V sobotu jsme si ještě zahráli na Vysočině na dřevorubce, poté jsme dva dny horečně balili, abychom v pondělí v jednu odpoledne mohli nasednout do auta obtěžkaného naší bagáží, a vyrazit. Nejdřív do Waterelementu pro Scouta, potom do Žabin pro Michala a odtud už konečně na sever.
Přes ucpanou Prahu, objížďkami okolo Ústí nad Labem a kus Německem, pak mě za volantem vystřídal Michal a přes Drážďany, Berlín dojel až na ostrov Rügen do přístavu Sassnitz na pobřeží Baltského moře. Celkem asi 930 km, necelých 10 hodin cesty.
V přístavu jsme byli o půlnoci a trajekt odjížděl ve 2:15, takže jsme měli dost času nadýchat se vlhkého mořského vzduchu a vyměnit prasklou žárovku brzdového světla. Trajekt byl poloprázdný, dostali jsme se na něj i bez rezervace bez problémů. Na zádi jsme pozorovali průběh vyplouvání a když se světla přístavu vzdálila, zalezli jsme do spacáků ke krátkému spánku v jedné odlehlé klidné kajutě. Jen od podlahy se přenášelo rezonování lodních motorů a houpání mořské hladiny.
Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!
Napsat komentář