Rubrika: Horolezení (Strana 2 z 4)

Ze Skandinávie jsme se vrátili o pár dní dříve, než bylo v plánu, tak jsme přemýšleli, jak se zbývajícím volnem naložíme. Vyhrál nápad na nějaké lehčí polezení v Tatrách, v místech, která známe, v okolí Brnčály. Ráno jsme měli budíček ve 4, následoval pětihodinový přejezd na parkoviště v Tatranských Matliaroch, a odtud klasické úmorné dvouhodinové stoupání s těžkými batohy k chatě po rozbité cestě v lese.

Na Brnčále nás příjemně překvapila nová, strašně pohodová a vstřícná obsluha. Ubytovali jsme se v podkroví, přebalili batohy a ve dvě hodiny jsme se vydali na první tůru. Chtěli jsme vyjít po řetězech do Velké zmrzlé doliny, odtud traverznout do Malé zmrzlé, pod Jastrabí vežu a pokud bude čas, vylézt na její vrchol cestou Illner-Rülke, případně alespoň do Jastrabího sedla.

Pokračovat ve čtení

Z Roháčů jsme odjížděli s úmyslem ještě si trochu zalézt v Rakousku. Do Brna jsme zajeli jenom na otočku, vyzvedli Lucku a hned jsme nocí pádili přes Vídeň do našeho oblíbeného Peilsteinu. Na zastrčené louce jsme do rána urazili pár hodin spánku a ráno jsme vyrazili do skal. Nehodlali jsme trhat žádné obtížnostní ani množstevní rekordy, jen jsme se chtěli protáhnout a užít si nejspíš letošní poslední venkovní lezení. Nakonec se nám to celkem povedlo, všichni jsme si v krásném babím létě pěkně zalezli a domů večer odjížděli spokojení.

Pokračovat ve čtení

Konečně přišlo do Evropy pěkné letní počasí. Jenže dovolená už se pomalu nakláněla ke konci a na vytoužené a plánované švýcarské čtyřtisícovky už bychom neměli kdy, většinu času bychom strávili přejezdem v autě. Dvojitý Großglockner, nejprve cestou Meletzkigrat a potom krásným, ale už těžším hřebenem Stüdlgrat, Eliška vetovala, na lezení v údolí bylo moc horko, na tradiční cesty letos nemáme moc nalezeno… Těžký výběr. Nakonec jsme se coby rozumný kompromis rozhodli vylézt si klettersteigy v Rakousku, o kterých už dlouho mluvíme, Königsjodler na Hochkönig a Johann na Dachstein.

Pokračovat ve čtení

Během lezení na Peilsteinu jsme dostali z domova od našeho zaúkolovaného meteopracovníka zprávu, že na Hochtoru se konečně vyčasilo a zítra má být slušné počasí. Vzhledem k tomu, že už jsme byli slušně utahaní, jsme se moc dlouho nerozmýšleli a vyrazili na přesun zpět na místo činu, směr Gesäuse. Přespali jsme klasicky pod nástupem na parkovišti v autě a ráno krátce po šesté hodině jsme opět, asi po týdnu, vyrazili směr Hesshütte.

Pokračovat ve čtení

Dovolená pokračuje, špatné počasí taktéž. Předpověď počasí říká, že jediné místo široko daleko, kde by mohlo být slušně, je na pár místech Rakouska. Jeden takový ostrůvek dobrého počasí vychází zrovna na Peilstein, tak se moc dlouho nerozhodujeme a vyrážíme si po dlouhé době pořádně zalozit.

Cesta na místo trvá díky nedávno postavené dálnici v Rakousku jen dvě a půl hodiny a vzhledem k tomu, že na místo přijíždíme v týdnu, máme všechny skály skoro sami pro sebe a můžeme si vybírat. Sice nám brzy po začátku lezení začalo zase trochu pršet, ale netrvalo to dlouho a skály zase brzo oschly. Druhý den už bylo pěkně parno, ale díky postavení skal jsme lezli většinou ve stínu a bylo nám dobře. Úspěšně jsme zvládli i několik morálovějších záležitostí, takže jsme druhý den odpoledne odjížděli naprosto zničení a spokojení.

Pokračovat ve čtení

Ve vzduchu visel první letošní víkend s pěkným počasím a slušnými teplotami a tak jsme rozmýšleli, jak s ním naložíme. Čirou náhodou jsem zrovna tou dobou narazil na zmínku o sportovní lezecké oblasti pár kilometrů za Vídní. Slovo dalo slovo, vytisknul jsem průvodce a protože se nám nepodařilo nalákat nikoho dalšího, v sobotu ráno jsme ve dvou vyrazili do Rakouska. Ze začátku sice byla pořádná zima a pěkně nám na skále mrzly prsty, ale během dne se udělalo krásně a tak jsme si mohli naplno užít krásné lezení v perfektně odjištěné pevné skále.

Pokračovat ve čtení