Na podzimní prázdniny jsme letos s vodáckou partou vyjeli na Vysočinu. Bydleli jsme ve vesnici Zderaz v hotelu RENOSPOND, naštěstí pouze dvouhvězdičkovém, takže cena ubytování s polopenzí byla přívětivá a stejně tak byl po většinu času přívětivý i personál. Čekalo nás pět dní volna, během kterých jsme přes den chodili na výlety po krásné vysočinské krajině. Večery jsme trávili dlouhým povídáním u dobrého pití. Naštěstí jsme měli k dispozici oddělenou společenskou místnost.
Rubrika: Horolezení (Strana 1 z 4)
Kluci se namlsali lehkého lezení v Raxech na cestě Preintalersteig a chtěli si vylézt nějakou další podobnou cestu. Pustili jsme se tedy do trochu náročnější cesty Akademikersteig, s obtížností 2+ UIAA. Nastoupali jsme po dlouhatánských ocelových schodech a hromadách suti do údolí Großes Höllental na začátek cesty. Lezl jsem jí nedávno obtížnějším směrem shora dolů, takže jsem věděl, co nás čeká.
Vyrazili jsme si na dva dny do Rakouska. V plánu bylo pořádně si během dvou dnů zalézt na peilsteinském vápenci po dobře odjištěných cestách. Sice panovalo úmorné vedro, ale to nám na nadšení neubralo. Začali jsme v sektoru N na mé oblíbené věži Cimone cestou N66 NO-Kante, 5+. Nástup přes první dvě expresky je poměrně morálový, ale lézt zbytek cesty už je čirá radost, natáhli jsme si jí nejdřív já a pak i Eliška.
Původně jsme měli na velký letní horský výlet jiné plány, ale kvůli letošnímu nevyzpytatelnému počasí a obsazenosti horských chat jsme se na poslední chvíli rozhodli vypravit se do osvědčeného rakouského národního parku Gesäuse a pochodit tu po místních vápencových velikánech.
U mé milované říčky Rokytná poblíž Kašparova mlýna mezi Tavíkovicemi a Biskupicemi je už několik let dostupná nádherná nová lezecká oblast. Nalézá se tu několik desítek perfektně odjištěných cest, mnohé z nich mají přes 20 metrů, leze se tu v krásně pevné kompaktní skále. Na lehčích cestách ve středním a pravém sektoru se mohou vyřádit začátečníci, borháky jsou tu osazené po dvou metrech, každých několik metrů se dá odpočinout na velkých policích a na konci každé cesty je slaňovací kruh. V levém sektoru už jsou cesty o dost morálovější a těžší.
Klukům se líbil nápad vyzkoušet si lehké ferraty v krásném prostředí rakouského pohoří Raxy, kde jsem byl nedávno, a tak jsme si udělali jednodenní výlet. Vyšli jsme kousek po cestě Wachthüttelkamm a do údolí Großes Höllental jsme sestoupili po nejištěné cestě Blechmauernsteig. Její začátek byl poměrně nepříjemný, rozbitá příkrá plotna zarostlá trávou ve velké expozici, ale kluci ji slezli poměrně s přehledem. Neměli jsme s sebou ferratové sety, na všech zajištěných i nezajištěných úsecích jsem kluky jistil na krátkém laně a kromě ojedinělého podklouznutí v suti jsem celý den příliš práce s jištěním neměl.
Nápad na výlet do rakouské oblasti Raxalpe vznikl spontánně, když na mě při hledání něčeho úplně jiného na serveru bergsteigen.com vyskočila cesta Akademiker-steig obtížnosti 2+ UIAA. Lehké lezení v pěkném prostředí údolí Großes Höllental mě zaujalo, na mapě jsem namyslel celý okruh a vyjeli jsme s Eliškou na jednodenní výlet.
Letos proběhl už desátý ročník tátovské akce s dětmi na Poříčí. Mezi dětmi už jsou velké věkové rozdíly, a tak jsme je rozdělili na dvě skupiny podle věku, aby si všichni mohli akci užít naplno.
Podzimní prázdniny jsme s klukama trávili s vodáckou partou v Beskydech v penzionu Pulčiny. Strávili jsme tu náročný prodloužený víkend vyplněný výlety, horolezením po místních pískovcových skalách a tradičními večírky trvajícími dlouho do noci.
Po roce jsme se s dětmi opět vypravili do rakouských hor. Tentokrát padla volba na mé oblíbené Rottenmannské Taury, oblast Grosser Bösensteinu. Loni jsme ještě spali na chatě, letos už kluci zvládli nocování v horách. Krátce po poledni jsme nahodili naložené batohy na konci mýtné silnice (vjezd stojí 8 €, nový parkovací automat už bere pouze platební karty) na parkovišti pod Edelrautehütte a vyrazili na cestu.