1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Středa, 12. října 2011
Další den ráno nebylo počasí nic moc. Střídavě padaly ohromné mokré vločky a střídavě pršelo. Tradičně jsme si přispali a na poslední cestu naší skandinávské výpravy jsme vyšli opět až před polednem.
Tři čtvrtě hodiny na Litjrennbuu a dalších 45 minut do Langenu k autu jsme příjemně prokecali, tak nám pochod hustě zalesněnou krajinou bez výhledů rychle utekl, navíc se vylepšilo počasí a vykouklo i sluníčko.
Po rozbitých a sněhovou břečkou pokrytých silničkách jsme se vrátili do Rørosu. Suvenýry jsme tu nikde nesehnali, tak jsme aspoň koupili chleba a udělali procházku po městě.
Samé úzké uličky mezi dvoupatrovými dřevěnými domy na kamenných podezdívkách, krásný veliký kostel a prastaré hornické městečko rozprostírající se u velikých vytěžených hald, to jsou hlavní vzpomínky na Røros. Když se k prohlídce připojilo sněžení s deštěm, byl kompletní velmi ponurý obrázek celého místa hotov. Tady bychom natrvalo žít nechtěli.
Michalovi nebylo dobře, na další trek už jít nechtěl, aktuální počasí ani předpověď na příští dny nevypadaly příznivě, a tak jsme vyrazili na dlouhou a únavnou cestu domů. Zprvu deštěm, později pod hvězdnatou úplňkovou oblohou, Norskem a Švédskem až do Trelleborgu, kam jsme se dostali někdy po 3. hodině ráno.
Předchozí den | Následující den
První ráno v divočině, vydáváme se na cestu.
Přeplouváme první jezero, voda je průzračně čistá.
Dlouhé přenášení těžkých lodí.
Mezi některými jezery se dalo celkem snadno proplout.
Všechny možné druhy mechů na střeše chaty u jezera.
Večer se udělaly na Rogenu pořádné vlny.
Za ranního deště se chystáme přeplout Rogen.
Neklidná hladina jezera ale vzdouvá příliš velké vlny.
Vydáváme se raději s přetěžkými batohy na cestu pěšky.
Po dochodu na Revu se hned dáváme do přípravy dřeva na topení.
Nádherný srub Revbua, naše útočiště na pár dní.
Noci v opuštěné krajině byly jak vystřižené s kanadské divočiny.
Uvnitř bylo teplo a mihovaté světlo svíčky, venku větrná noc.
Typická krajina, voda, kameny, tráva a voda…
Mosty a chodníky přes vodu byly opotřebované, ale ještě použitelné.
Trochu cizí, podzimně zasněná krajina byla zvláštně uklidňující.
Stádo krásných sobů přeběhlo cestu přímo před námi.
Malý, ale útulný prostor na chatě Revbua.
Vykoupat se v ledové vodě jezera Rogen stálo hodně sebepřemlouvání.
Večerní výhled z útulné chaty do večerní zimy.
Pošmourné ráno, teplota jen lehce nad nulou.
Kratlvola, ohromná hromada kamení, na kterou jsme se vydrápali.
Úžasná rozloha nezvyklé krajiny brala dech.
Borůvkami a brusinkami byly okolní kopce hustě pokryté.
Průhled pustou krajinou na Stor-Svuku, nejznámější horu v okolí.
Ohromná zalesněná pláň pokrytá jezery všude, kam se člověk podívá.
K cestě patřilo i skákání přes veliké kamenité pole nad vodou.
Severský podzim měl nádherné barvy.
Přechod sobího plotu na hranici mezi Norskem a Švédskem.
Přes noc se na hladině Rogenu udělal tenký ledový povlak.
Podzim tu začal postupně přecházet v zimu.
Za lehkého sněžení jsme se vydali na pochod.
Postupně připadlo víc sněhu, který se proměnil v mokrou břečku.
Veliké vlny znamenaly, že loď jsme museli táhnout po souši.
Malá, ale utěsněná předsíňka na chatě Rogenstugan.
Pohádkově zbarvený východ slunce.
Odplouváme, vítr se uklidnil a hladina je jako zrcadlo.
Kvalitní bobří práce.
Krásné, skoro až kýčovité, pohledy.
Probíjeli jsme se postupně zamrzlými jezery.
Přetahování bylo teď jednodušší, po sněhu to šlo.
Odtud už nás čekalo jen jedno jezero.
Plavbu jsme si opravdu užívali.
Zasněžené břehy, slunko nad hlavou, prostě nádhera.
Poslední metry plavby jsou za námi.
Za pár dní už bychom ledem nejspíš neprojeli.
Cestou ze Švédska do Norska jsme minuli zajímavý hřbitov.
Silnice byla většinou pod sněhem, místy uježděným.
Studená chata Litjrennbua, tady nám byla zima.
Promočené boty jsme nahřívali u kamínek.
Byli jsme jak Mrazíci, kam jsme přišli, tam zamrzla voda.
Velký neutěsněný prostor se nedal vytopit.
Koryto pro plavení dřeva.
Zajímavě vymyšlený průchod sobím plotem.
Nevtíravé zamyšlené kouzlo skandinávského podzimu.
Langtjønnbua, nejhezčí a zároveň nejstarší chata v oblasti.
Dřevěné koryto propojilo dvě dříve oddělená jezera.
Klid podzimu.
Sobů jsme tu potkali desítky a desítky.
Přicházel chladný večer, roztopili jsme kamínka.
I tady byla připravená spousta borového dřeva, stačilo ho jen nařezat a naštípat.
Členitá krajina se spoustou lesů a vody.
Odpolední pokec u roztopených kamínek.
V noci byl vidět z chalupy jen svit svíčky. Romantika.
Postýlky jak pro medvídky z pohádky.
Typická norská usedlost: několik osamocených stavení u silnice.
Prohlídka Rørosu. Červená se tu nosí.
Všude byly dřevěné domky na kamenných podezdívkách.
Haldy vytěžené hlušiny působily velmi ponuře.
Skličující dojem z města umocňoval déšť a chumelenice.
Zajímavé město, ale strašně smutné a depresivní.
Prastarý domeček pro horníky byl velmi kapesního vydání.
Odplouváme ze Skandinávie, právě vycházelo slunce.
Nádherné počasí nám vydrželo celou plavbu.
Tři osoby doličné.
Náš trajekt si razí cestu vpřed.
V myšlenkách jsme stále na severu, byl to silný zážitek.
Přirážíme k německých břehům, trajekt otvírá záď.
Na spodní palubě byl vedle nás zaparkovaný celý vlak.
Oživení cesty domů: oprava rozbitého výfuku.
Napsat komentář