David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

Kluci si to samozřejmě rozdělili a spí na střídačku. Ten je ale malinkej! Táta na plný úvazek. Kubík se prokopává rád, narozdíl od Matyáše v jeho věku. Naše dvě miminka. Zívanec po svačině.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

Protože jsem poznal muka žíznivé touhy, chtěl bych vyhloubit studnu, ze které by i jiní mohli pít.

— Ernest Thompson Seton

Mluviti pravdu

Autor: Josef Formánek Hodnocení:10 / 10 2. března 2013, 10:44 | Recenze | Dave

Mluviti pravdu.

Nad úderným podtitulem knihy Brutální román o lásce k životu jsem se ze začátku s nadhledem pousmíval, ale s přibývajícími stránkami ze mě přezíravost vyprchala, aby se přeměnila v respekt. Jak ke spisovatelskému umění pana Formánka, tak k osobě vzteklého starce pana Bernarda Marese, o kterém román vypráví.

Tak plný a bohatý život totiž prožil jen málokdo. Krušné mládí v sirotčinci, nadšený vstup do německé armády, druhá světová válka na ruské frontě… Už to by stačilo na celý román, v tomto případě je to ovšem pouze jeho předehra. Další životní kotrmelce vedly Bernarda do vítězné Rudé armády, odkud se ovšem rychle poroučel do cely smrti, aby z ní zázračně vyšel a vypracoval se na stranického funkcionáře, který se za nepovedenou emigraci posléze na dlouhá léta poroučel do komunistického kriminálu. A děj pokráčuje dál a dál skoro až do současnosti…

Příběh je to strhující a četl jsem ho jedním dechem. Tak událostmi nabitý život je opravdu výjimečný. Formánek mezi stránky Maresových osudů vkládá vsuvky ze života vlastního a ač by se to nezdálo, jeho vlastní světoboly s chlastem, umírajícím tátou a rozpadlou rodinou tvoří s příběhem nevrlého starce výborně poskládaný celek.

Tato knížka patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl.


Pán much

Autor: William Golding Hodnocení:6 / 10 10. října 2012, 11:15 | Recenze | Dave

Pán much.

Pan Golding se rozhodl zahrát si na dětského psychologa. Vymyslel si příběh o skupině chlapců, kteří se během druhé světové války ocitli bez prostředků a doprovodu dospělých na opuštěném tichomořském ostrově. Tady se snaží vytvořit fungující organizovanou společnost, která bude schopna se uživit a postarat o kouřový signál pro záchránce. Až potud je to nápad poměrně zajímavý, dávající prostor pro dobrý příběh. Jenže podlě mě je knížka psaná tak akademicky a odtržená od reality, že to, co je v ní popsáno, by se ve skutečnosti nikdy stát nemohlo. Ano, davová psychóza umí udělat šílené věci, ale v Pánu much je postupně houstnoucí atmosféra ve skupině budovaná příliš nevěrohodně. Závěrečné krvavé vražedné finále se dle mého názoru nevymklo z rukou skupině kluků v příběhu, ale spisovateli. Bohužel si myslím, že z dobrého nápadu zdaleka nevytěžil tolik, kolik mohl.


Teckla

Autor: Steven Brust Hodnocení:7 / 10 26. září 2012, 16:14 | Recenze | Dave

Vlad Taltos je nájemný vrah, který si s morálkou příliš hlavu neláme. Ve světě, kde jsou mu některé rasy podřazeny a některé jsou výše postavené, než je ta jeho jheregská, se vypracoval z mála. Snaží se jen udržovat svůj dobře běžící podnik rváčů a zabijáků. Jenže jeho žena Cawti se rozhodla, že v zaběhlé společnosti je čas na změnu a začala podporovat skupinu nízké rasy Tecklů, kteří se rozhodli vybojovat si svobodu a nezávislost na nejvyšší rase, vládnoucích Dragaeranech. Vlad se jí ovšem v podpoře této skupiny snaží zabránit, protože cítí, že v tomto podniku jde o život.

Zajímavě napsaná knížka. Ze začátku mi byl hlavní hrdina poměrně nesympatický, ale postupem času se překvapivě odkrývaly jeho vnitřní motivy a začal jsem mu fandit. Jen jsem měl autorovi za zlé, že pořádně nevysvětlil, jak funguje jím vytvořený magický svět se všemi svými rasami, mezi kterými jsem měl během čtení pořádný zmatek. Až jsem zjistil, že Teckla je už několikátá kniha z tohoto světa. Škoda, že to vydavatel neuvedl aspoň v tiráži. Jinak ale knížku doporučuji, je to příjemné oddychové čtení.


