Jako již tradičně každý rok, vydali jsme se s Rendlovými začátkem léta na společný čundr. Tentokrát padla volba na mé oblíbené Tišnovsko. Startovali jsme z obce Skryje a šlapali proti proudu Bobrůvky. Panovalo pěkné počasí, příroda byla krásně zelená, okolí řeky tradičně krásné, a tak nám cesta příjemně utíkala. První větší přestávku jsme udělali u Šafránkova mlýnu, kde si děti vyhrály na dětském hřišti. Je ovšem vidět, že rychle rostou a následné obtížnější skalnaté úseky s řetězy nikomu nedělaly problémy.
U Trenckovy rokle jsme si uvařili oběd a vodník Maty spadl v botách do řeky. Naštěstí bylo teplo. Samotná Trenckova rokle byla zarostlá hustým porostem, tak jsme se příliš daleko proti proudu jejího potůčku nedostali. Zato jsme tu pod stromem přečkali rychlou bouřku. Kousek za roklí jsme přebrodili mírný proud Bobrůvky. Voda byla příjemně teplá a děti měly z brodění zážitek, vykoupený následným dlouhým táhlým stoupáním k silnici nad Mezibořím.
Odtud už jsme rychle seběhli k Libochovce a po krátké cestě po jejím proudu jsme na louce s vysokou trávou rozbili tábor. Na ušlapané trávě jsme postavili přístřešky, probili se hustým podrostem k vodě, nasbírali dřevo, zapálili oheň a opekli buřty. Prostě čundr, jak má být. Spát jsme šli, až když se na obloze objevily hvězdy.
Ráno jsme se probudili do horkého dne a díky únavě z předchozího šlapání se nikomu příliš nechtělo vstávat. Než jsme se nasnídali a pobalili, bylo půl desáté. Kluci si vyměnili role a do řeky v botách zahučel pro změnu Kubík. Jinak ale děti nasadily pěkné tempo a cesta nám rychle ubíhala. Nejprve podél Libochovky, pak divokým terénem v lese, přes pole a louky zpátky k řece.
Tady už jsme byli umoření panujícím vedrem. Na Sochorskou skálu se nechtělo vylézt nikomu. Těšili jsme se na oběd v ranči U bizona, ovšem díky uzavřené společnosti jsme si mohli dát pouze pití. Špatnou náladu nám naštěstí rozehnal další úsek do Řikonína s několika brody. Řeka byla příjemně teplá a děti se ve vodě příjemné vyráchaly. Pouze mé angíně pobyt v řece úplně nesvědčil.
Z Řikonína jsme dojeli pro druhé auto do Skryje a s konstatováním, že čundr se nám opět vydařil a všeho jsme si užili tak akorát, jsme se rozjeli domů.
Napsat komentář