Úterý, 4. října 2011

V Trelleborgu.V půl sedmé jsme přistáli u švédského pobřeží v přístavu Trelleborg. Vyjeli jsme opět na sever, podél pobřeží přes Malmö a Göteborg. Moře bylo jemně zvlněné, temně modré a u pobřeží s bílými čepičkami vlnek, to vše v záři vycházejícího slunce. Prostě nádhera. Škoda jen, že jsem ten úsek zrovna řídil a nemohl si ho užívat naplno.

Pobřeží zpočátku příliš skandinávským dojmem nepůsobilo. V ranní namodralé mlze se v dálce tyčila mohutná ramena přístavních jeřábů. Plochá krajina, jen mírně zdvihnutá nad úroveň moře, byla rozdělena na pole a louky, občas jsme dokonce minuli větrný mlýn. Kdyby mi někdo řekl, že jsme v Holandsku, tak bych tomu v tu chvíli klidně věřil.

Postupem času se ale krajina proměnila a stala se naprosto malebnou. V okolí dálnice se objevily rozlehlé louky poseté hordami březových hájků, střídané smíšenými lesy bříz a borovic. Z auta okolí vypadalo jako taková menší verze ruské tajgy. Jen byla místy posetá severskými dřevěnými domky pobitými hnědočervenými prkny s rohy stěn a hranami střech a okenic nabarvenými na zářivě bílou.

Později, když jsme se odklonili od pobřeží směrem na Karlstad, přišla další změna. Znatelně ubyl provoz na silnicích a objevila se opět zemědělská krajina. S pečlivě obdělávanými políčky poblíž usedlostí, které sestávaly z několika hnědočervených domků, většinou obehnaných živým plotem a zástupem bříz.

Severně od Karlstadu začala být země čím dál tím více opuštěnější, jen občas jsme projeli nějakou osadou či usedlostí. Přibylo luk a lesů na úkor polí a lesy začaly mít postupně znatelnou převahu.

Asi 300 kilometrů před cílem jsme na odpočívadle zjistili, že nám upadl výfuk. Respektive se rozlomil na předělu mezi první a druhou částí. Hodinu jsme se ho pokoušeli provizorně opravit vším, co jsme měli po ruce, včetně ulomeného kusu drátu z plotu. Nějak se nám to nakonec podařilo, tak jsme mohli pokračovat dál.

Jeli jsme po úplně opuštěné silnici hlubokými jehličnatými a smíšenými lesy. Občas se mezi stromy zableskla hladina krásně čistého jezera nebo řeky se žlutohnědými travinami na březích. V lese se postupně začaly objevovat mechy, světle zelené lišejníky a borůvčí. Nádherné obrazy klidu a krásy přírody. Občasná městečka harmonicky zapadala do okolní přírodní scenérie. Ochladilo se na 10 °C.

Po 1932 kilometrech, v 8 hodin večer jsme dojeli na místo, parkoviště u národního parku Rogen. U něj byl otevřený přístřešek, zamčená kůlna, zaparkovaný bagr a kadibouda s místnůstkou na dřevěné špalky, kam jsme se nakonec na větrnou noc uložili poté, co jsme špalky nanosili ven. Spalo se krásně, první noc na Severu.

Předchozí den  |  Následující den