Měli jsme s Endym rezervovaný termín na trek. Počasí nebylo nic moc, kondice na začátku sezóny taky ne, tak jsme se rozhodli nejezdit do zahraničí a vydat se někam v naší republice, kde to zatím prochozené nemáme. Volba padla na Šumavu. V sobotu v poledne jsme zaparkovali jedno auto na Čeňkově Pile, druhým přejeli do Železné Rudy, nahodili batohy a vyrazili na hřeben směrem k jezeru Laka.
Rubrika: Treky (Strana 1 z 7)
Chtěli jsme si s Terkou udělat nějaký pohodový čundr. Pořád nám to nevycházelo časově, tak jsme si vzali jeden den dovolené v týdnu a vyrazili jsme do míst, která mám moc rád: k říčkám Libochovka a Bobrůvka. Šli jsme trasou ze Žďárce přes Rojetín, Meziboří a Trenckovu rokli zpět do Žďárce. Přespali jsme na opuštěné louce u Libochovky.
Nechali jsme se inspirovat Michalovým článkem a vydali se prozkoumat další neznámý kout v okolí Brna, údolí říčky Haldy. Zaparkovali jsme auto na nádraží v Řikoníně, přejeli vlakem dvě stanice do Vlkova a podél kolejí jsme se už po svých vydali zpátky. Nejdříve kousek po silnici a pak po polňačkách, ze kterých byly pěkné výhledy do dálky, jsme v pěkném počasí došlapali do Níhova. Cestou kolem nás po vytížené obousměrné trati svištěl jeden vlak za druhým.
Vymyslet program s dětmi na část jarních prázdnin mi nedalo příliš práce. Nedávno jsem si prošel kus hřebene Malé Fatry, věděl jsem, jaké tam jsou aktuální podmínky, a tak jsem se rozhodl ukázat opravdové zimní hory i klukům. Pořídili jsme pořádné nesmeky do ledu s ocelovými hroty, nabalili zásoby a vypravili se na Slovensko. Bydleli jsme v příjemně útulném bungalovu ve skoro prázdném kempu Belá.
Na další porci zimních zážitků ve sněhu jsme se tentokrát s Terkou vydali na Slovensko na Malou Fatru. Podle předpovědi počasí jsme očekávali slunečno, ale hluboké závěje, silný mráz a vítr. Nabalili jsme sněžnice, mačky, teplé oblečení a v sobotu brzy ráno vyjeli na východ.
Moc se mi líbil nedávný výlet na sněžnicích. S klukama jsme se domluvili, že by si chození po sněhu chtěli také vyzkoušet. Jeden den jsme koupili sněžnice (v půjčovnách jsme dětské nesehnali), druhý den si dali budíček v pět ráno a vyrazili jsme na sever.
Je leden, ale v Brně je pošmourno a blátivo jako na podzim. Nechtělo se mi trávit celý víkend v takovém počasí. Navíc by byla škoda nechat zahálet ve skříni nové sněžnice, když na horách pěkně chumelí. Vymyslel jsem trasu v Jeseníkách, pokud možno mimo sjezdovky, a vyrazili jsme na jednodenní výlet za sněhem, tentokrát ve dvou, s kamarádkou Terkou.
Poslední měsíc jsem strávil nemocný doma. První den, kdy mi skončila neschopenka, jsem musel vyrazit ven, do přírody. Nechtělo se mi chodit v okolí Brna, na které jsem se za poslední týdny vynadíval z okna až až. Vyjel jsem si k mé zamilované Jihlavce. Za pošmourného liduprázdného ticha, které mám tak rád, jsem si prošel mohelenskou hadovcovou step, na kterou jsem se zatím vždycky jen díval z řeky z kajaku, rozhlédl se z mohelenské hráze, prošel se divočinou podél řeky, viděl kachny, volavky, ryby v řece, spoustu bobry okousaných stromů, užil si pořádnou chumelenici a krásné vyhlídky nad řekou. Bylo moc fajn být zase po dlouhé době venku, navíc na tak krásném místě.
Prodloužený víkend, dobrá předpověď počasí, plán byl jasný, během tří dnů projít a poznat další část Secauerských Taur. Ve čtvrtek něco po dvanácté hodině jsem zaparkoval u horské chaty Bergerhube v údolí Triebental a po boji s parkovacím automatem (pozor, platí se tu 3 € za den a automat bere pouze 1 a 2 € mince) jsem nahodil dvacetikilový batoh na záda a vyrazil vzhůru.
Chtěl jsem vzít děti na hory někam, kde se mi to líbí a kde to mám rád. Vyrazili jsme do Jeseníků a zčásti jsme zkopírovali trasu, kterou jsem šel nedávno sám. Vyšli jsme ráno z Koutů nad Desnou a v husté mlze stoupali skoro sami po sjezdovkách k rozhledně u Tetřeví chaty. Většina ostatních turistů totiž zvolila pohodlnější dopravu lanovkou. Rozhlednu jsme jen minuli, díky stále husté mlze vynechali i můj oblíbený Mravenečník a vyšli jsme rovnou až na Dlouhé stráně. Foukal silný vítr, ale nádrž byla stále částečně schovaná v mlze a díky tomu vypadala trochu jako vnitrozemské moře.