Heisenbergovy oči

Autor: Frank Herbert Hodnocení:6 / 10 23. srpna 2012, 14:33 | Recenze | Dave

Sáhl jsem po krátké době po další sci-fi, opět od světoznámého autora, a opět jsem byl (stejně jako u Simaka) poměrně zklamán. Knížka z daleké budoucnosti se začíná odvíjet zajímavě a čtivě. Odehrává se v prostředí, které je mixem dvou světů, o nichž jsem již četl – světa z Orwellova románu 1984 a Clarkova věčného města Diasparu. I v tomto románu Lidé žijí prakticky věčně. Ovšem jenom jedna jejich rasa, díky vyspělému genetickému inženýrství. Ostatní, nedlouhověcí, jim slouží jako svým polobohům, jsou pečlivě hlídáni (=šmírováni) a jejich rozmnožování je přísně řízené. To se jim pochopitelně příliš nelíbí a tak, v součinnosti s podzemním hnutím kyborgů, se pokusí staré pořádky zvrátit.

Až do závěrečných pasáží jsem se poměrně dobře bavil, prostě sci-fi, jak má být. Jenže ten závěr. Ach ten závěr… Závěrečný hloupý útěk hlavních hrdinů a jejich finální konfrontace se svými pány byl napsaný přímo úděsně. Žádný pořádný nápad, spousta prázdných zbytečných slov bez momentu překvapení a zakončení do ztracena. Kdyby Herbert žádný závěr nepsal a nechal konec otevřený, udělal by podle mého názoru líp.


Máslem dolů

Autor: Petr Šabach Hodnocení:10 / 10 31. července 2012, 14:18 | Recenze | Dave

Mám rád Šabachův styl psaní. Lehký, nenásilný, píše zdánlivě o každodenních drobnostech, ale umí mezi řádky poskládat velkou životní moudrost. Máslem dolů je příběh stárnoucího knihovníka, kterému se v životě spousta věcí nepovedla. Ale pere se s ním sympatickým způsobem, ať již s pomocí své dcery, jejíhož záletného manžela by s radostí ubezdušil, nebo svého blízkého kamaráda Evžena, jehož hyperaktivita a kupa bláznivých neotřelých nápadů mu zajišťují nepřetržitou zábavu.

Knížka skvěle odsýpá, jedna bláznivá historka střídá druhou. Až do chvíle, kdy přichází zvrat, který ukazuje, že v životě každého z nás občas dochází k okamžikům, kdy všechen úsměv zamrzá na rtech a po zádech běhá mráz. Ale Šabach ukazuje, že i takové chvíle lze ustát s nadhledem a noblesou. A navíc o nich umí fantasticky psát.


Zpověď trosečníka

Autor: Gabriel García Márquez Hodnocení:8 / 10 27. června 2012, 14:18 | Recenze | Dave

Knížka, která byla napsaná podle skutečné události. Kolumbijská válečná loď plující ze Severní Ameriky zpátky domů se díky tomu, že byla přetížená nedovoleným nákladem, za bouře téměř převrhla a vlny spláchly několikk námořníků do moře. Do záchranného prámu se podařilo dostat pouze jednomu z nich, ostatní se utopili. Všechny následné pátrací operace po trosečnících ale byly neúspěšné a tak samotný muž v prámu musel přečkat dlouhých 10 dní bez zásob na širém moři, než ho vlny polomrtvého hladem a žízní vyplavily na břeh.

Márquez s přeživším námořníkem o jeho dobrodružství napsal sérii reportáží, které později vydal jako knihu. Knihu plnou lidského odhodlání, silné vůle a naděje. Hodně mi připomínala Hemingwayova Starce a moře, jak stylem vyprávění, tak obsahem. Dobře se četla moc se mi líbila.


Hlavní trať věčnosti

Autor: Clifford D. Simak Hodnocení:4 / 10 11. června 2012, 14:59 | Recenze | Dave

Hlavní trať věčnosti.

Simakův výběr povídek Poselství z vesmíru je mou nejoblíbenější sci-fi knížkou vůbec. Proto jsem se na tuto novelu, Hlavní trať věčnosti, která byla Simakovou poslední knížkou, velmi těšil. Ale během čtení jsem nevěřil svým očím a občas jsem kontroloval obálku knihy, zda je to skutečně tentýž autor. Tato kniha je totiž neuvěřitelná splácanina.

