Domovská stránka
Na velikonoční prázdniny jsme se s Katkou a jejími dětmi vydali do Českého Švýcarska. Cestou do Penzionu Růžák v Růžové jsme se zastavili ve Sloupu v Čechách. Prošli jsme si tu moc pěkný okruh kolem pískovcových skalních útvarů s krásnými vyhlídkami.
Následující den jsme se vydali na cyklo vyjížďku. Prohlédli jsme si rozlehlý Dolský mlýn, který si zahrál v několika pohádkách, příjemně se provětrali a dali si pořádně do těla při závěrečném dlouhém stoupání z Hřenska do Růžové.
Na první letošní čundr jsme se s Katkou vydali na mou oblíbenou Rokytnou. Začínali jsme z Příštpa a za chladného, ale pěkného počasí pokračovali po proudu řeky odlehlou krajinou. Všude kolem kvetly sněženky, rostl medvědí česnek a bobři káceli na březích řeky stromy jako diví. U srubu za Kašparovým mlýnem jsme ze studánky s velkým skokanem hnědým nabrali vodu na vaření a s nastávajícím soumrakem se ubytovali pod tarpem o kus dál na louce za řekou. Zpoza stromu nás pozorovala veverka, přebíhala po stromu nahoru a dolů a ve světle čelovek se jí strašidelně leskly oči.
Pošmourno, mlha, zima, dešťové přeháňky, to všechno nás neodradilo od malého výletu do přírody. Vydali jsme se na naši milovanou Jihlavku. Ze Lhánic přes Velkou skálu jsme sešli k řece a vyšlapali nahoru na tichý Templštejn, kde jsme se potulovali mezi starými zdmi. Pak jsme pokračovali divočinou proti proudu řeky až k Babám, tady jsme se vydrápali prudkým svahem opět nahoru na vyhlídku, a potom už jen zpět do Lhánic. Na Jihlavce je krásně i za špatného počasí.
Sněhu bylo letošní zimu poměrně dost, ale kvůli různým nemocem jsme stihli výlet na sněžnicích na poslední chvíli. O jarních prázdninách jsme neměli sílu na nějakou vícedenní výpravu. Vypravili jsme se alespoň na náš oblíbený Keprník, tentokrát ale z východní strany z Červenohorského sedla. Na parkovišti jsme stihli přijet ještě předtím, než spustili lyžařské vleky a začalo davové šílenství. Nasnídali jsme se a začali jsme stoupat do hor. Zatím se sněžnicemi na batozích, protože cesta až k Vřesové studánce byla čerstvě vyfrézovaná rolbou.
Po dlouhé sérii chřipek a nachlazení se mi konečně udělalo trochu líp a zůstat další víkend zavřený doma v bytě už jsem nevydržel. Panovalo krásné zimní počasí, polojasno, přes noc nasněžilo pár centimetrů prašanu. Vydal jsem se na výlet do liduprázdné Drahanské vrchoviny. Šel jsem okruh z Račic přes Rakovecké údolí, Malou Říčku, Olšany a Račice-Pístovice. Za celý den jsem nepotkal ani človíčka a celou cestu jsem stopoval v čerstvém sněhu jen stopy zvířat. Vydařený rekonvalescenční výlet to byl.
Konečně jsme byli po prodělání letošní zákeřné chřipky všichni zdraví a s nastupujícím mrazivým počasím jsme mohli před koncem roku vyrazit do přírody. Vydali jsme se na naši oblíbenou Oslavku, okruhem z Oslavan přes Velkou Skálu a zříceninu Levnov. Připojily se k nám Lenka s Terezkou a užili jsme si moc pěkný výlet plný mrazu, ledu a sluníčka. Lidí bylo venku v zimě pomálu, okolí řeky bylo jako vždy malebné a bylo příjemné strávit zase celý den venku pohybem.
Naplánoval jsem výlet do Eisenerzských Alp, kombinaci pohodové hřebenovky a náročnějšího výstupu. Mělo nás jet víc, ostatní se báli možného spaní na sněhu, v plánu tedy bylo přespání v autě na parkovišti. To sice znamenalo pochodování pouze s lehkým batohem, ovšem každý den pěkně odspodu z parkoviště. Nakonec to dopadlo jako obvykle, ostatní na poslední chvíli pro různé důvody účast odřekli a zůstal jsem sám. Neměl jsem už čas ani chuť přebalovat vybavení na táboření venku, zůstal jsem tedy u původního plánu.
Podzimní prázdniny jsme již tradičně strávili s vodáckou partou. Tentokrát jsme se vydali na Broumovsko. Bydleli jsme v Lachově v rozlehlém Penzionu Kačeří, který jsme měli úplně celý sami pro sebe. Veliká chalupa s prostornou kuchyní, rozlehlou terasou, několika společenskými místnostmi, spoustou pokojů a prostornou půdou přebudovanou na tělocvičnu s pingpongovými stoly a prostorem pro florbal nebo fotbálek se nám moc líbila. Naše více než 30členná skupina se sem pohodlně vešla. Počasí bylo hodně pošmourné, skoro každý den pršelo, takže jsme neměli možnost zalézt si na zdejších pískovcových věžích. Alespoň jsme tedy podnikali pěší výlety.
Volný víkend, pěkná předpověď počasí, rakouská dálniční známka těsně před expirací. I přes nastřádanou únavu a nevyspání nešlo zůstat doma. Neměl jsem čas plánovat nějakou novou trasu, vypravil jsem se tedy na mé oblíbené místo do hor v okolí jezera Etrachsee ve Schladmingských Taurách. Poslední dobou bývá Vídeň plná kolon, takže jsem z parkoviště u jezera vycházel až před jedenáctou hodinou. V chladném polojasném počasí mě čekalo nejdřív stoupání lesáckými cestami. Bylo mi smutno z toho, že se do lesních svahů zakously sbíječky a bagry a protáhly široké cesty opět o pěkný kus výše. Je to bohužel trend v celých Taurách, každým rokem mizí další a další kusy divočiny.
Počasí nebylo nic moc, ale přesto jsme se vypravili vyvětrat do přírody. Kluci chtěli do Jeseníků, vybrali jsme opuštěnější oblast severně od Karlovy Studánky. Lesní parkoviště nad Karlovou Studánkou u Bílé Opavy bylo celé rozbagrované, ale přijeli jsme brzo, tak jsme ještě našli místo na parkování u krajnice vedle silnice. První pěkný úsek trasy nás vedl lesem podél náhonu z Bílé Opavy do Karlovy Studánky. Zajímavé je, že náhon nikdy neměl žádnou praktickou funkci, sloužil pouze k okrášlení lázeňského města umělým vodopádem. V lese vládly pestré podzimní barvy, ale jinak bylo okolí zahalené do husté mlhy a navíc i mrholilo.
© 2026 David Cimbůrek
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑
