Na podzimní prázdniny jsme letos s vodáckou partou vyjeli na Vysočinu. Bydleli jsme ve vesnici Zderaz v hotelu RENOSPOND, naštěstí pouze dvouhvězdičkovém, takže cena ubytování s polopenzí byla přívětivá a stejně tak byl po většinu času přívětivý i personál. Čekalo nás pět dní volna, během kterých jsme přes den chodili na výlety po krásné vysočinské krajině. Večery jsme trávili dlouhým povídáním u dobrého pití. Naštěstí jsme měli k dispozici oddělenou společenskou místnost.
Rubrika: Treky (Strana 1 z 12)
Krásně barevný a slunečný podzim láká ven do kopců. V rámci objevování nových míst a nových výhledů jsme se vypravili na jeden den do severovýchodního cípu Beskyd. V dopoledním chladnu jsme startovali z obce Košařiska. Dlouhým táhlým stoupáním na hřeben k rozhledně Kozubová, většinu času širokou šotolinovou cestou, jsme se ovšem zahřáli dostatečně. Cestou se nám chvílemi otvíraly výhledy na okolní barevné svahy a údolí poseté vesničkami, na východě bylo krásně vidět na Slovensko, poznali jsme Velký i Malý Rozsutec a celý hřeben Malé Fatry, a zahlédli jsme dokonce i Roháče.
V rámci objevování nových míst jsem se tentokrát na celodenní výlet vydal do okolí Dalešické přehrady, kterou jsem až dosud opomíjel. Ani nevím proč. Z Hartvíkovic jsem chvíli šlapal po silnici a pak po polních cestách, užíval jsem si daleké výhledy a modrou oblohu posetou bílými oblaky. Letecké muzeum Koněšín obklopené poli a skotskými kravami, které jsem cestou minul, působilo jako zjevení. V Koněšíně se mi moc líbil úzký průchod mezi zídkami a knihbudka na muří nožce.
Konečně se začínáme vyhrabávat z vleklých podzimních nemocí. Abychom se trochu vyvětrali na čerstvém vzduchu, vyrazili jsme na kratší výlet do míst, kde to ještě nemáme skoro vůbec prochozené, do Pístovic. Prošli jsme se příjemně barevnou podzimní krajinou, v lese potkali spoustu bedel a poznali nová pěkná místa. Hlavně zatopený lom Smutná skála se nám líbil moc, pěkný byl i správně divoký les u Manzurské skály. Na konci výletu jsme si v údolí potoka Rakovec užili přelézání mnoha popadaných kmenů stromů i chůze v divokém terénu, protože nedávná velká voda odnesla lávku přes potok. Moc pěkné pochození to bylo.
Dlouho jsme se neviděli se starým známým Vlastou, domluvili jsme si tedy po čase společný výlet. Volba tentokrát padla na národní park Podyjí a rakouský Hardegg. Čekala nás tu pěkná, malebná, částečně skalnatá krajina s mnoha pěknými výhledy. V letním parnu jsme šlapali převážně ve stínu listnatých lesů podél řeky Dyje a kupodivu jsme tu nepotkávali příliš velké davy. Příjemně jsme pokecali, probrali život a objevili nová pěkná místa.
Po dlouhé době jsme se zase potkali s Terkou. Udělali jsme si podvečerní procházku po Bobravě a okolí, popovídali o životě, protáhli nohy, užili si krásně barevný západ slunce nad lány slunečnic a výlet jsme zakončili až za tmy. Bylo to příjemně barevné pochození.
Původně jsme měli na velký letní horský výlet jiné plány, ale kvůli letošnímu nevyzpytatelnému počasí a obsazenosti horských chat jsme se na poslední chvíli rozhodli vypravit se do osvědčeného rakouského národního parku Gesäuse a pochodit tu po místních vápencových velikánech.
Kluci sami si přáli vyjet si i letošní prázdniny někam do Alp na divoko se spaním v přírodě. Počasí se konečně umoudřilo a předpověď slibovala, že bude pěkně. Vybrali jsme tentokrát trasu mezi jezery v Seckauerských Taurech. Přibrali jsme s sebou kamarádku Terku, jejíž přítel na trekování není, a vyjeli si na tři dny užít alpskou divočinu.
Klukům se líbil nápad vyzkoušet si lehké ferraty v krásném prostředí rakouského pohoří Raxy, kde jsem byl nedávno, a tak jsme si udělali jednodenní výlet. Vyšli jsme kousek po cestě Wachthüttelkamm a do údolí Großes Höllental jsme sestoupili po nejištěné cestě Blechmauernsteig. Její začátek byl poměrně nepříjemný, rozbitá příkrá plotna zarostlá trávou ve velké expozici, ale kluci ji slezli poměrně s přehledem. Neměli jsme s sebou ferratové sety, na všech zajištěných i nezajištěných úsecích jsem kluky jistil na krátkém laně a kromě ojedinělého podklouznutí v suti jsem celý den příliš práce s jištěním neměl.
Nápad na výlet do rakouské oblasti Raxalpe vznikl spontánně, když na mě při hledání něčeho úplně jiného na serveru bergsteigen.com vyskočila cesta Akademiker-steig obtížnosti 2+ UIAA. Lehké lezení v pěkném prostředí údolí Großes Höllental mě zaujalo, na mapě jsem namyslel celý okruh a vyjeli jsme s Eliškou na jednodenní výlet.