Na Dlouhé stráně jsme si poprvé vyšlapali už předloni na podzim. Tehdy ale panovala hustá mlha a z jesenických panoramat jsme neviděli nic. Po delší době jsme se tedy rozhodli pro reparát a v krásném skoro letním počasí jsme si výlet zopakovali.

Z Koutů nad Desnou jsme lesem a po sjezdovkách vyšli slušným tempem až na rozhlednu u Tetřeví chaty. Tentokrát jsme si výhledy do údolí mohli užít a díky časné hodině se tu ještě navzdory jezdící lanovce netísnily zástupy. Za dalšími parádními pohledy do dálky jsme si vystoupali na Mravenečník, kde to mám moc rád. Většina lidí se naštěstí žene nejkratší cestou přímo na Dlouhé stráně a tak jsme si mohli na vrcholu užít příjemnou iluzi klidných hor.

Zato na Dlouhých stráních nás čekal obvyklý davový masakr, ale díky krásným výhledům na Medvědí horu, Praděd, Keprník, Králický Sněžník a další místa byly pozitivní dojmy silnější. Horní nádrž byla skoro prázdná a teprve bez vody vynikl její obří objem.

Cesta po asfaltu na Medvědí horu byla tradičně úmorná, navíc znechucená davy koloběžkářů s nepříjemně pištícími brzdami, kteří se nechali pohodlně vyvézt až nahoru autobusem. Ať žije komerce ve velkém. Na naučné stezce na Rysí skálu davy výrazně prořídly a my se mohli z vyhlídky kochat pohledy na zelenající se jesenické kopce v relativním klidu.

V baru U medvěda jsme si dali příjemně vychlazené pití a po sjezdovkách a cyklostezkách jsme seběhli dolů do Koutů. Shodli jsme se, že výlet byl příjemně pohodový, ale až příliš snadný. Příště budu muset pro kluky vymyslet něco náročnějšího.