Letošní jarní prázdniny udělali kluci vzpouru. Odmítli jít na zimní přechod se spaním po chatách a uvolili se pouze na jednodenní výlety z jedné základny. Vymýšlel jsem dlouho místo, kde jsme ještě nebyli, a volba nakonec padla na Jizerské hory. Našel jsem pěkné levné ubytování, prožil tradiční peklo s vymýšlením, chystáním a balením jídla a vybavení, a vyjeli jsme na 3 dny objevovat nová neznámá místa. Pokračovat ve čtení
Rubrika: Treky (Strana 1 z 13)
Zachtělo se mi zase po dlouhé době přespat venku a zároveň prozkoumat nějaká nová místa. Rozhodl jsem se prochodit další část České Kanady, kterou jsem objevil teprve loni a zalíbilo se mi v ní. Sníh už sice nebyl, ale pořádně mrzlo a foukal studený vítr, takže nehrozilo bláto a o zimní podmínky jsem měl postaráno. V sobotu dopoledne jsem zaparkoval auto v Českém Rudolci a vydal se mezi loukami a lesy po stezce pojmenované po Johannu Georgu Graselovi, známém lupiči a vrahovi.
Za mrazivého větrného dne jsme vyrazili s kluky na místa Moravského krasu, která jsme spolu zatím nestihli projít. Začínali jsme ve Sloupu, v Šošůvce si prohlédli zatopený lom, vyběhli jsme na vyhlídku na Helišově skále. V Holštejně jsme se vydrápali na zříceninu, prolezli jeskyni Hladomorna a žasli, jak je vůbec možné lézt zdejší těžké bouldery. Předchozí večer jsme se na videu dívali na Adama Ondru, jak tu leze cestu Terranova 8C+, a teď jsme u ní stáli a osahávali její miniaturní chyty v převisu. Zvláštní pocit.
Na výlet na Tišnovsko jsem vyjížděl za inverzního pošmourna. Teplota byla lehce pod nulou a mlha namrzala na keřích a stromech. Na krajinu padlo zvláštní ticho a ven vyšel málokdo. Ze Žďárce jsem šel po vyježděné cestě podél proudu mé oblíbené Libochovky, minul Sochorskou skálu, prošel pod kutinským viaduktem a podél železniční trati pokračoval přes Řikonín do Újezdu u Tišnova a odtud po silnici a dlouhou nudnou asfaltkou mezi poli až do Skryje. Ještě že mrzlo, bláta bylo po cestě požehnaně.
Konečně mělo začít pořádně mrznout a napadl i nějaký nový sníh. Měl jsem před sebou volný víkend a nebylo tedy co řešit, po velmi dlouhé době jsem opět sbalil svou zimní výbavu na přespání venku a vyjel do hor. Nevymýšlel jsem žádnou novou trasu, ale oprášil osvědčený okruh z Ramzové. S těžším batohem než obvykle a stále do kopce se mi zpočátku šlapalo ztěžka, ale nikam jsem nespěchal a chůze tichým zasněženým lesem proti proudu Vražedného potoka byla příjemná.
I když tato zima sněhově za moc nestojí, přesto jsme se chtěli alespoň jednou podívat během zimních prázdnin do hor na sněžnice. Vybrali jsme okruh ze Skřítka přes Jelení studánku. Abychom se vyhnuli frekventovaným běžkařským trasám, šli jsme neprve po červené značce až k chatě U Huberta. Tady jsme alespoň na malý úsek k Medvědím skálám nasadili sněžnice. Jinde nebyly potřeba, buď byl sníh ušlapaný, nebo ho bylo příliš málo.
Miluju opuštěnou divokou krajinu kolem řeky Rokytná. Už jsem tu byl mnohokrát, přesto však je tu stále co objevovat. Tentokrát jsem se sem vypravil na celodenní výlet. Startoval jsem z Rešic, chvíli postál u Dolmena, památníku, stojícího zde již skoro sto let a připomínajícího tragickou smrt mladíka Lea, který na tomto místě rád sedával, a pokračoval na východ liduprázdnou krajinou mezi poli a lesy až za Přešovice.
Po úrazu kotníku už jsem během rekonvalescence nevydržel zůstat další víkend doma. Nabalil jsem batoh na dvoudenní výlet, naplánoval mírnou trasu a šel se provětrat a rozcházet pomalu se hojící nohu s přespáním v přírodě. Panovalo krásné podzimní počasí. Podél řeky, lesem a přes nádherné vyhlídky nad řekou jsem došel se západem slunce až na Velkou Skálu s dechberoucími výhledy na levnovskou zříceninu a říční údolí. Tady jsem potkal další skupinu milovníků výhledů, tábořili přímo u turistického přístřešku. Postavil jsem si svůj tarp na nedaleké louce v místech bývalého hradiště a užil si klidnou noc. Je to pokaždé radost, přespávat venku.
Na podzimní prázdniny jsme letos s vodáckou partou vyjeli na Vysočinu. Bydleli jsme ve vesnici Zderaz v hotelu RENOSPOND, naštěstí pouze dvouhvězdičkovém, takže cena ubytování s polopenzí byla přívětivá a stejně tak byl po většinu času přívětivý i personál. Čekalo nás pět dní volna, během kterých jsme přes den chodili na výlety po krásné vysočinské krajině. Večery jsme trávili dlouhým povídáním u dobrého pití. Naštěstí jsme měli k dispozici oddělenou společenskou místnost.
Krásně barevný a slunečný podzim láká ven do kopců. V rámci objevování nových míst a nových výhledů jsme se vypravili na jeden den do severovýchodního cípu Beskyd. V dopoledním chladnu jsme startovali z obce Košařiska. Dlouhým táhlým stoupáním na hřeben k rozhledně Kozubová, většinu času širokou šotolinovou cestou, jsme se ovšem zahřáli dostatečně. Cestou se nám chvílemi otvíraly výhledy na okolní barevné svahy a údolí poseté vesničkami, na východě bylo krásně vidět na Slovensko, poznali jsme Velký i Malý Rozsutec a celý hřeben Malé Fatry, a zahlédli jsme dokonce i Roháče.