Z Roháčů jsme odjížděli s úmyslem ještě si trochu zalézt v Rakousku. Do Brna jsme zajeli jenom na otočku, vyzvedli Lucku a hned jsme nocí pádili přes Vídeň do našeho oblíbeného Peilsteinu. Na zastrčené louce jsme do rána urazili pár hodin spánku a ráno jsme vyrazili do skal. Nehodlali jsme trhat žádné obtížnostní ani množstevní rekordy, jen jsme se chtěli protáhnout a užít si nejspíš letošní poslední venkovní lezení. Nakonec se nám to celkem povedlo, všichni jsme si v krásném babím létě pěkně zalezli a domů večer odjížděli spokojení.
Tentokrát jsme zvládli tyto cesty:
Sektor G, Kleine Teufelsbadstubenwand
G13, Buchsteineriss, 3+, 34 m. Dost nehezká a rozlámaná cesta, která je ve skutečnosti alespoň za 4.
G16, Grillverschneidung, 5, 22 m. Krásná cesta komínem a spárou, raději na top rope, ale dobře odjištěná, takže natáhnout by se dala.
Pak už jsme šli staré známé klasiky z dřívějška:
Sektor N, Cimone
N12, Käsplatte, 5., odtud napojení na
N22, Weg der Erstersteiger, 3+, až na vrchol.
N66, NO-Kante, 5+, 19 m, TR.
Sektor H, Große Teufelsbadstubenwand
H31, Ballounsteig, 5-, 20 m.
H29, Balounriss, 5+, 11 m, TR.
- Po nočním přejezdu jsme se pod širákem vyspali do růžova.
- Tradiční krásný výhled z peilsteinských skal.
- První, nepříliš hezká cesta Buchsteinerriss.
- Lámavá a uklouzaná skála, žádný požitek.
- Na spravení chuti, nádherná spára Grillverschneidung.
- Krásný den, nikde nikdo, rychle na věž Cimone!
- Zajímavý traverz po menších chytech, krásné lezení.
- Odpoledne pokročilo, čas na pauzu.
- Nováček a slaňování beze strachu.
- Nádherná NO-Kante na Cimone byla nejhezčí.
- Nástup, který se musí jít hlavou.
- Poslední spára, Ballounriss, skoro za tmy.
Napsat komentář