Domovská stránka

Rubrika: Horolezení (Strana 1 z 3)

Poříčí 2023

Letos proběhl už desátý ročník tátovské akce s dětmi na Poříčí. Mezi dětmi už jsou velké věkové rozdíly, a tak jsme je rozdělili na dvě skupiny podle věku, aby si všichni mohli akci užít naplno.

Pokračovat ve čtení

Grosser Bösenstein s dětmi

Po roce jsme se s dětmi opět vypravili do rakouských hor. Tentokrát padla volba na mé oblíbené Rottenmannské Taury, oblast Grosser Bösensteinu. Loni jsme ještě spali na chatě, letos už kluci zvládli nocování v horách. Krátce po poledni jsme nahodili naložené batohy na konci mýtné silnice (vjezd stojí 8 €, nový parkovací automat už bere pouze platební karty) na parkovišti pod Edelrautehütte a vyrazili na cestu.

Pokračovat ve čtení

Eisenerzské Alpy

Na další výpravu do mně zatím neznámého kouta rakouských hor jsem se nechal inspirovat článkem na výborném serveru NaTreku.cz. Před polednem jsme zaparkovali auto v horní části údolí nad Radmer an der Hasel, naobědvali se, nahodili v počínajícím vedru batohy na záda a začali stoupat vzhůru údolím. Byl to moc pěkný nástup na hřeben, po zpevněných cestách se šlo minimálně,  stezka většinou vedla lesem nebo krásně rozkvetlými alpskými loukami či kravskými pastvinami.

Pokračovat ve čtení

Poříčí 2021

Letos jsme se s dětmi opět zúčastnili tradiční samoorganizované pánské akce na Poříčí na Vysočině. Tentokrát bylo téma vojáci a celý prodloužený víkend se vydařil nad všechna očekávání. Program byl tak bohatý, že jsme ani nestihli všechny naplánované aktivity.

První den jsme postavili základnu, ozbrojili se a oblékli do vojenských mundúrů, bylo na programu střílení ze vzduchovek, airsoftových zbraní, pro malé děti skákací hrad, větší děti si zbudovaly vlastní ležení a přes noc hlídaly (nakonec neúspěšně) svého zajatce.

Pokračovat ve čtení

Gesäuse s dětmi

Dlouho jsem přemýšlel, kam vyrazit s dětmi na dovolenou. Moře moc nemusím, obyčejných výletů už mám z covidových lockdownů plné zuby. Chtěl jsem někam do větších hor, abychom si to všichni užili. Napadl mě rakouský národní park Gesäuse s krásnou přírodou a nádhernými horami.  Nejprve jsem váhal, zda kluci zdejší náročné treky zvládnou, nakonec jsem ale usoudil, že ano, zarezervoval jsem ubytování na 4 noci na horské chatě Hesshütte a vyrazili jsme.

Pokračovat ve čtení

Farma u Vojtků

Dlouho jsme se už nesešli s naší vodáckou partou, a tak jsme využili covidového rozvolnění a vyrazili na společný víkend na Vysočinu do Moravských Křižánek na Farmu u Vojtků. V příjemném prostředí jsme tu absolvovali náročný program. Úvodní páteční večírek v salónku se samovýčepem se protáhl daleko přes půlnoc.

Sobotní výlet na Devět skal jsme si zpestřili boulderováním na krásné Bílé skále, pěkným slejvákem a posezením na zahrádce v Restauraci pod Bílou skálou. Večer jsme si na ohýnku opekli buřty a kluci si zaveslovali na pramici na Kyšperském rybníku.

V neděli jsme vyrazili na Drátník, kde si většina dětí poprvé vyzkoušela na natažených fixech lezení na skále. Dokonce jsme v přilehlém občerstvení U Kolouška potkali místňáka Radka Jaroše, takže mají naši malí lezci dokonce společnou fotku s Panem horolezcem.

Pokračovat ve čtení

Totes Gebirge

Čtyři dny volna se musí využít, i když předpověď slibuje denně srážky a bouřky prakticky v celé Evropě. Nakonec jsme nabalili do auta věci na horský pochod i na lezení, domluvili spolehlivou spojku přes předpověd, přihodili Vlastíka s Luckou a kolem 22. hodiny už zaparkovali v lese nedaleko Grundlsee. Další 3 dny jsme trávili procházkou po jižním výběžku Totes Gebirge. Od jezera je vidět jen velice strmá, vápencová hradba, místy s kilometrovou výškou. Po jejím překonání jsme se octli ve světě vypouklin, závrtů, trhlin, jeskyní a bezmála dvoutisícových vršků. Jižní část pohoří rozhodně není mrtvá. Bělostný vápenec parádně kontrastuje se zelenými pastvinami, pestrobarevnými skalničkami a neproniknutelnou kosodřevinou. Po celou dobu nás provázel výhled na masiv Dachsteinu, každý den v trošku jiných kulisách. Bohužel také srážky.

Pokračovat ve čtení

První sníh ve Vysokých Tatrách

Ze Skandinávie jsme se vrátili o pár dní dříve, než bylo v plánu, tak jsme přemýšleli, jak se zbývajícím volnem naložíme. Vyhrál nápad na nějaké lehčí polezení v Tatrách, v místech, která známe, v okolí Brnčály. Ráno jsme měli budíček ve 4, následoval pětihodinový přejezd na parkoviště v Tatranských Matliaroch, a odtud klasické úmorné dvouhodinové stoupání s těžkými batohy k chatě po rozbité cestě v lese.

Na Brnčále nás příjemně překvapila nová, strašně pohodová a vstřícná obsluha. Ubytovali jsme se v podkroví, přebalili batohy a ve dvě hodiny jsme se vydali na první tůru. Chtěli jsme vyjít po řetězech do Velké zmrzlé doliny, odtud traverznout do Malé zmrzlé, pod Jastrabí vežu a pokud bude čas, vylézt na její vrchol cestou Illner-Rülke, případně alespoň do Jastrabího sedla.

Pokračovat ve čtení

Rychlá odbočka na Peilstein

Z Roháčů jsme odjížděli s úmyslem ještě si trochu zalézt v Rakousku. Do Brna jsme zajeli jenom na otočku, vyzvedli Lucku a hned jsme nocí pádili přes Vídeň do našeho oblíbeného Peilsteinu. Na zastrčené louce jsme do rána urazili pár hodin spánku a ráno jsme vyrazili do skal. Nehodlali jsme trhat žádné obtížnostní ani množstevní rekordy, jen jsme se chtěli protáhnout a užít si nejspíš letošní poslední venkovní lezení. Nakonec se nám to celkem povedlo, všichni jsme si v krásném babím létě pěkně zalezli a domů večer odjížděli spokojení.

Pokračovat ve čtení

« Starší příspěvky

© 2024 David Cimbůrek

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