly, tak jsme se rozdělili. Já se Zuri jsme si pod Medvědí horu vyšlápli po svých, ostatní se nejdřív vyřádili na trampolínách dole v Balanc parku a nahoru se vyvezli lanovkou. Se Zuri jsme ještě mezitím stihli oběhnout celý okruh přes Medvědí horu, pak už jsme pokračovali společně.
Po pár letech jsem se opět vydal na Großer Bösenstein. S Katkou jsme z parkoviště pod Edelrautehütte vystoupali skoro prázdným údolím k Zamrzlému jezeru, Gefrorener See, které dostálo svému jménu. Bylo komplet pokryté ledem a sněhem a příkrá cesta do sedla Gamsscharte byla zasypaná závějemi. Na brodění hlubokým sněhem jsme neměli oblečení ani vybavení, hledali jsme tedy náhradní cestu. Po hřebenu nad údolím to nešlo, příliš strmé srázy nás od cesty s těžkými batohy na zádech odradily.
Navzdory nepříznivé předpovědi počasí jsme s kluky vyjeli na třídenní trek do Rottenmannských Taur. V pátek jsme zaparkovali na konci údolí za vesnicí Oppenberg u budky s luxusními záchody, nahodili batohy a pustili se do dlouhého stoupání do sedla pod Hochschwungem. Po předchozích lijácích tekla všude spousta vody, v horních částech údolí jsme museli přecházet sněhová pole. Bylo chladno, foukal vítr a nad hlavou se nám převalovala temná mračna. Cestou na Schattnerzinken nás zastihl pořádný déšť s kroupami, ale stihli jsme si včas nasadit nepromokavé oblečení. Navečer se trochu vyčasilo a do sedla pod Seitnerzinken jsme přišli opět suší, vyfoukaní větrem.
Hochschwabu jsem se dlouho při svých výletech vyhýbal. Ani nevím proč, snad se mi zdál se svými 2.277 metry příliš nízký, nezajímavý a přelidněný. Jaká to byla chyba! Konečně jsem se na něj vypravil, strávil jeho přechodem tři pestré dny, užil si spaní na divoko, skoro prázdné náhorní plošiny, spoustu sněhu a fantastické výhledy. Na výlet se ke mně připojila Terka.
Vypravil jsem se prozkoumat další kousek krajiny, kde jsem zatím ještě nebyl, horní tok říčky Chvojnice. Zaparkoval jsem u Spáleného Mlýna a se čtyřnohou kamarádkou Zuri jsme se vydali na vycházku podél proudu po modré značce. Horní část trasy vedla po vyježděných cestách a příliš záživná nebyla. Brzy ale začala být cesta zajímavější, řeka se kroutila v divokých meandrech, břehy byly porostlé svěží zelenou trávou a květinami, pěšina občas stoupala strmými svahy nahoru nad řeku. Po cestě bylo u řeky i pár luk a mýtin, v zimě se sněhem by tu bylo pěkné přespání. Moc se mi líbily Kozí hřbety, taková malá obdoba těch krkonošských.
Na první letošní čundr jsme se vypravili na známá místa na Tišnovsku. Dojeli jsme vlakem do Níhova a pokračovali podél železniční trati a podél potoku Halda a říčky Libochovka krásně zelenou a rozkvetlou krajinou. Užili jsme si pár brodů ledovou vodou, posezení u ohně, opékání špekáčků, spaní venku i pořádný slejvák druhý den při dochodu do Tišnova. Byl to příjemný pohodový výlet v krásné krajině.
Na velikonoční prázdniny jsme se s Katkou a jejími dětmi vydali do Českého Švýcarska. Cestou do Penzionu Růžák v Růžové jsme se zastavili ve Sloupu v Čechách. Prošli jsme si tu moc pěkný okruh kolem pískovcových skalních útvarů s krásnými vyhlídkami.
Následující den jsme se vydali na cyklo vyjížďku. Prohlédli jsme si rozlehlý Dolský mlýn, který si zahrál v několika pohádkách, příjemně se provětrali a dali si pořádně do těla při závěrečném dlouhém stoupání z Hřenska do Růžové.