Na letošní první společnou přespávačku venku nám vyšlo krásné jarní počasí. Vydali jsme se na Rokytnou dotáhnout trasu, kterou jsme nedokončili v úmorném vedru před dvěma lety. Z vesničky Radkovice u Hrotovic jsme šlapali chvíli po asfaltu a polních cestách, abychom lesem sešli až do údolí Rokytné. Prošli jsme kolem pěkně udržovaného Újezdského mlýna a pokračovali divočinou stále proti proudu řeky krásně rozkvétajícími a postupně se zelenajícími listnatými lesy. Po zimní šedi to byla hotová pastva pro oči. V Biskupicích jsme si dali oběd z vlastních zásob a pokračovali jsme dál podél vody. Dost odpudivé zaneřáděné místo byl Pulkovský mlýn, naštěstí jsme se tu nemuseli zdržovat.
Rubrika: Treky (Strana 1 z 10)
Už dlouho jsem nespal venku v přírodě. Původně jsem chtěl vyjet do Rakouska na poslední výlet na sněžnicích, ale po prodělané nemoci jsem si s aktuální kondicí na žádný větší počin netroufal. Vyrazil jsem tedy aspoň na menší čundr na Hornosvrateckou vrchovinu přes místní zříceniny.
O programu na jarní prázdniny jsme nemuseli dlouho přemýšlet. Před dvěma lety jsme byli na Malé Fatře, kde jsme kvůli jarnímu zákazu vstupu nezvládli vystoupit na Veľký Rozsutec. Letos vyšly jarní prázdniny na dřívější termín. Zima už je sice na sklonku, i na horách panují teploty nad nulou, ale vyrazili jsme na Slovensko i tak.
Celou zimu jsme se s Endym nedostali na žádné dobrodružství na sněhu. Vyšel nám tento jediný termín. Co na tom, že zima už je na ústupu. Co na tom, že předpověď počasí hlásila na víkend teploty nad nulou a déšť. Sbalili jsme batohy, stan, sněžnice, vybavení, a v sobotu ráno po osmé hodině už jsme parkovali v Jeseníkách Na Skřítku.
Na Pálavu jsme se chystali celou zimu. Čekali jsme, až napadne dost sněhu a bude mrznout, abychom se mohli projít na nesmecích. Bohužel jsme se letos příhodného počasí nedočkali, tak jsme nakonec vyrazili v únoru už za jarních podmínek. Po sněhu a ledu ani památky, zato foukal ledový vítra a všude bylo spoustu bláta. Díky tomu, že jsme na výlet využili páteční pololetní prázdniny, šlapali jsme po Pálavě celý den skoro sami. Pokračovat ve čtení
První letošní výlet jsem naplánoval na má oblíbená místa, do okolí řek Libochovka a Bobrůvka. Jako novoroční výzva byl v plánu i brod ledové řeky. Vycházeli jsme po silnici z vylidněného Žďárce, na zoraných polích ležel lehký sněhový poprašek, do obličejů nám dul mrazivý vítr. V malebném údolí Libochovky se vítr trochu utišil. Říčka byla po předchozích deštích hodně rozvodněná, proplétali jsme se příbřežními mokřady.
Na závěr roku jsme si udělali za skoro jarního počasí pohodový výlet na Babí lom. Vlakem do České, odtud pěknou cestou lesem na Kuřimskou horu, prohlédli jsme si pěknou novou naučnou stezku, propletli se Kuřimí a přes Podlesí vyšlapali nahoru na Babí lom. Zdejší rozeklané skalní útvary na mě vždycky zapůsobí svou pohádkovou atmosférou.
Naše první společná výprava s Eliškou do skutečně zimních hor začala dlouhým laděním vhodného oblečení a vybavení. Nakonec jsme dali vše dohromady, včetně bundy, teplé kukly, brýlí proti větru, bot, návleků, nesmeků… Mně, který si všechno vybavení pořizoval postupně během let, ani nepřišlo na mysl, že těch věcí do zimních podmínek je potřeba tolik.
Po delší době nám do republiky zase zavítala pořádná sněhová nadílka. S kluky jsme neváhali, navlékli jsme na sebe pořádné zimní oblečení, nabalili sněžnice a vyjeli si do Jeseníků. Místo obvyklých dvou hodin jsme strávili v autě skoro tři, na silnici byla vrstva uježděného sněhu už od Brna, ale k motorestu Na Skřítku jsme dorazili bez nehody. Čekal nás tu mráz, pořádná mlha a občasné sněžení.
V Brně panoval pošmourný podzim, ale na horách už napadl první letošní menší příděl sněhu. Poskládali jsme pozdně pozdimní oblečení a vyjeli jsme si s Eliškou protáhnout se a vyvětrat na jeden den do Jeseníků. Naplánoval jsem cestu na Vozku z Červenohorského sedla, kde jsem ještě nebyl.