Už mnoho měsíců jsme plánovali cestu na sever. Daleký sever, až tam, kde je nebe vysoké a mraky mají zvláštní hloubku. Tam, kde je krajina opuštěná, tam, kde za celý den přeběhne přes cestu pouze stádo sobů a je slyšet jen vítr v korunách borovic. Tam, kde je voda nesčetných jezer průzračně čistá a zároveň rašelinově temná. Tam, kde může člověk úplně vypnout a nechat se unášet pomalým rytmem podzimní přírody.
Dlouho jsme kvůli různým neočekávaným komplikacím nevěřili, že se nám výprava opravdu podaří uskutečnit. Nakonec ale vše na poslední chvíli klaplo a my jsme si mohli dva týdny užívat krásy severské krajiny.
Na pomezí Švédska a Norska se rozkládají rezervace Rogen, Femundsmarka a další. My jsme tu strávili několik kouzelných dní, částečně v lodích na jezerech, částečně pěšky, v sevření kouzelně zbarvené, pro nás nezvykle vypadající, usínající krajiny. Noci byly dlouhé, čas se tu zpomalil a poklidně plynul ode dne ke dni.
Počasí bylo klasicky severské, chvíli pršelo a během okamžiku už se zase ukázalo slunko, užili jsme si i mráz a sníh. Spali jsme v prázdných chatách a srubech umístěných v malebné krajině na březích jezer. Příroda zde byla zvláštně kouzelná – s dalekýmí výhledy, posetá nekonečným mořem lišejníkem obrostlých kamenů, porostlá řídkými borovými lesy a propletená sítí jezer, jezírek, rašelinišť a mokřad. Pobyt zde byl příjemně uklidňující a náramně nám dobil všedními starostmi vypotřebované baterky.
Napil se a pohlédl na mne obrovskýma modrýma očima, které seděly v jeho obličeji jako kus nebe. „Nikdy toho nechtěj moc vědět! Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným – ale nešťastným. Pojď, napij se se mnou na naivnost, hloupost a na to, co k tomu patří – na lásku, na víru v budoucnost, na sny o štěstí – na nádhernou hloupost, na ztracený ráj.“
Napsat komentář