Předpověď počasí slibovala pro Taury občasný déšť a silný vítr, ale protože se letos možná jednalo o poslední možnost podívat se do rakouských hor, vyrazili jsme na trek i tak. Terka rozcházela bolavé koleno, tak jsem vymyslel trasu s několika možnostmi zkrácení. V sobotu jsme zaparkovali auto na konci cesty v údolí Bärntal nad vesnicí Sankt Johann am Tauern a šlapali občasnými přeháňkami a sílícím větrem do sedla Gaaler Törl.
Rubrika: Treky (Strana 1 z 8)
Předpověď počasí na víkend vypadala hodně deštivě, ale měli jsme chuť se projít a zároveň vyzkoušet oblečení do deště. Rozhodli jsme se pro přechod Orlických hor, kde jsme ještě nebyli. Původní plán vzal za své, když nám v Nekoři ujel autobus. Stíhací jízdou se nám ho ale podařilo předehnat a nastoupit do něj na Čiháku za cenu rizika pokuty za špatné parkování. Autobus nás vyklopil na Šerlichu, kde naše pěší putování začalo.
Už dlouho jsme s klukama nebyli na obyčejném jednodenním pěším výletě. Nechtělo se nám jezdit nikam daleko, tak jsme se vydali na okruh kolem naší oblíbené Jihlavky. Panovalo příjemné počasí a u řeky je vždycky krásně. Užili jsme si rozhledy z oblíbených vyhlídek, kluci se poprvé prošli mohelenskou stepí, vydrápali jsme se na mohelenskou hráz, prošli se mezi poli pro nás zatím neznámou krajinou na jižním břehu Jihlavky a po čase jsme opět prozkoumali zříceninu Templštejnu. Moc příjemný výlet to byl, Maty i Kubík už ušlapali přes 20 kilometrů jako nic.
Původně jsme na víkend plánovali trek v rakouských Alpách, ale kvůli hodně nepříznivé předpovědi počasí jsme museli hledat náhradní variantu. Na Slovensku mělo být lépe, tak jsem v akutním nedostatku času rychle naklikal na mapě možnou trasu a v sobotu brzo ráno už jsme vyjížděli autem do Ružomberka, do čtvrti Kosovo. Odtud jsme se nechali autobusem převézt na konečnou do Liptovské Revúce, kde náš trek začínal.
Po roce jsme se s dětmi opět vypravili do rakouských hor. Tentokrát padla volba na mé oblíbené Rottenmannské Taury, oblast Grosser Bösensteinu. Loni jsme ještě spali na chatě, letos už kluci zvládli nocování v horách. Krátce po poledni jsme nahodili naložené batohy na konci mýtné silnice (vjezd stojí 8 €, nový parkovací automat už bere pouze platební karty) na parkovišti pod Edelrautehütte a vyrazili na cestu.
Podle původních plánů jsme měli s Endym vyrazit na prodloužený víkend do rakouských Taur na nějaký pořádný horský přechod. Ovšem pracovní vytížení a velmi špatná předpověď počasí pro Rakousko nám plány zhatili a narychlo jsme na poslední chvíli vymýšleli nějakou kratší alternativu někde v České republice, kde neměly být srážky tak intenzivní. Nakonec jsme vybrali Bílé Karpaty, oblast, kterou už sice z dřívějška dobře znám, ale rád se do ní vracím.
Před rokem jsme vyrazili s Endym na víkendový čundr s dětmi na Vysočinu, letos jsme se vydali na putování podél řeky Rokytné do odlehlé, málo obydlené a navštěvované, ale přesto krásné divočiny na pomezí jižní Moravy a Vysočiny. V Čermákovicích jsme nahodili na záda batohy a vyrazili na putování proti proudu řeky.
Na další výpravu do mně zatím neznámého kouta rakouských hor jsem se nechal inspirovat článkem na výborném serveru NaTreku.cz. Před polednem jsme zaparkovali auto v horní části údolí nad Radmer an der Hasel, naobědvali se, nahodili v počínajícím vedru batohy na záda a začali stoupat vzhůru údolím. Byl to moc pěkný nástup na hřeben, po zpevněných cestách se šlo minimálně, stezka většinou vedla lesem nebo krásně rozkvetlými alpskými loukami či kravskými pastvinami.
Navzdory nejisté předpovědi počasí a silnému větru jsme využili volný víkend a letos poprvé se vydali na trek do mých oblíbených Nízkých Taur. Na malém neudržovaném parkovišti u Bergerhube zvedli ceny a za den už se platí vydřidušských 5 euro za den, navíc parkovací automat stále žere pouze jedno nebo dvoueurové mince. To aby člověk na vícedenní parkování rozbil prasátko. Tady už asi příště parkovat nebudu.
Měli jsme s Endym rezervovaný termín na trek. Počasí nebylo nic moc, kondice na začátku sezóny taky ne, tak jsme se rozhodli nejezdit do zahraničí a vydat se někam v naší republice, kde to zatím prochozené nemáme. Volba padla na Šumavu. V sobotu v poledne jsme zaparkovali jedno auto na Čeňkově Pile, druhým přejeli do Železné Rudy, nahodili batohy a vyrazili na hřeben směrem k jezeru Laka.