I letos jsme se s dětmi vypravili užít si společné alpské dobrodružství. Mezi silným deštěm a bouřkami se nám otevřelo krátké okno pěkného počasí. Kluci jsou zase o něco silnější a vytrénovanější, zvládnou unést těžší batohy, a tak jsme se mohli vypravit na třídenní trek nadivoko po hřebenech rakouských Eizenerzských Alp.

V pátek v jedenáct hodin jsme nahodili na záda batohy na parkovišti na konci údolí Radmer an der Hasel, kluci se opřeli do svých nových turistických hůlek, a vyrazili jsme vzhůru do hor. Klukům se moc líbil úvodní nástup zeleným lesem, pokrytým kobercem hustých trav a kapradin, a překračování malých potůčků.

Na prvních pastvinách nad Kammerlalmem jsme si dali oběd a pokračovali jsme pomalým, ale stálým tempem stále vzhůru až na rozcestí pod Zetritzkampelem. Nechali jsme tu batohy a vyběhli jsme si na vrchol Zeitritzkampelu. Výhledy na Gesäuse, Lugauer, Seckauerské Taury, lom na železnou rudu u Eisenerzu, i na daleký Dachstein byly parádní a vynaložené námahy jsme nelitovali.

Potom, co jsme se vynadívali, jsme sešli po hřebenu dolů do sedla Zeiritztörl. Postavili jsme si tu přístřešek, kluci nanosili ze vzdálené závěje sníh a jako indiáni se pak plížili trávou a hledali, odkud na nás z okolních svahů hvízdají svišti. Ze sněhu jsem postupně rozpustil vodu na pití a na vaření. Po večeři si kluci zalezli do spacáků, já jsem si ještě vyběhl na kopec nafotit západ slunce a přidal se k nim. K večeru se zvedl silnější vítr, ale my měli přístřešek dobře ukotvený a tak se nám krásně spalo až do rána.

Ráno bylo chladno, ještě že jsme měli dostatek teplého oblečení. Po snídani jsme se rychle sbalili a vyrazili na další putování po hřebenu. Na sluníčku nám zase rychle začalo být teplo. Dnešní trasa měla být relativně pohodová, tak jsme nikam nespěchali, užívali si krásnou hřebenovku a na každém vystoupaném vrcholu jsme si udělali přestávku a obdivovali nádherné výhledy na okolní horská panoramata.

Po úmorném klesání kosodřevinou z vrcholu Lahnerleitenspitze jsme si u studánky Heiligenbrunn uvařili na oběd polévku a po závěrečném třísetmetrovém stoupání ze sedla Leobnertörl stanuli na našem posledním vrcholu tohoto dne, Leobneru. Výhledy na rudě zbarvená skaliska Leobner Mauer, i na dosah vzdálené Gesäuse s masivem Hochtoru, byly fantastické.

Rozhodli jsme se nocovat pod širákem přímo na větrném hřebenu, abychom si užili i výhledy na západ slunce a později i na hvězdné nebe. Měli jsme dost času, vychladil jsem si pivo ve sněhové závěji, v klidu jsme postavili závětří pro vařič a uvařili večeři a s večerním chladem jsme se uložili do spacáků. Byl to příjemný pohodový večer s úžasnými výhledy i s trochou štěstí, kdy se nám jen o kousek vyhnulo pásmo silných bouřek.

Ráno jsme se po snídani pobalili, sešlapali opět do sedla Leobnertörl a odtud došli po neznačených, ale malebných pěšinách a nakonec i po lesáckých cestách dolů k autu. Únava se během tří dnů pořádně nastřádala, ale kluci byli z treku nadšení a pyšní sami na sebe, jak si opět posunuli limity.