Po pár letech jsem se opět vydal na Großer Bösenstein. S Katkou jsme z parkoviště pod Edelrautehütte vystoupali skoro prázdným údolím k Zamrzlému jezeru, Gefrorener See, které dostálo svému jménu. Bylo komplet pokryté ledem a sněhem a příkrá cesta do sedla Gamsscharte byla zasypaná závějemi. Na brodění hlubokým sněhem jsme neměli oblečení ani vybavení, hledali jsme tedy náhradní cestu. Po hřebenu nad údolím to nešlo, příliš strmé srázy nás od cesty s těžkými batohy na zádech odradily.
Rubrika: Treky (Strana 1 z 15)
Navzdory nepříznivé předpovědi počasí jsme s kluky vyjeli na třídenní trek do Rottenmannských Taur. V pátek jsme zaparkovali na konci údolí za vesnicí Oppenberg u budky s luxusními záchody, nahodili batohy a pustili se do dlouhého stoupání do sedla pod Hochschwungem. Po předchozích lijácích tekla všude spousta vody, v horních částech údolí jsme museli přecházet sněhová pole. Bylo chladno, foukal vítr a nad hlavou se nám převalovala temná mračna. Cestou na Schattnerzinken nás zastihl pořádný déšť s kroupami, ale stihli jsme si včas nasadit nepromokavé oblečení. Navečer se trochu vyčasilo a do sedla pod Seitnerzinken jsme přišli opět suší, vyfoukaní větrem.
Hochschwabu jsem se dlouho při svých výletech vyhýbal. Ani nevím proč, snad se mi zdál se svými 2.277 metry příliš nízký, nezajímavý a přelidněný. Jaká to byla chyba! Konečně jsem se na něj vypravil, strávil jeho přechodem tři pestré dny, užil si spaní na divoko, skoro prázdné náhorní plošiny, spoustu sněhu a fantastické výhledy. Na výlet se ke mně připojila Terka.
Vypravil jsem se prozkoumat další kousek krajiny, kde jsem zatím ještě nebyl, horní tok říčky Chvojnice. Zaparkoval jsem u Spáleného Mlýna a se čtyřnohou kamarádkou Zuri jsme se vydali na vycházku podél proudu po modré značce. Horní část trasy vedla po vyježděných cestách a příliš záživná nebyla. Brzy ale začala být cesta zajímavější, řeka se kroutila v divokých meandrech, břehy byly porostlé svěží zelenou trávou a květinami, pěšina občas stoupala strmými svahy nahoru nad řeku. Po cestě bylo u řeky i pár luk a mýtin, v zimě se sněhem by tu bylo pěkné přespání. Moc se mi líbily Kozí hřbety, taková malá obdoba těch krkonošských.
Na první letošní čundr jsme se vypravili na známá místa na Tišnovsku. Dojeli jsme vlakem do Níhova a pokračovali podél železniční trati a podél potoku Halda a říčky Libochovka krásně zelenou a rozkvetlou krajinou. Užili jsme si pár brodů ledovou vodou, posezení u ohně, opékání špekáčků, spaní venku i pořádný slejvák druhý den při dochodu do Tišnova. Byl to příjemný pohodový výlet v krásné krajině.
Na velikonoční prázdniny jsme se s Katkou a jejími dětmi vydali do Českého Švýcarska. Cestou do Penzionu Růžák v Růžové jsme se zastavili ve Sloupu v Čechách. Prošli jsme si tu moc pěkný okruh kolem pískovcových skalních útvarů s krásnými vyhlídkami.
Následující den jsme se vydali na cyklo vyjížďku. Prohlédli jsme si rozlehlý Dolský mlýn, který si zahrál v několika pohádkách, příjemně se provětrali a dali si pořádně do těla při závěrečném dlouhém stoupání z Hřenska do Růžové.
Na první letošní čundr jsme se s Katkou vydali na mou oblíbenou Rokytnou. Začínali jsme z Příštpa a za chladného, ale pěkného počasí pokračovali po proudu řeky odlehlou krajinou. Všude kolem kvetly sněženky, rostl medvědí česnek a bobři káceli na březích řeky stromy jako diví. U srubu za Kašparovým mlýnem jsme ze studánky s velkým skokanem hnědým nabrali vodu na vaření a s nastávajícím soumrakem se ubytovali pod tarpem o kus dál na louce za řekou. Zpoza stromu nás pozorovala veverka, přebíhala po stromu nahoru a dolů a ve světle čelovek se jí strašidelně leskly oči.
Pošmourno, mlha, zima, dešťové přeháňky, to všechno nás neodradilo od malého výletu do přírody. Vydali jsme se na naši milovanou Jihlavku. Ze Lhánic přes Velkou skálu jsme sešli k řece a vyšlapali nahoru na tichý Templštejn, kde jsme se potulovali mezi starými zdmi. Pak jsme pokračovali divočinou proti proudu řeky až k Babám, tady jsme se vydrápali prudkým svahem opět nahoru na vyhlídku, a potom už jen zpět do Lhánic. Na Jihlavce je krásně i za špatného počasí.
Sněhu bylo letošní zimu poměrně dost, ale kvůli různým nemocem jsme stihli výlet na sněžnicích na poslední chvíli. O jarních prázdninách jsme neměli sílu na nějakou vícedenní výpravu. Vypravili jsme se alespoň na náš oblíbený Keprník, tentokrát ale z východní strany z Červenohorského sedla. Na parkovišti jsme stihli přijet ještě předtím, než spustili lyžařské vleky a začalo davové šílenství. Nasnídali jsme se a začali jsme stoupat do hor. Zatím se sněžnicemi na batozích, protože cesta až k Vřesové studánce byla čerstvě vyfrézovaná rolbou.
Po dlouhé sérii chřipek a nachlazení se mi konečně udělalo trochu líp a zůstat další víkend zavřený doma v bytě už jsem nevydržel. Panovalo krásné zimní počasí, polojasno, přes noc nasněžilo pár centimetrů prašanu. Vydal jsem se na výlet do liduprázdné Drahanské vrchoviny. Šel jsem okruh z Račic přes Rakovecké údolí, Malou Říčku, Olšany a Račice-Pístovice. Za celý den jsem nepotkal ani človíčka a celou cestu jsem stopoval v čerstvém sněhu jen stopy zvířat. Vydařený rekonvalescenční výlet to byl.