Čtvrtek, 13. října 2011

Východ slunce nad mořem.Jeden postřeh ke skandinávské krajině. Švédská je malebná, pestrá, usedlosti střídají dlouhé opuštěné úseky. Lesy jsou tu řídké a většinou smíšené. Oproti tomu v Norsku jsou lesy mnohem hustší, spíše jehličnaté, krajina je více kopcovitá i s většími pohořími a není tak opuštěná. Usedlosti jsou tu sice malé, ale roztroušené víceméně rovnoměrně. Alespoň tak jsme to vnímali z auta během cesty.

Za jízdy se Michal dozvěděl z domova špatnou zprávu – během naší akce mu někdo doma ukradl auto. Sakra smůla ☹️.

Na parkovišti u přístavu jsme si k večeřosnídani ohřáli fazole a zbytek noci proklimbali v autě ve frontě na trajekt v přístavu. Po nalodění jsme si z paluby vychutnali kolem osmé hodiny východ slunce a vyplutí za úplně jasné oblohy v prvních slunečních paprscích. V obchodě na lodi konečně měli plyšové soby, takže nakonec byly i suvenýry.

Do trajektu se vešel celý vlak.Trajekt byl dost obsazený, tak nebylo snadné najít si klidné místo na spaní, ale nakonec se nám to na chodbičce horní paluby podařilo a nějakou tu hodinu jsme naspali. Přistávání kolem poledne jsme za stále krásného dne sledovali opět z paluby, bylo na co se dívat. Modré nebe, tmavě modré moře poseté tečkami dalších lodí, zamlžené sassnitzké pobřeží…

Na začátku cesty Německem se nám rozpadla naše provizorní oprava výfuku. Museli jsme nasadit záložní řešení a použít na potrubí rozřezanou plechovku od Coly a dodatečné dráty, kterými se Michal vyzbrojil na Revbue. To se nám po krátkém snažení podařilo a s trochu rachotící plechovkou ve výfuku jsme dojeli kolem desáté večer až do Brna.

Potom už jsme jen vysušili lodě, vybalili tu hromadu věcí, které jsme vezli s sebou, a dožívali si krásný severský zážitek. Skandinávie je pozoruhodná. Působí na člověka úplně jinak než naše střední Evropa. Je pochmurná, zádumčivá, rozlehlá a osamělá. Vyvolává přemýšlivou náladu. Nenásilné spojení člověka s přírodou, ohromná rozlehlost opuštěné krajiny neznámého rázu a krása místního podzimu v divočině, to vše se mi zapsalo hluboko do srdce a po této cestě vím jedno jistě: sem se chci ještě někdy vrátit.

Předchozí den