Po roce jsme se s dětmi opět vypravili do rakouských hor. Tentokrát padla volba na mé oblíbené Rottenmannské Taury, oblast Grosser Bösensteinu. Loni jsme ještě spali na chatě, letos už kluci zvládli nocování v horách. Krátce po poledni jsme nahodili naložené batohy na konci mýtné silnice (vjezd stojí 8 €, nový parkovací automat už bere pouze platební karty) na parkovišti pod Edelrautehütte a vyrazili na cestu.
Rubrika: Treky (Strana 4 z 10)
Podle původních plánů jsme měli s Endym vyrazit na prodloužený víkend do rakouských Taur na nějaký pořádný horský přechod. Ovšem pracovní vytížení a velmi špatná předpověď počasí pro Rakousko nám plány zhatili a narychlo jsme na poslední chvíli vymýšleli nějakou kratší alternativu někde v České republice, kde neměly být srážky tak intenzivní. Nakonec jsme vybrali Bílé Karpaty, oblast, kterou už sice z dřívějška dobře znám, ale rád se do ní vracím.
Před rokem jsme vyrazili s Endym na víkendový čundr s dětmi na Vysočinu, letos jsme se vydali na putování podél řeky Rokytné do odlehlé, málo obydlené a navštěvované, ale přesto krásné divočiny na pomezí jižní Moravy a Vysočiny. V Čermákovicích jsme nahodili na záda batohy a vyrazili na putování proti proudu řeky.
Na další výpravu do mně zatím neznámého kouta rakouských hor jsem se nechal inspirovat článkem na výborném serveru NaTreku.cz. Před polednem jsme zaparkovali auto v horní části údolí nad Radmer an der Hasel, naobědvali se, nahodili v počínajícím vedru batohy na záda a začali stoupat vzhůru údolím. Byl to moc pěkný nástup na hřeben, po zpevněných cestách se šlo minimálně, stezka většinou vedla lesem nebo krásně rozkvetlými alpskými loukami či kravskými pastvinami.
Navzdory nejisté předpovědi počasí a silnému větru jsme využili volný víkend a letos poprvé se vydali na trek do mých oblíbených Nízkých Taur. Na malém neudržovaném parkovišti u Bergerhube zvedli ceny a za den už se platí vydřidušských 5 euro za den, navíc parkovací automat stále žere pouze jedno nebo dvoueurové mince. To aby člověk na vícedenní parkování rozbil prasátko. Tady už asi příště parkovat nebudu.
Měli jsme s Endym rezervovaný termín na trek. Počasí nebylo nic moc, kondice na začátku sezóny taky ne, tak jsme se rozhodli nejezdit do zahraničí a vydat se někam v naší republice, kde to zatím prochozené nemáme. Volba padla na Šumavu. V sobotu v poledne jsme zaparkovali jedno auto na Čeňkově Pile, druhým přejeli do Železné Rudy, nahodili batohy a vyrazili na hřeben směrem k jezeru Laka.
Chtěli jsme si s Terkou udělat nějaký pohodový čundr. Pořád nám to nevycházelo časově, tak jsme si vzali jeden den dovolené v týdnu a vyrazili jsme do míst, která mám moc rád: k říčkám Libochovka a Bobrůvka. Šli jsme trasou ze Žďárce přes Rojetín, Meziboří a Trenckovu rokli zpět do Žďárce. Přespali jsme na opuštěné louce u Libochovky.
Nechali jsme se inspirovat Michalovým článkem a vydali se prozkoumat další neznámý kout v okolí Brna, údolí říčky Haldy. Zaparkovali jsme auto na nádraží v Řikoníně, přejeli vlakem dvě stanice do Vlkova a podél kolejí jsme se už po svých vydali zpátky. Nejdříve kousek po silnici a pak po polňačkách, ze kterých byly pěkné výhledy do dálky, jsme v pěkném počasí došlapali do Níhova. Cestou kolem nás po vytížené obousměrné trati svištěl jeden vlak za druhým.
Vymyslet program s dětmi na část jarních prázdnin mi nedalo příliš práce. Nedávno jsem si prošel kus hřebene Malé Fatry, věděl jsem, jaké tam jsou aktuální podmínky, a tak jsem se rozhodl ukázat opravdové zimní hory i klukům. Pořídili jsme pořádné nesmeky do ledu s ocelovými hroty, nabalili zásoby a vypravili se na Slovensko. Bydleli jsme v příjemně útulném bungalovu ve skoro prázdném kempu Belá.
Na další porci zimních zážitků ve sněhu jsme se tentokrát s Terkou vydali na Slovensko na Malou Fatru. Podle předpovědi počasí jsme očekávali slunečno, ale hluboké závěje, silný mráz a vítr. Nabalili jsme sněžnice, mačky, teplé oblečení a v sobotu brzy ráno vyjeli na východ.