Konečně jsme byli po prodělání letošní zákeřné chřipky všichni zdraví a s nastupujícím mrazivým počasím jsme mohli před koncem roku vyrazit do přírody. Vydali jsme se na naši oblíbenou Oslavku, okruhem z Oslavan přes Velkou Skálu a zříceninu Levnov. Připojily se k nám Lenka s Terezkou a užili jsme si moc pěkný výlet plný mrazu, ledu a sluníčka. Lidí bylo venku v zimě pomálu, okolí řeky bylo jako vždy malebné a bylo příjemné strávit zase celý den venku pohybem.
Rubrika: Treky (Strana 1 z 14)
Naplánoval jsem výlet do Eisenerzských Alp, kombinaci pohodové hřebenovky a náročnějšího výstupu. Mělo nás jet víc, ostatní se báli možného spaní na sněhu, v plánu tedy bylo přespání v autě na parkovišti. To sice znamenalo pochodování pouze s lehkým batohem, ovšem každý den pěkně odspodu z parkoviště. Nakonec to dopadlo jako obvykle, ostatní na poslední chvíli pro různé důvody účast odřekli a zůstal jsem sám. Neměl jsem už čas ani chuť přebalovat vybavení na táboření venku, zůstal jsem tedy u původního plánu.
Podzimní prázdniny jsme již tradičně strávili s vodáckou partou. Tentokrát jsme se vydali na Broumovsko. Bydleli jsme v Lachově v rozlehlém Penzionu Kačeří, který jsme měli úplně celý sami pro sebe. Veliká chalupa s prostornou kuchyní, rozlehlou terasou, několika společenskými místnostmi, spoustou pokojů a prostornou půdou přebudovanou na tělocvičnu s pingpongovými stoly a prostorem pro florbal nebo fotbálek se nám moc líbila. Naše více než 30členná skupina se sem pohodlně vešla. Počasí bylo hodně pošmourné, skoro každý den pršelo, takže jsme neměli možnost zalézt si na zdejších pískovcových věžích. Alespoň jsme tedy podnikali pěší výlety.
Volný víkend, pěkná předpověď počasí, rakouská dálniční známka těsně před expirací. I přes nastřádanou únavu a nevyspání nešlo zůstat doma. Neměl jsem čas plánovat nějakou novou trasu, vypravil jsem se tedy na mé oblíbené místo do hor v okolí jezera Etrachsee ve Schladmingských Taurách. Poslední dobou bývá Vídeň plná kolon, takže jsem z parkoviště u jezera vycházel až před jedenáctou hodinou. V chladném polojasném počasí mě čekalo nejdřív stoupání lesáckými cestami. Bylo mi smutno z toho, že se do lesních svahů zakously sbíječky a bagry a protáhly široké cesty opět o pěkný kus výše. Je to bohužel trend v celých Taurách, každým rokem mizí další a další kusy divočiny.
Počasí nebylo nic moc, ale přesto jsme se vypravili vyvětrat do přírody. Kluci chtěli do Jeseníků, vybrali jsme opuštěnější oblast severně od Karlovy Studánky. Lesní parkoviště nad Karlovou Studánkou u Bílé Opavy bylo celé rozbagrované, ale přijeli jsme brzo, tak jsme ještě našli místo na parkování u krajnice vedle silnice. První pěkný úsek trasy nás vedl lesem podél náhonu z Bílé Opavy do Karlovy Studánky. Zajímavé je, že náhon nikdy neměl žádnou praktickou funkci, sloužil pouze k okrášlení lázeňského města umělým vodopádem. V lese vládly pestré podzimní barvy, ale jinak bylo okolí zahalené do husté mlhy a navíc i mrholilo.
Předpověď počasí sice slibovala občasný déšť, ale do rakouských Nízkých Taur jsem se vydal projít i tak. Připojila se ke mně Terka, která chtěla otestovat nohu po červencovém úrazu kotníku. Oprášili jsme starou osvědčenou cestu v Secauských Taurách, projednou opět zaplatili vydřidušských 5 euro za den na špinavém parkovišti bez jakýchkoliv služeb u Bergerhube, a vydali se do hor.
Nastalo příjemné slunečné babí léto, vydali jsme se s Rendlovými na víkendový čundr. Bohužel Domča měl zrovna angínu a Julča si podvrtla kotník. Lucinka byla ale zdravá, tak jsme vyrazili v prořídlé sestavě. Rozhodli jsme se projít se po jihočeské Toulavě trasou z Tábora do Bechyně, vedoucí podél řeky Lužnice. Většinu cesty jsme šlapali v malebném sevřeném údolí pod podzimně pestře zbarvenými listnatými stromy. Hladina řeky se leskla jako zrcadlo a odrážela modrou oblohu a různobarevné listí stromů. Na řece leží spousta jezů, vedle kterých stojí krásně opravené staré mlýny. Udělali jsme si cestou malou odbočku na zříceninu hradu Příběnice a prošli několik kempů, které nás k nocování nenalákaly.
Na menší pohodový výlet jsme se vypravili do Josefovského údolí. Sice jsme tu byli už mnohokrát, ale zdejší kraj má zvláštní kouzlo a vždy se sem rádi vracíme. Prošli jsme se kolem Býčí skály, zaboulderovali v Kostelíku, užili si výhledy z rozhledny Alexandrovka, prošli malebným údolím Křtinského potoka, prolezli jeskyni Jáchymka a prozkoumali vývěr Jedovnického potoka. V Moravském Krasu je pěkně.
Druhý výlet na ferraty na Dachsteinu začal opět nepříznivým počasím v Rakousku. Bylo tedy třeba operativně upravovat program. Ve čtvrtek mělo být solidní počasí v České republice, začali jsme tedy skalním lezením ve Vranově nad Dyjí. Málo navštěvovaná, ale krásná a perfektně odjištěná Vranovská skála se nachází přímo ve městě. Navíc je mírně převislá, takže i přes občasné dešťové přeháňky, které nás potkaly, zůstaly všechny cesty suché a my si perfektně zalezli.
Petra si chtěla vyzkoušet ferraty a požádala mě, zda bych jí nenaučil základy ferratového lezení a neabsolvoval s ní výlet do Rakouska na Dachstein. Domluvili jsme se rychle, zajištěné cesty už delší dobu nechodím, ale líbila se mi možnost vyzkoušet si roli horského průvodce, dělat mentora, školitele, a na těžších místech si procvičit rychlou práci s lanem při dojišťování.