Čtyři dny volna se musí využít, i když předpověď slibuje denně srážky a bouřky prakticky v celé Evropě. Nakonec jsme nabalili do auta věci na horský pochod i na lezení, domluvili spolehlivou spojku přes předpověd, přihodili Vlastíka s Luckou a kolem 22. hodiny už zaparkovali v lese nedaleko Grundlsee. Další 3 dny jsme trávili procházkou po jižním výběžku Totes Gebirge. Od jezera je vidět jen velice strmá, vápencová hradba, místy s kilometrovou výškou. Po jejím překonání jsme se octli ve světě vypouklin, závrtů, trhlin, jeskyní a bezmála dvoutisícových vršků. Jižní část pohoří rozhodně není mrtvá. Bělostný vápenec parádně kontrastuje se zelenými pastvinami, pestrobarevnými skalničkami a neproniknutelnou kosodřevinou. Po celou dobu nás provázel výhled na masiv Dachsteinu, každý den v trošku jiných kulisách. Bohužel také srážky.

Takže jsme v sobotu seběhli k autu, vykoupali se v jezeře a přejeli na cvičnou stěnku pod Schneebergem. I odtud nás vyhnal déšť. Naštěstí se počasí v neděli umoudřilo a my si vylezli krásnou cestu Draschgrat na Hohe Wandu. Při sestupu jsme překvapili stádo kozoroha alpského a mohli jen tiše žasnout nad jeho eskamotérskými kousky.

Další pěkně vydařená akce.