Prodloužený víkend, dobrá předpověď počasí, plán byl jasný, během tří dnů projít a poznat další část Secauerských Taur. Ve čtvrtek něco po dvanácté hodině jsem zaparkoval u horské chaty Bergerhube v údolí Triebental a po boji s parkovacím automatem (pozor, platí se tu 3 € za den a automat bere pouze 1 a 2 € mince) jsem nahodil dvacetikilový batoh na záda a vyrazil vzhůru.
Stoupání nejprve lesem, posléze horským údolím do sedla Knaudachtörl bylo příkré, ale bylo krásné být zase na horách. Následný traverz úbočí Kleiner Grießsteinu byl dobrodružný, protože ač tudy vede značka, po nějaké pěšině tu nebyla ani stopa a na několika místech jsem musel přecházet zmrzlé návěje sněhu, který už letos asi neroztaje. Výstup na mohutný Großer Grießstein byla dřina, ale nádherné výhledy na všechny strany stály za to. Následný sestup rozbitým svahem do sedla Triebener Törl byl úmorný, navíc v sedle hodně foukalo, tak jsem musel hledat místo na přespání na úbočí Sonntagskogelu. Na závětrné straně nebylo ani jedno rovné místečko, musel jsem zůstat částečně na větru. Postavil jsem přístřešek, pořádně ho ukotvil, s nastupující tmou a zimou uvařil večeři a uložil se do spacáku, kde mě čekala větrná noc. Přístřešek všechny poryvy větru vydržel, ale příliš jsem toho v noci nenaspal.
Ráno jsem vstal brzy, první sluneční paprsky mě zastihly už během výstupu na Sonntagskogel. Východ slunce v opuštěné horské divočině, to prostě miluju. Z vrcholu jsem se pustil travnatým schůdným terénem přímo dolů do údolí Bärntal. Děsil jsem tu veliká stáda plachých kamzíků. Na hranici lesa jsem se chtěl napojit na vyšlapanou pěšinu nakreslenou v mapě, ale v reálu pěšina spíše neexistovala, často se úplně ztrácela nebo naopak rozdvojovala, níže v lese se zase proplétala mezi četnými polomy a vývraty, klesání mi dalo hodně zabrat. V údolí jsem si uvařil pytlíkovou polévku, která tradičně zapůsobila jako živá voda, a napojil se na značenou cestu stoupající krásným údolím do sedla Gaaler Törl. Odtud jsem si nalehko vyběhl na vrcholy Hochleitenspitze a Gamskögel. Bez batohu jsem měl najednou pocit, že mám křídla a 250 výškových metrů jsem zdolal bez zastávky. Výhledy z vrcholu kolem dokola byly fantastické.
Ze sedla jsem pak pokračoval neznačenou pěšinou Musensteig přes opuštěné pastviny až dolů do údolí ke značce vedoucí k jezeru Krugsee. U menšího jezírka nad Krugsee jsem rozbil tábor, tentokrát pěkně v závětří a pod širákem. Ještě jsem si nalehko vyběhl přes sedlo Krugtörl na Krugkoppe a užil si v pořádném větru na hřebeni krásná panoramata. Po večeři jsem se zavrtal do spacáku a užíval si ticho, nádherně tmavou horskou oblohu, jasně zářící Mléčnou dráhu, svítící Venuši, Jupiter a Saturn, pozoroval hejna přelétajících družic a počítal padající hvězdy. Strávit noc na horách pod širákem je prostě krása.
V noci mrzlo, tak jsem se ráno rychle sbalil a vyrazil na cestu stoupáním do sedla Krugtörl a dále na Speikleitenberg, abych se zahřál. Na hřebenu ale celý den panovala skutečná vichřice, chvílemi bylo obtížné vůbec jít, jak se mnou na návětrné straně hřebene nárazový vítr cloumal. Z vrcholu jsem se pustil terénem do sedla Gaaler Törl. Cesta po hřebenu vypadala příliš skalnatě (i když při zpětném pohledu ze sedla asi schůdně), tak jsem se pustil dolů po prudkém úbočí, které bylo na hranici schůdnosti, ale do sedla se mi podařilo dorazit v pořádku. Jezero Gaaler See v sedle bylo už skoro celé zamrzlé.
