Už mnoho měsíců jsme plánovali cestu na sever. Daleký sever, až tam, kde je nebe vysoké a mraky mají zvláštní hloubku. Tam, kde je krajina opuštěná, tam, kde za celý den přeběhne přes cestu pouze stádo sobů a je slyšet jen vítr v korunách borovic. Tam, kde je voda nesčetných jezer průzračně čistá a zároveň rašelinově temná. Tam, kde může člověk úplně vypnout a nechat se unášet pomalým rytmem podzimní přírody.
Dlouho jsme kvůli různým neočekávaným komplikacím nevěřili, že se nám výprava opravdu podaří uskutečnit. Nakonec ale vše na poslední chvíli klaplo a my jsme si mohli dva týdny užívat krásy severské krajiny.
Na pomezí Švédska a Norska se rozkládají rezervace Rogen, Femundsmarka a další. My jsme tu strávili několik kouzelných dní, částečně v lodích na jezerech, částečně pěšky, v sevření kouzelně zbarvené, pro nás nezvykle vypadající, usínající krajiny. Noci byly dlouhé, čas se tu zpomalil a poklidně plynul ode dne ke dni.
Počasí bylo klasicky severské, chvíli pršelo a během okamžiku už se zase ukázalo slunko, užili jsme si i mráz a sníh. Spali jsme v prázdných chatách a srubech umístěných v malebné krajině na březích jezer. Příroda zde byla zvláštně kouzelná – s dalekýmí výhledy, posetá nekonečným mořem lišejníkem obrostlých kamenů, porostlá řídkými borovými lesy a propletená sítí jezer, jezírek, rašelinišť a mokřad. Pobyt zde byl příjemně uklidňující a náramně nám dobil všedními starostmi vypotřebované baterky.
Něco jsem žádal. Asi to byl smysl života. Vydal jsem se s Bernardem údolím utrpení na cestu k hoře poznání. Často jsem byl plný tetelivé úzkosti, strachu a beznaděje. Občas jsem se bál, jestli vůbec můžu jít dál. Až když přestanete věřit, osud vám někdy nadělí něco z toho, o čem sníte. Hodně štěstí na té cestě. Per aspera ad astra.
Napsat komentář