Arnošta Lustiga mám moc rád. Skvělý vypravěč, geniální spisovatel, který si prošel peklem vyhlazovacích táborů, a přesto si zachoval nadhled, humor, víru v krásu a dobro a lásku k lidem. Knížka, která se označuje za Lustigův autorizovaný životopis, ve mně ale zanechala rozporuplné dojmy. Pasáže, kde v rozhovorech vystupuje samotný Lustig a kde se mluví přímo o jeho životě a životních zážitcích a o tom, kde bral inspiraci pro své knihy, jsou vynikající. Doplnil jsem si do mozaiky Lustigova života spoustu nových zajímavých střípků.
Ovšem autor životopisu dělá velké množství odboček, někdy zbytečně podrobných, ať už k jeho známým, přátelům, kritikům, nebo k událostem z doby, kdy Lustig žil. Není to nutně špatně, jsou to často zajímavé věci a do Lustigova života patří. Ale myslím si, že Lustig sám byla natolik zajímavá a bohatá osobnost, že by stálo za to se o trochu více věnovat jemu samotnému. Přesto se mi knížka líbila velmi.
Němka byla krásná. Měla bílou mléčnou pleť, zrzavé vlasy, vzedmutá prsa; vypadala silná a svěží, odpočatá; přál jsem si, aby byla dobrá, jak je krásná. Nebyla. Odhalila mi, že krása a dobro nejdou ruku v ruce.
Jsme jenom lidi. Dobří, špatní, uprostřed. Záleží na člověku, co ze sebe udělá.
Napsat komentář