Sestup ze sedla do údolí k potoku Ingeringbach byl pekelný. Podle mapy tu měla vést pěšina v kosodřevině, v reálu jsem našel jen neprostupné dvoumetorové houští, kterým jsem se musel prodrat dolů. Cesta dolů podél Ingeringbachu a následné stoupání k jezeru Hahnsee už se obešly bez problémů. Údolí okolo Hahnsee je krásně sevřené, tyčí se kolem něj vysoký hřeben okolních hor, ale sestup po hřebeni z Kettentalkogelu vypadal snad schůdně. Dal jsem si tu oběd a opět uvařil polévku coby elixír života. Byla zapotřebí, po napojení na hlavní cestu mě čekalo dlouhé stoupání, do sedla Schaunitztörl, z něj do sedla Krügltörl a odtud na vrchol Kerschkern. Stále krásnou krajinou a neustávajícím vichrem.
Pak už mi zbývalo jen projít zbytek hřebenu do sedla Bärensuhlsattel a lesem naklesat až na parkoviště. I když jsem byl sám, tak jsem si trek moc užil. Nízké Taury mě asi nikdy neomrzí, opět tu bylo nádherně.
- Hřeben Gamskögelgrat od salaše pod Mödringalmem, má obtížnost 3+ UIAA.
- V noci už tu pěkně mrzne.
- Stínové selfíčko při výstupu do sedla Knaudachtörl.
- Pohled ze sedla Knaudachtörl na horu Sonntagskogel.
- Čeká mě namáhavý výstup na Großer Grießstein.
- V dálce vykukuje Lugauer v národním parku Gesäuse.
- Krásné panorama Gesäuse, zprava doleva Hochtor, Großer Ödstein, Kleiner Buchstein, Großer Buchstein, ze sněhu vykukuje Totenköpfl.
- Na vrcholu Großer Grießstein (2337 m. n. m.).
- Pohled na jihozápad na farmu větrných elektráren na hoře Schönberg.
- V popředí Kleiner Grießstein a sedlo Knaudachtörl, odkud jsem přišel. Na pozadí majestátný Gamskögel.
- Vpravo panorama Gesäuse, vlevo Admondtské Taury.
- Nekonečné hřbety kopců a hor až k obzoru.
- Západ slunce nad Gamskögelem.
- Knaudachkogel v posledních slunečních paprscích.
- Ráno vstávám ještě za tmy, na balení mi svítí Jupiter i Saturn.
- První hřejivé sluneční paprsky.
- Großer Bösenstein ve slunečním světle.
- Sonntagskogel v oranžovém hávu.
- V dálce vykukuje Dachstein.
- Kamzíci byli jen v opuštěných údolích, navíc velmi plaší.
- Sestup přes polomy do údolí Bärntal.
- Cestou do sedla Gaaler Törl, vzadu vykukuje Großer Bösenstein.
- Výhled ze sedla Gaaler Törl na trasu, kudy jsem přišel.
- Vlevo Hochleitenspitze, vpravo Gamskögel.
- Výhled z Hochleitenspitze na mou včerejší trasu s dominantou Großer Grießstein.
- Krásný výhled na Dachstein.
- Gesäuse jako na dlani.
- Zpětný pohled do sedla Gaaler Törl, nad kterým se tyčí Amachkogel, vpravo pak Lärchkogel.
- Na obzoru vykukují třítisícovky Vysokých Taur.
- Gamskögel, (2386 m. n. m.).
- Krásné horské údolí s jezerem Krugsee.
- Vpravo Mödringkogel, vlevo Gamskögel, mezi nimi Gamskögelgrat.
- Dnes spím pod širákem.
- V paprscích vycházejícího slunce stoupám na Speikleitenberg.
- Další stínové selfie na vrcholu Speikleitenberg, vzadu Gamskögel.
- Sestup z Speikleitenbergu nepříjemným travnatým kotlem do sedla Gaaler Törl.
- V sedle Gaaler Törl, odtud jsem právě přišel.
- V sedle byla zima, jezero Gaaler See bylo skoro celé zamrzlé.
- Nepříjemný sestup kosodřevinou.
- Malebně zbarvené údolí cestou k Hahnsee, na pozadí Sonntagkogel.
- Krásné meandry potoka tekoucího z Hahnsee.
- Krásně sevřené údolí kolem jezera Hahnsee.
- Na oběd byla polévka z pytlíku.
- Úplně zmrzlá žába se ani nepohnula, když jsem kolem ní procházel.
- Stoupání ze sedla Schaunitztörl s jezerem Schaunitzsee, vpravo se tyčí Hahnenkamm.
- Příkrý výstup ze sedla Krügltörl na vrchol Kerschkern.
- Výhled z Kerschkern na Gesäuse.
- Cesta po hřebeni na Goldkogel.
- Poslední část hřebene s kosodřevinou porostlým vrcholem Lattenberg.
- Trek končím tak, jak jsem ho začal, pohledem na hřeben Gamskögelgrat.
- Mapa trasy.
Napsat komentář