Prolíná se tu snad všechno, co se kdy ve sci-fi objevilo. Cestování časem, roboti, paralelní dimenze a spousta různých mimozemšťanů. Děj knihy se skládá z několika plytkých a jakoby náhodně poskládaných příběhů neuměle poslepovaných dohromady (něco ve stylu „Tak co tam ještě nemáme? Létající roboty! Tak tam šoupneme létající roboty! Hmm… co ještě? Něco z divočiny! Tak tam strčíme vlka!“). Zbytek článku »


Sedm let v Tibetu

Autor: Heinrich Harrer Hodnocení:9 / 10 4. června 2012, 11:56 | Recenze | Dave

Sedm let v Tibetu.

Literaturu na dlouhou chvíli v Nepálu jsem chtěl pojmout stylově, a tak jsem si s sebou vybral tuto knihu. A rozhodně jsem toho během odpoledních dešťů ve stanu nelitoval. Příběh, ze kterého si filmaři vypíchli jen to nejtřpytivější pozlátko, byl ve skutečnosti mnohem bohatší a zajímavější. Němečtí horolezci byli v Himálaji začátkem druhé světové války zajati Brity a internováni v zajateckém táboře v Indii. Několika zajatcům se podařilo utéct a dva z nich absolvovali neuvěřitelnou cestu. Prošli Himálajemi, dostali se do Tibetu, navzdory všemu strádání a mrazu jej značnou část prošli, aby proklouzli až do zakázaného města Lhasa. Stali ze z nich místní vážení občané a žili tu několik let až do obsazení Tibetu Čínou. Zbytek článku »


Nové povídky

Autor: Zdeněk Svěrák Hodnocení:7 / 10 26. dubna 2012, 11:28 | Recenze | Dave

Nové povídky.

Svěrákovy povídky jsou velmi podobné jeho filmovým scénářům. Jsou to taková milá a příjemná pohlazení na duši, která se snadno čtou a mívají dobré konce. Je sice vidět, že Svěrák, ač velký scénárista, není žádný zkušený spisovatel románů, protože několik povídek připomíná spíše rozšířené slohové cvičení ze střední školy, ale v jeho případě mi to příliš nevadilo, protože tento styl mi k němu patří. Stejně tak jeho příjemné, lehké a nenásilné hraní si se slovy a barvité popisy.

Některé povídky jsou úžasné. Velmi se mi líbil Sraz naší třídy, kde je vidět, že i několik desítek let po maturitě se dá dozvědět leccos zajímavého o dřívějších dobách. Nejlepší mi přišla poslední, nejdelší, povídka Dvojí vidění. O tom, jak jeden životem zbitý muzikant prožil několik měsíců na dalekém severu Evropy.


Invaze

Autor: Stanisław Lem Hodnocení:7 / 10 10. dubna 2012, 14:42 | Recenze | Dave

Invaze.

Nejsem si jistý, co si mám o tomto sci-fi výběru krátkých povídek myslet. Na jednu stranu se mi velmi líbily Lemovy nápady, na kterých jednotlivé povídky vystavěl, originální, neotřelé, čtivě a zajímavě napsané. Příběhy jsou napsány ve formě klasické, „tvrdé“ sci-fi, kterou mám rád, takže se v nich objevují mimozemšťané, vyspělé umělé inteligence, cesty ke hvězdám a další podobné úkazy hojně používané ve zlaté éře sci-fi, ale všechny jevy jsou založené na dobře propracovaném vědeckém základu. Každá povídka je velmi dobře stavěná, dialogy jsou napsané výborně, postupně gradují… Ale tady přichází hlavní problém, protože místo překvapivé a zajímavé pointy většina příběhů jen tak vyšumí do ztracena a není pořádně ukončena. Což mi přijde docela škoda, vzhledem k tomu, že jinak je knížka velmi dobrá.

Za přečtení určitě stojí poslední kapitola knížky, ve které Lem stručně shrnul svůj vlastní životopis, včetně barvitě popsaných válečných let i nejzajímavějších období jeho tvorby. Mě třeba zaujala poznámka, že uprostřed psaní (nejen) Solarisu ani sám Lem nevěděl, jak knížka dopadne.




Copyright © 2009–2015 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com