Gesäuse s dětmi

Dlouho jsem přemýšlel, kam vyrazit s dětmi na dovolenou. Moře moc nemusím, obyčejných výletů už mám z covidových lockdownů plné zuby. Chtěl jsem někam do větších hor, abychom si to všichni užili. Napadl mě rakouský národní park Gesäuse s krásnou přírodou a nádhernými horami. Nejprve jsem váhal, zda kluci zdejší náročné treky zvládnou, nakonec jsem ale usoudil, že ano, zarezervoval jsem ubytování na 4 noci na horské chatě Hesshütte a vyrazili jsme.

Covidová opatření jsme příliš řešit nemuseli. Děti pod 10 let se v Rakousku testovat nemusí a dospělým stačí být alespoň 21 dní od 1. očkovací dávky, což už jsem byl. Takže největší nepříjemností bylo, že jsme na chatě nedostali deky a s sebou na chatu jsme museli brát velké spacáky.

První den jsme strávili přejezdem, který jsme si zpestřili prohlídkou peřejí na mohutné řece Enns. V obci Johnsbach jsme brzy odpoledne nahodili na záda těžké batohy s veškerým vybavením a zásobami a vydali se na dlouhé úmorné stoupání lesem a pastvinami na chatu Hesshütte. Po 6 kilometrech a více než 800 výškových metrech jsme dorazili na chatu akorát k večeři. Čekal nás tu příjemný interiér, moc milá pohodová obsluha a výborné vydatné jídlo.

Ráno jsme vyrazili na první ze tří okolních hor, na Planspitze, odbočkou přes sedlo Peternscharte. Kluci krásně šlapali, užívali si parádní výhledy a občasné lehčí lezecké pasáže (místy zajištěné ocelovými lany) zvládali s naprostým přehledem a ohromovali tak další turisty, které jsme cestou potkávali. Cesta z vrcholu dolů do údolí také proběhla bez potíží, jen dlouhé závěrečné stoupání lesem na chatu bylo dost úmorné.

Kluci prokázali, že jsou zdatní horalové, skalnatý terén jim nedělá potíže, a tak mohl následující den přijít zlatý hřeb celého programu – pokus o zdolání nejvyšší hory celého Gesäuse, Hochtoru, nezajištěnou lezeckou cestou Rossschweif, dlouhou 2 kilometry, s převýšením okolo 700 metrů, která místy dosahuje až trojkové obtížnosti.

Kluci, navázaní na laně, statečně šlapali, lezli, slaňovali, balancovali nad srázy. Občas, v místech s velkou expozicí, ukápla i nějaká slzička strachu, ale všechny obtížné situace jsme nakonec zdárně překonali a vylezli až na vrchol. Podali obdivuhodný výkon. Zpáteční cesta ferratou Josefinensteig byla hodně nepříjemná. Únava narůstala, terén byl hodně rozlámaný, spouštěli jsme se dolů po nesčetných špatně ukotvených ocelových lanech, klouzali dolů v suťoviscích. Nakonec nám výprava trvala plných 12 hodin a kluci zaslouží poklonu za výdrž a za statečnost.

Výlet na třetí horu v okolí, Hochzinödl, cestou Panoramaweg, už byl za odměnu. Lehká procházka, během které jsme sice nastoupali porci výškových metrů, ale lehkým chodeckým terénem, navíc celou cestu jsme se mohli kochat nádhernými výhledy na masivy Hochtoru a Planspitze a prohlížet si trochu nevěřícně trasy, které jsme zvládli předchozí dny.

Poslední den jsme po snídani zase nahodili těžké batohy a dovlekli je dolů do údolí k autu. Kousek pod Johnsbachem jsme si na parkovišti dali oběd a příjemnou koupačku v ledovém potoce. Pak už nás čekal jenom dlouhý přejezd zpátky domů. Kluci si z Gesäuse odvezli spoustu silných a krásných vzpomínek.