Krásné počasí a potřeba tréninku a aklimatizace na blížící se výpravu na ledovec mě vytáhly na víkendový výlet do rakouských Nízkých Taur. Původně nás mělo být víc, ale nakonec se přidala jen Terka. Při příjezdu na parkoviště Hinterweißpriach P5 nás trochu nemile překvapila dlouhá fronta, závora, a platba kartou 8 € na den. Parkoviště bylo plné, ale na dlouhou cestu údolím vzhůru jsme se vydávali skoro sami, většina lidí provozovala pouze krátké procházky po okolí.
Rubrika: Treky (Strana 1 z 13)
Předpověď počasí slibovala nejlepší podmínky pro víkendový čundr na horách pro Javorníky. A měla pravdu. Okruh z Velkých Karlovic se vydařil. V sobotu sice bylo chladno a větrno, ale bez deště. Z rozhledny Miloňová byly krásné výhledy, louky byly pestře rozkvetlé a šťavnatě smaragdové, smíšené lesy přecházely do mnoha odstínů zelené. Hřebenovka byla pestrá, členitá, chvílemi se nám otvíraly výhledy na Lysou horu, Smrk, Radhošť, i do Slovenska až na Malou Fatru. Prohlédli jsme si pramen Rožnovské i Vsetínské Bečvy a na Slovensku pramen Kysuce.
Dlouhé velikonoční prázdniny, ale špatná předpověď počasí, co podniknout? Nabalili jsme pláštěnky a rozhodli jsme se s Lenkou pro přechod Krkonoš. Začínali jsme v Peci pod Sněžkou, která byla skoro úplně vylidněná, navzdory tomu, že počasí bylo celkem slušné. Moc pěkné bylo stoupání podél Žlebského potoka, líbila se nám i Pěnkavčí cesta na Spálený mlýn. Zato dlouhé prudké stoupání po asfaltu Přes Dolní Malou Úpu bylo úmorné. Naštěstí je dědina velmi malebná, tak bylo na co se koukat. Cestou do Horní Malé Úpy se nám otvíraly pěkné výhledy na okolní svahy a zahlédli jsme i Sněžku. Závěrečný úsek na Jelenku jsme spěchali, blížily se těžké dešťové mraky, ale nakonec nás minuly. Na chatě bylo poloprázdno, dostali jsme pořádnou porci večeře a místo ve společné noclehárně nás ubytovali v samostatném pokoji.
Konečně mělo být o víkendu příznivé počasí. Neváhal jsem a vyrazil do Rakouska za posledními letošními zbytky sněhu. Plánoval jsem vystoupat 1700 výškových metrů na vrchol Grimming jihovýchodním hřebenem Südostgrat a doufal, že na cestě zbylo ještě trochu sněhu, abych mohl otestovat nové vybavení – boty, mačky, lezecký cepín, ledovcové brýle a lezeckou helmu. První půlku trasy jsem absolvoval za nádherného teplého jarního počasí. Kousek za odbočkou z turistické trasy se ale podmínky změnily.
Letošní jarní prázdniny udělali kluci vzpouru. Odmítli jít na zimní přechod se spaním po chatách a uvolili se pouze na jednodenní výlety z jedné základny. Vymýšlel jsem dlouho místo, kde jsme ještě nebyli, a volba nakonec padla na Jizerské hory. Našel jsem pěkné levné ubytování, prožil tradiční peklo s vymýšlením, chystáním a balením jídla a vybavení, a vyjeli jsme na 3 dny objevovat nová neznámá místa. Pokračovat ve čtení
Zachtělo se mi zase po dlouhé době přespat venku a zároveň prozkoumat nějaká nová místa. Rozhodl jsem se prochodit další část České Kanady, kterou jsem objevil teprve loni a zalíbilo se mi v ní. Sníh už sice nebyl, ale pořádně mrzlo a foukal studený vítr, takže nehrozilo bláto a o zimní podmínky jsem měl postaráno. V sobotu dopoledne jsem zaparkoval auto v Českém Rudolci a vydal se mezi loukami a lesy po stezce pojmenované po Johannu Georgu Graselovi, známém lupiči a vrahovi.
Za mrazivého větrného dne jsme vyrazili s kluky na místa Moravského krasu, která jsme spolu zatím nestihli projít. Začínali jsme ve Sloupu, v Šošůvce si prohlédli zatopený lom, vyběhli jsme na vyhlídku na Helišově skále. V Holštejně jsme se vydrápali na zříceninu, prolezli jeskyni Hladomorna a žasli, jak je vůbec možné lézt zdejší těžké bouldery. Předchozí večer jsme se na videu dívali na Adama Ondru, jak tu leze cestu Terranova 8C+, a teď jsme u ní stáli a osahávali její miniaturní chyty v převisu. Zvláštní pocit.
Na výlet na Tišnovsko jsem vyjížděl za inverzního pošmourna. Teplota byla lehce pod nulou a mlha namrzala na keřích a stromech. Na krajinu padlo zvláštní ticho a ven vyšel málokdo. Ze Žďárce jsem šel po vyježděné cestě podél proudu mé oblíbené Libochovky, minul Sochorskou skálu, prošel pod kutinským viaduktem a podél železniční trati pokračoval přes Řikonín do Újezdu u Tišnova a odtud po silnici a dlouhou nudnou asfaltkou mezi poli až do Skryje. Ještě že mrzlo, bláta bylo po cestě požehnaně.
Konečně mělo začít pořádně mrznout a napadl i nějaký nový sníh. Měl jsem před sebou volný víkend a nebylo tedy co řešit, po velmi dlouhé době jsem opět sbalil svou zimní výbavu na přespání venku a vyjel do hor. Nevymýšlel jsem žádnou novou trasu, ale oprášil osvědčený okruh z Ramzové. S těžším batohem než obvykle a stále do kopce se mi zpočátku šlapalo ztěžka, ale nikam jsem nespěchal a chůze tichým zasněženým lesem proti proudu Vražedného potoka byla příjemná.
I když tato zima sněhově za moc nestojí, přesto jsme se chtěli alespoň jednou podívat během zimních prázdnin do hor na sněžnice. Vybrali jsme okruh ze Skřítka přes Jelení studánku. Abychom se vyhnuli frekventovaným běžkařským trasám, šli jsme neprve po červené značce až k chatě U Huberta. Tady jsme alespoň na malý úsek k Medvědím skálám nasadili sněžnice. Jinde nebyly potřeba, buď byl sníh ušlapaný, nebo ho bylo příliš málo.