Tři novely od nestorů sci-fi žánru spojené do jedné knihy. Všechny mají společné to, že jsou velmi rozvleklé a zdlouhavé. Strugačtí svým čtenářům nedávají nic zadarmo, hodí je do rozběhnutých světů, ve kterých je poměrně složité se zorientovat a mnoho situací a motivů se objasňuje až zpětně. První polovinu každého příběhu se člověk nudí a nic nechápe, druhou polovinu čte s otevřenou pusou a žasne, jak do sebe všechno zapadá.
Dravci mého století byli asi nejméně záživní. Byla to sice zajímavá paralela s dnešní dobou plnou prázdných požitků a absencí vnitřních hodnot, ale velmi naivně, zmateně a utopisticky napsaná, navíc s rozpačitým nevýrazným závěrem.
Obydlený ostrov byl velmi čtivý. Příběh o dobře promyšleném brutálním militaristickém světě se sci-fi prvky dobře odsýpal, navozoval správně tísnivou atmosféru, objevovaly se stále nové indicie, až přišlo akční a nečekané rozuzlení.
Závěrečná intelektuální konverzačka Miliardu let před koncem světa se mi líbila nejvíce. Dlouhé filozofické rozpravy, houstnoucí atmosféra strachu, postupné rozplétání záhad vědeckým uvažováním. Co když lidstvo není dost zralé pro vlastní vědecké objevy? A co když se potom sám vesmír rozhodne různými způsoby, pro vědce nevysvětlitelnými, takovým objevům zabránit? Není snad přirozené, že lidé, místo toho, aby s bádáním přestali, upnou své úsilí na porozumění tomuto nepochopitelnému mechanismu?
Napsat komentář