Vymyslet program s dětmi na část jarních prázdnin mi nedalo příliš práce. Nedávno jsem si prošel kus hřebene Malé Fatry, věděl jsem, jaké tam jsou aktuální podmínky, a tak jsem se rozhodl ukázat opravdové zimní hory i klukům. Pořídili jsme pořádné nesmeky do ledu s ocelovými hroty, nabalili zásoby a vypravili se na Slovensko. Bydleli jsme v příjemně útulném bungalovu ve skoro prázdném kempu Belá.
Rubrika: Treky (Strana 5 z 10)
Na další porci zimních zážitků ve sněhu jsme se tentokrát s Terkou vydali na Slovensko na Malou Fatru. Podle předpovědi počasí jsme očekávali slunečno, ale hluboké závěje, silný mráz a vítr. Nabalili jsme sněžnice, mačky, teplé oblečení a v sobotu brzy ráno vyjeli na východ.
Moc se mi líbil nedávný výlet na sněžnicích. S klukama jsme se domluvili, že by si chození po sněhu chtěli také vyzkoušet. Jeden den jsme koupili sněžnice (v půjčovnách jsme dětské nesehnali), druhý den si dali budíček v pět ráno a vyrazili jsme na sever.
Je leden, ale v Brně je pošmourno a blátivo jako na podzim. Nechtělo se mi trávit celý víkend v takovém počasí. Navíc by byla škoda nechat zahálet ve skříni nové sněžnice, když na horách pěkně chumelí. Vymyslel jsem trasu v Jeseníkách, pokud možno mimo sjezdovky, a vyrazili jsme na jednodenní výlet za sněhem, tentokrát ve dvou, s kamarádkou Terkou.
Poslední měsíc jsem strávil nemocný doma. První den, kdy mi skončila neschopenka, jsem musel vyrazit ven, do přírody. Nechtělo se mi chodit v okolí Brna, na které jsem se za poslední týdny vynadíval z okna až až. Vyjel jsem si k mé zamilované Jihlavce. Za pošmourného liduprázdného ticha, které mám tak rád, jsem si prošel mohelenskou hadovcovou step, na kterou jsem se zatím vždycky jen díval z řeky z kajaku, rozhlédl se z mohelenské hráze, prošel se divočinou podél řeky, viděl kachny, volavky, ryby v řece, spoustu bobry okousaných stromů, užil si pořádnou chumelenici a krásné vyhlídky nad řekou. Bylo moc fajn být zase po dlouhé době venku, navíc na tak krásném místě.
Prodloužený víkend, dobrá předpověď počasí, plán byl jasný, během tří dnů projít a poznat další část Secauerských Taur. Ve čtvrtek něco po dvanácté hodině jsem zaparkoval u horské chaty Bergerhube v údolí Triebental a po boji s parkovacím automatem (pozor, platí se tu 3 € za den a automat bere pouze 1 a 2 € mince) jsem nahodil dvacetikilový batoh na záda a vyrazil vzhůru.
Chtěl jsem vzít děti na hory někam, kde se mi to líbí a kde to mám rád. Vyrazili jsme do Jeseníků a zčásti jsme zkopírovali trasu, kterou jsem šel nedávno sám. Vyšli jsme ráno z Koutů nad Desnou a v husté mlze stoupali skoro sami po sjezdovkách k rozhledně u Tetřeví chaty. Většina ostatních turistů totiž zvolila pohodlnější dopravu lanovkou. Rozhlednu jsme jen minuli, díky stále husté mlze vynechali i můj oblíbený Mravenečník a vyšli jsme rovnou až na Dlouhé stráně. Foukal silný vítr, ale nádrž byla stále částečně schovaná v mlze a díky tomu vypadala trochu jako vnitrozemské moře.
Měl jsem volný jeden den a zachtělo se mi pořádně se projít někde po horách. Vybral jsem si Jeseníky. Nastavil jsem si budík na 4 ráno a před 7. hodinou už jsem stoupal z Koutů nad Desnou v příjemném stínu vzhůru po sjezdovkách až na Mravenečník. Všude okolo bylo ticho, nikde ani človíčka. Nádhera.
Plán byl jasný, přejít během čtyř dnů natěžko jednu dlouhou část hřebene Rottenmannských Taur – Jauriskampl, Hohenwart, Breiteckkoppe, Zinkenkogel, Großer Bösenstein. Celkem asi 40 km, převýšení 4000 metrů. Že má první den odpoledne pršet? Nevadí, vždyť uschneme!
Dlouho jsem přemýšlel, kam vyrazit s dětmi na dovolenou. Moře moc nemusím, obyčejných výletů už mám z covidových lockdownů plné zuby. Chtěl jsem někam do větších hor, abychom si to všichni užili. Napadl mě rakouský národní park Gesäuse s krásnou přírodou a nádhernými horami. Nejprve jsem váhal, zda kluci zdejší náročné treky zvládnou, nakonec jsem ale usoudil, že ano, zarezervoval jsem ubytování na 4 noci na horské chatě Hesshütte a vyrazili jsme.