Podzimní listí pomalu žloutne a před námi je krásný podzimní víkend. Jeden z letošních posledních. Vyrážíme v pátek brzo ráno, do Höllentalu jsou to z Brna nějaké tři hodinky jízdy. V ranní mlze parkujeme kousek za Kaiserbrunnem, přebalujeme matroš a vyrážíme do údolí Großes Höllental, na stěnu Vordere Loswand. Máme tu vyhlédnutou cestu Gratkamine za 4+, 6 délek vápencového lezení. Nejdřív trochu bloudíme při hledání nástupu k samotné stěně, pak pro změnu bloudíme přímo pod stěnou a hledáme správný nástup. Ten není značený a dole není ani žádný štand, podle kterého by se dalo orientovat.

Nakonec vybíráme jeden zářez a pouštíme se do něj. Bohužel po cestě není ani stopa po jištění a vlastní jištění taky není kam zakládat. Trocha nejištěného vybání se ve čtyřkové délce a napojujeme se na Akademikersteig, naší plánovanou sestupovou cestu. Vylézáme ještě dvě délky, ale pokračovat dál tímhle skoro chodeckým terénem se nám nechce, tak rychle slaňujeme a zkoušíme další komín, třeba už to bude on. Nejspíš jsme se zase netrefili, ale aspoň jsme si užili 2 délky pěkného lezení, včetně menšího převisu. Vzápětí slaňujeme, protože odpoledne už pokročilo.

K autu scházíme za šera a přesunujeme se pár kilometrů do kempu v Kaiserbrunnu. Vaříme večeři a v chladném večeru rychle zalézáme do stanu. Ráno se nám do zimy moc nechce vstávat a nechceme být doma moc pozdě, tak vyrážíme směrem na Sonnleiten na jednodélkové sportovní lezení na stěnu jménem Wasserfall Klettergarten. Jsou tu asi tři desítky perfektně odjištěných cest v obtížnosti 4- až 7-, takže perfektní vyžití na celý den. Končíme opět za tmy a frčíme domů.

Byl to víkend sice opět s pro nás nezbytným blouděním, ale také s pěkným polezením a objevením krásné blízké lezecké oblasti, kam se určitě musíme vrátit.