Na nejvyšší vrchol Nízkých Taur, Hochgolling, jsem se chystal už dlouho. Oblast je ale populární, přeplněná horskými chatami, a putovat od chaty k chatě a spát v zaplněných matrazenlagerech mě neláká. Spát na divoko se tu dá až od října, kdy chaty zavírají na zimu a průtočnost turistů se díky tomu znatelně sníží. Loňský rok už mi ale na podzim nepřálo počasí. Letos sice můj jediný volný termín propršela celá sobota, ale to mě neodradilo, vzal jsem si začátkem prvního říjnového týdne dovolenou a vyrazil v sobotu odpoledne.
Rubrika: Treky (Strana 1 z 9)
Kluci sami po mně chtěli, abychom se spolu letos ještě jednou podívali do rakouských hor. Vybral jsem příjemný pohodový trek do Triebenských Taur, a jako obvykle, ráno v 6 hodin už jsme seděli v autě a mířili směrem na Vídeň, za městečko Hohentauern, tentokrát až do údolí Bärntal.
O tento náročný přechod části hřebene Rottenmannských Taur už jsme se s Endym kdysi pokusili, ale zahnalo nás špatné počasí. Usoudili jsme, že nazrál čas pokusit se o reparát. Zaparkovali jsme jedno auto na parkovišti na konci mýtné silnice pod Edelrautehütte, přejeli na konec silnice nad obcí Pusterwald a vyrazili s těžkými batohy na zteč.
I letos jsme se s dětmi vypravili užít si společné alpské dobrodružství. Mezi silným deštěm a bouřkami se nám otevřelo krátké okno pěkného počasí. Kluci jsou zase o něco silnější a vytrénovanější, zvládnou unést těžší batohy, a tak jsme se mohli vypravit na třídenní trek nadivoko po hřebenech rakouských Eizenerzských Alp.
Jako již tradičně každý rok, vydali jsme se s Rendlovými začátkem léta na společný čundr. Tentokrát padla volba na mé oblíbené Tišnovsko. Startovali jsme z obce Skryje a šlapali proti proudu Bobrůvky. Panovalo pěkné počasí, příroda byla krásně zelená, okolí řeky tradičně krásné, a tak nám cesta příjemně utíkala. První větší přestávku jsme udělali u Šafránkova mlýnu, kde si děti vyhrály na dětském hřišti. Je ovšem vidět, že rychle rostou a následné obtížnější skalnaté úseky s řetězy nikomu nedělaly problémy.
Na návrat do hornatého divokého okolí jezera Etrachsee ve Schladmingských Taurách jsem se moc těšil. Neodradil mě ani silný sobotní déšť. Přibalil jsem do batohu pláštěnku, vzal si v pondělí volno v práci a na pětihodinovou cestu autem jsem vyjel v neděli ráno. Po prázdné dálnici se jelo dobře a po 11. hodině už jsem pod pošmournou oblohou šlapal lesem, kravskými pastvinami a horskými úbočími do sedla pod Arfeldem. Ačkoliv mě většinu dne provázela zatažená obloha, déšť se nakonec naštěstí nespustil.
Na Dlouhé stráně jsme si poprvé vyšlapali už předloni na podzim. Tehdy ale panovala hustá mlha a z jesenických panoramat jsme neviděli nic. Po delší době jsme se tedy rozhodli pro reparát a v krásném skoro letním počasí jsme si výlet zopakovali.
Po dlouhých deštích a chladném počasí konečně přišel slunečný víkend s jarními teplotami. Nabalili jsme s klukama věci na přespání venku, nasedli jsme v Brně na vlak a rozjeli se za prvním letošním čundrem. Vystoupili jsme v Níhově a hned u nádraží jsme poznali, že po deštích jsou hladiny toků stále zvednuté, silniční podchod byl zaplavený a z malého potůčku Haldy se stala svižná říčka.
Původně jsme s dětmi plánovali zimní výpravu na sněžnicích na Velkou Fatru. Ale pak jsem si řekl, že v Krkonoších jsme spolu ještě nebyli a kluci by se měli podívat na nejvyšší horu České republiky. V létě se masového výstupu na Sněžku zúčastnit odmítám. Ale v zimě je to něco jiného. Zarezervoval jsem ubytování v krkonošských boudách, nabalili jsme vybavení do velké zimy a v sobotu ráno v půl šesté jsme vyjížděli vstříc zimnímu dobrodružství.
Kam se vypravit do zimních hor za špatného počasí? Do Jeseníků už se mi znovu nechtělo, ale napadly mě Krkonoše. Ještě jsem tam nebyl a říkal jsem si, že za silného větru a chumelení by tam nemusely být tak početné davy. Chyba lávky. V deset hodin dopoledne už byla všechna parkoviště v Horní Malé Úpě beznadějně plná. S velkým štěstím jsme obsadili poslední volné místo na placeném parkovišti na polské straně. Na výlet se mi podařilo nalákat dva další odvážlivce, a tak jsme měli druhé auto na dlouhý přejezd do Rokytnice nad Jizerou. Tady ještě pár posledních volných míst na parkovišti zůstalo.