Oblast Jeseníků severovýchodně od Videlského sedla – údajně opuštěnou a liduprázdnou – už jsem měl vyhlédnutou delší dobu, chtěl jsem tu původně podniknout trek na sněžnicích. Zima je ovšem letos velmi mírná, počasí skoro jarní a nabízí pochození spíše po blátě než na sněhu. Ale vyrazil jsem i tak. Na výlet se přidala Terka, která si chtěla vyzkoušet nocování pod širákem za nočního mrazíku.
Rubrika: Treky (Strana 1 z 8)
Konečně přišly pořádné mrazy a sněhová kalamita. Nabalil jsem vybavení a vydal jsem se užít si pořádnou jesenickou zimu. Cesta autem zasněženou republikou (i v Brně bylo čerstvých 20 cm sněhu) byla náročná, nejadrenalinovější ovšem tradičně bylo probít se v Ramzové neprohrnutou silnicí posledních 200 metrů z hlavní silnice na zasněžené parkoviště.
Kluci už se nemůžou dočkat pořádné zimy. A protože v okolí Brna stále panuje podzim, vyjeli jsme za čerstvým sněhem na jednodenní výpravu do Jeseníků. Protože denního světla už moc není, vstávali jsme hodně brzy, ale děti byly tak natěšené, že ráno vyskočily z postele samy. V šest hodin jsme nasedali do auta, cestou jsme přibrali Terku a po půl deváté jsme po snídani vyráželi z Karlovy Studánky na cestu.
Letos jsem se rozhodl, že budu na treky do hor vyrážet i v zimě. V průběhu roku jsem si pořídil zimní vybavení a dostatek teplého oblečení a po prvním letošním sněžení jsem se vypravil na první zátěžový test do rakouských Nízkých Taur. V plánu bylo během tří dnů projít hřebenovku na obou stranách údolí nad jezerem Ingeringsee. Navzdory varování před zimou a nepohodlím se ke mně na trek přidala Terka.
Předpověď počasí slibovala pro Taury občasný déšť a silný vítr, ale protože se letos možná jednalo o poslední možnost podívat se do rakouských hor, vyrazili jsme na trek i tak. Terka rozcházela bolavé koleno, tak jsem vymyslel trasu s několika možnostmi zkrácení. V sobotu jsme zaparkovali auto na konci cesty v údolí Bärntal nad vesnicí Sankt Johann am Tauern a šlapali občasnými přeháňkami a sílícím větrem do sedla Gaaler Törl.
Předpověď počasí na víkend vypadala hodně deštivě, ale měli jsme chuť se projít a zároveň vyzkoušet oblečení do deště. Rozhodli jsme se pro přechod Orlických hor, kde jsme ještě nebyli. Původní plán vzal za své, když nám v Nekoři ujel autobus. Stíhací jízdou se nám ho ale podařilo předehnat a nastoupit do něj na Čiháku za cenu rizika pokuty za špatné parkování. Autobus nás vyklopil na Šerlichu, kde naše pěší putování začalo.
Už dlouho jsme s klukama nebyli na obyčejném jednodenním pěším výletě. Nechtělo se nám jezdit nikam daleko, tak jsme se vydali na okruh kolem naší oblíbené Jihlavky. Panovalo příjemné počasí a u řeky je vždycky krásně. Užili jsme si rozhledy z oblíbených vyhlídek, kluci se poprvé prošli mohelenskou stepí, vydrápali jsme se na mohelenskou hráz, prošli se mezi poli pro nás zatím neznámou krajinou na jižním břehu Jihlavky a po čase jsme opět prozkoumali zříceninu Templštejnu. Moc příjemný výlet to byl, Maty i Kubík už ušlapali přes 20 kilometrů jako nic.
Původně jsme na víkend plánovali trek v rakouských Alpách, ale kvůli hodně nepříznivé předpovědi počasí jsme museli hledat náhradní variantu. Na Slovensku mělo být lépe, tak jsem v akutním nedostatku času rychle naklikal na mapě možnou trasu a v sobotu brzo ráno už jsme vyjížděli autem do Ružomberka, do čtvrti Kosovo. Odtud jsme se nechali autobusem převézt na konečnou do Liptovské Revúce, kde náš trek začínal.
Po roce jsme se s dětmi opět vypravili do rakouských hor. Tentokrát padla volba na mé oblíbené Rottenmannské Taury, oblast Grosser Bösensteinu. Loni jsme ještě spali na chatě, letos už kluci zvládli nocování v horách. Krátce po poledni jsme nahodili naložené batohy na konci mýtné silnice (vjezd stojí 8 €, nový parkovací automat už bere pouze platební karty) na parkovišti pod Edelrautehütte a vyrazili na cestu.
Podle původních plánů jsme měli s Endym vyrazit na prodloužený víkend do rakouských Taur na nějaký pořádný horský přechod. Ovšem pracovní vytížení a velmi špatná předpověď počasí pro Rakousko nám plány zhatili a narychlo jsme na poslední chvíli vymýšleli nějakou kratší alternativu někde v České republice, kde neměly být srážky tak intenzivní. Nakonec jsme vybrali Bílé Karpaty, oblast, kterou už sice z dřívějška dobře znám, ale rád se do ní vracím.