Kluci sami po mně chtěli, abychom se spolu letos ještě jednou podívali do rakouských hor. Vybral jsem příjemný pohodový trek do Triebenských Taur, a jako obvykle, ráno v 6 hodin už jsme seděli v autě a mířili směrem na Vídeň, za městečko Hohentauern, tentokrát až do údolí Bärntal.

Kluci už jsou na horách staří harcovníci, nástup po šotolinových silnicích a následně po horských pastvinách odšlapali bez problémů a s postupně se otevírajícími výhledy jsme obdivovali okolní scenérie a ukazovali si, na vrcholu kterých okolních  kopců už jsme spolu stáli.

V sedle Gaaler Törl jsme si dali toasty k obědu a pustili se do sestupu cestou necestou borůvčím do údolí Musen na druhé straně sedla, abychom se dole v lese opět napojili na turistickou značku směrem k jezeru Krugsee. Okolní svahy byly hustě porostlé borůvčím, a tak byli kluci po krátké době celí fialoví.

V jezeru Krugsee bylo hodně vody, plácek, kde jsem chtěl původně spát, byl zatopený. Poponesli jsme tedy naše batohy o kousek výš, překonali pár zatopených močálů, a přes sedlo Hasene Törl jsme nalehko vystoupali pěkným skalnatým hřebenem na Mödringkogel. Měli jsme odtud krásné výhledy do dálky na Gesäuse, Grosser Bösenstein, i další části Nízkých Taur. Měli jsme odtud i přímý výhled na respekt budící lezeckou cestu Gamskögelgrat vedoucí na vrchol Gamskögel, která má sice obtížnost pouze 3+ UIAA, ale je dlouhá, vede v lámavé skále a je a náročná na orientaci. Byl jsem si prohlédnout její nástup v sedle Amtmannscharte a zazvonil si na zvoneček na jejím začátku. Snad se do ní někdy pustím, moc mě láká.

Cestou zpátky jsme si všimli, že u horního jezera se už utábořila jiná skupina, tak jsme sešli opět dolů ke Krugsee a podařilo se nám najít suchý rovný plácek přímo u jezera. Rozložili jsme si ležení pod širákem, nabrali čistou vodu z jezera, uvařili večeři a užívali si večerní pohodu v krásném horském údolí, narušovanou pouze velkými mračny hmyzáků, neúnavně na nás dorážejících. Uprostřed noci jsme si dali budíček a pozorovali nádherně temnou noční oblohu s prstencem Mléčné dráhy, občas projasněnou padající hvězdou. Krásný zážitek.

Ráno jsme se probudili do jasného chladného dne (bylo jenom 5 stupňů) pokrytého hustou rosou. Po snídani jsme se rychle zahřáli svítícím sluníčkem a prudkým stoupáním do sedla Krugtörl. Hřebenovka do sedla Hasene Törl byla moc pěkná, následné klesání pastvinami a kosodřevinou na Mödringalm dlouhé a namáhavé, a následný výstup ve velkém parnu a dusnu do sedla Knaudachtörl přímo úmorný.

Do sedla mezi Kleiner a Großer Grießsteinem jsme traverzovali příkrým svahem přes kamenná pole a kosodřevinu (oficiální cesta tu existuje pouze na mapě, reálně ne) a kluci poznali, jak velký rozdíl je šlapat po pěšině a v divokém terénu. Po svačině ale opět nabyli sil a protože i oblačnost zvěstující možnou odpolední bouřku se trochu rozehnala, vydali jsme se prudkým stoupáním na vrchol Großer Grießstein.

Krásné výhledy za tu námahu stály, akorát jsme si jich příliš neužili, z vrcholu nás rychle vyhnala mračna dotěrných létajících mravenců. Cestou dolů do sedla Triebener Törl jsme si uvařili k obědu polévku a vytrpěli nekonečný sestup kamennými poli a sesouvající se sutí. Ze sedla už nás čekal pouze dlouhý a únavný sestup podél potoka Bärntalbach k autu.

Užili jsme si další krásné náročné horské dobrodružství. Mám velkou radost, že kluci mají hory rádi a že si je můžeme užívat takhle společně.