Rottenmannské Taury

O tento náročný přechod části hřebene Rottenmannských Taur už jsme se s Endym kdysi pokusili, ale zahnalo nás špatné počasí. Usoudili jsme, že nazrál čas pokusit se o reparát. Zaparkovali jsme jedno auto na parkovišti na konci mýtné silnice pod Edelrautehütte, přejeli na konec silnice nad obcí Pusterwald a vyrazili s těžkými batohy na zteč.

Nejprve po dlouhých táhlých lesáckých cestách, později pěšinkami v borůvčí a přes pastviny až na hřeben poblíž vrcholu Jauriskampl. Na ten jsme si odskočili nalehko a pak pokračovali po nádherné hřebenovce. Lezezké pasáže během klesání z vrcholu Kleinhansl zvládl Endy bez potíží, poté už nás čekala jen šlapací dřina zdolávání pořádné porce výškových metrů při výstupu na vrcholy Großhansl a Hohenwart. Za odměnu náš čekaly úžasné výhledy na horské masivy všude kolem nás.

Na vrcholu Hohenwartu jsme se, kvůli možnosti spát v závětří a kvůli dostupnosti pitné vody, rozhodli pro sestup terénem k jezeru Wildsee, kde jsme našli průzračně čistou a studenou vodu, krásnou travnatou rovinu a nepřeberné množství svištích nor. Postavili jsme přístřešek, uvařili večeři a totálně unavení šli brzo spát.

Ráno jsme se po snídani sbalili a vydali se travnatými svahy promáčenými vydatnou rosou zpět na hřeben. Pokračovali jsme dále přes Eiskarspitz a přes další a další vrcholy krásné hřebenovky s neustávajícími výhledy. Dachstein, Grimming, Großer Bösenstein, a další a další hory a pohoří jsme měli jako na dlani.

Při vaření polévky k obědu na vrcholu Schattnerzinken nás trochu vystrašil německý turista v protisměru tvrdící, že před námi je obtížná lezecká pasáž, která není v mapách, a která je z naší strany (směrem dolů) prakticky neschůdná a alternativní trasa není žádná. Pokrčili jsme rameny, že prostě uvidíme.

Za vrcholem Hochschwung se skutečně objevil příkrý, velmi exponovaný hřeben, částečně travnatý, částečně skalnatý, kde každé uklouznutí by znamenalo pád do hlubin. Pro mě tu začal dost náročný kilometr a asi 300 výškových metrů, kdy jsem po etapách snášel na zádech postupně oba naše batohy a pomáhal Endymu zvládnout pro něj velmi nepříjemnou a těžkou cestu dolů. V závěrečných pasážích nás dokonce čekalo na nejstrmějších úsecích ručkování po ocelových lanech.

Pro trénovaného lezce hřebínek příliš náročný nebyl, některé pasáže by se dokonce daly obejít po okolních travnatých svazích. Ale pro některé obyčejné turisty by skutečně trasa mohla být nad jejich možnosti. Endy si tu zaslouží absolutorium za to, jak dokázal zvládnout svůj strach z výšek a celý úsek bezpečně s přehledem projít.

O kus dál jsme si našli rovné místo relativně v závětří a poblíž malého jezírka s vodou, kterou jsme si raději na pití a vaření přefiltrovali. Udělali jsme si večeři a protože byla zima, poměrně rychle se uložili ke spaní pod širákem. Byli jsme unavení jako málokdy. Za den jsme v horském terénu ušli skoro 20 kilometrů, nastoupali přes 1700 výškových metrů a naklesali skoro dva kilometry.

Ráno nás přivítalo, navzdory předpovědi, prudkou změnou počasí. Foukal ostrý vítr a přihnala se těžká mračna doprovázená hustou mlhou. Po rychlé snídani jsme se vydali na další cestu, oproti včerejšku již ovšem schůdnějším terénem. Vítr s námi chvílemi řádně cloumal a bylo obtížné jít rovně. Naštěstí se nespustil déšť a po dlouhém sestupu do sedla Perwurzpolster se počasí umoudřilo a oblačnost rozehnala. Hory nám jenom naznačily, jak rychlé a dramatické změny počasí se tu mohou bez varování udát.

Stoupání 600 výškových metrů na Kleiner Bösenstein bylo výživné, ale technicky nenáročné a z předchozích dnů už jsme byli rozejití, pomalým stálým tempem jsme ho postupně zdolali. Na Grosser Bösenstein jsme pak, už opět za mlhy bránící rozhledům, vystoupali během chvilky.

Klesání na parkoviště k autu, nejprve rozbitou skálou, později pěšinami plnými sutě a balvanů, bylo tradičně nekonečné a úmorné, s každým metrem jsme v nohách cítili předchozí náročnou trasu víc a víc. Do cíle jsme ale nakonec došli, spokojení a nadšení z toho, že jsme spolu mohli prožít další báječný výlet plný silných zážitků, a že se nám podařilo projít dávno naplánovanou náročnou trasu.