Domovská stránka
Na velikonoční prázdniny jsme se s Katkou a jejími dětmi vydali do Českého Švýcarska. Cestou do Penzionu Růžák v Růžové jsme se zastavili ve Sloupu v Čechách. Prošli jsme si tu moc pěkný okruh kolem pískovcových skalních útvarů s krásnými vyhlídkami.
Následující den jsme se vydali na cyklo vyjížďku. Prohlédli jsme si rozlehlý Dolský mlýn, který si zahrál v několika pohádkách, příjemně se provětrali a dali si pořádně do těla při závěrečném dlouhém stoupání z Hřenska do Růžové.
Po dvou letech se nám opět podařilo zrealizovat přejezd šumavského hřebenu na kolech. Tentokrát jsme na akci byli tři a raději jsme se dobře vyspali přímo na místě v Železné Rudě, v Penzionu ALFA. Chtěli jsme ráno vyjíždět co nejdříve, ale snídaně bohužel začínala až v 8 hodin. Byla ovšem vynikající, včetně čerstvého domácího pečiva. S plnými břichy se nám prvních pár kilometrů táhlého stoupání šlapalo ztěžka. Počasí jsme ovšem měli fantastické, jasno, relativně chladno, ale ne zima, jelo se dobře.
Domluvili jsme se s Lenkou a Terezkou na společné dovolené na Vysočině. Ubytování padlo na Penzion Majka v Herálci. Strávili jsme tu příjemných pět dní. První den jsme si užili lezení na Drátníku. Fixního jištění i slaňáků je tu pomálu, lezli jsme převážně na top rope, ale každý si vybojoval pár cest, zvládli jsme i nějaký ten převis. Děti si vybudovaly krásný lesní domeček, takže na konci dne vládla všeobecná spokojenost.
Společný víkend s Rendlíky a s dětmi jsme se svorně rozhodli strávit na kolech projížďkami pestrou členitou krajinou České Kanady. Bydleli jsme v chatkách v rozlehlém autocampu Zvůle, který sice vybavením ustrnul v minulosti, ale nám dostačoval. Počasí jsme měli parádní a na kolech jsme najezdili spoustu kilometrů.
Letos jsem toho na své poměry najezdil na kole hodně. Poslední dobou jsem kvůli jiným činnostem dost zvolnil, lákala mě ale meta ujetých 1 500 kilometrů za rok. Navzdory dešti, blátu, větru a prvnímu sněhu jsem tedy během podzimu usedal do sedla, dokud to šlo. Vybrat vhodné oblečení a správně ho navrstvit byla alchymie, ale nakonec se mi podařilo vyladit správnou kombinaci teplých a hlavně větru odolných vrstev, takže jsem si mrazivé vyjížďky užíval. A vytouženou porci kilometrů se mi podařilo zdolat do konce listopadu.
Klukům se minulý rok moc líbilo cyklistické putování v okolí Lednice. Umluvili mě, abychom si stejnou nebo alespoň hodně podobnou trasu projeli i letos. Začínali jsme u Mlýnského rybníka a postupně jsme si po cyklostezkách objeli naše oblíbená místa: Janův hrad, podél Dyje, rozhlednu Maják, část Dolní Novomlýnské nádrže, a objevili jsme i nová místa v okolí Sedlece, včetně krásného dobového hostince Mezi Vraty. Příjemné pohodové poježdění to bylo.
Po několikaletém plánování se nám konečně podařil zrealizovat cyklistický přejezd hlavního hřebene Národního parku Šumava. Kdysi během čundru jsme se zařekli, že na místní dlouhé úmorné asfaltové a šotolinové lány už pěšky nevkročíme. Ovšem na kole by to mohla být jiná. Akci jsme zrealizovali ve dvou během jedné náročné soboty. Budíček v půl páté, odjezd dvěma auty do Nové Pece a odtud přejezd jedním autem na začátek trasy do Železné Rudy.
Dlouho jsme měli s Endym zarezervovaný víkend na společnou akci s dětmi. Po posledním úmorném trmácení už ale ratolesti odmítly pěší pochod, a tak jsme místo toho vyrazili na kola. Bydleli jsme v Bulharech v příjemném penzionu Prefila a dělali výlety na kolech po okolí.
Asi před měsícem jsem byl s dětmi na cyklovýletě v Lednici. V chladném ale pěkném počasí kluci poprvé ušlapali přes 40 kilometrů a výlet jsme si užili, okolí Pálavy a Nových Mlýnů je krásné. Ovšem na konci výšlapu se mi podařilo ztratit telefon i se všemi fotkami z výletu. Řekli jsme si tedy, že se do okolí Lednice na kolech podíváme znovu a zkusíme ještě delší trasu.
Údolí i okolí Bílého potoka je krásné, a tak jsme se sem vypravili znovu, tentokrát na kolech. Vyjeli jsme z vesničky Hvozdec, kde jsme si ještě před odjezdem procvičili výměnu píchlé duše. Úvodní stoupání do Javůrku všechny tři mladé cyklisty pěkně zmohlo. Ale aspoň jsme se v chladném počasí trochu zahřáli. Po svačině mezi poli jsme sjeli, někteří závodním tempem, prudké klesání po Železné stezce dolů do Šmelcovny. Ulice před výdejním okýnkem místní restaurace vypadala v dnešní době jako zjevení z jiné doby. Postávalo tu na jednom místě s kelímky piva a hamburgery v rukách mnoho desítek lidí, respirátor měli nasazený snad jenom dva z nich. Tak jsme se k davu přidali a dali si oběd.
© 2026 David Cimbůrek
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑
