David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

Mapa trasy. Docházím za posledního světla, Dukovany v dálce jedou naplno. Pěkné rampouchy nad potokem. Víckovský vodopád. Pozůstatky hradu Víckov. Poslední sluneční paprsky cestou na Víckov.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

For as long as I can remember, I’ve been searching for some reason why we’re here – what are we doing here, who are we? If this is a chance to find out even just a little part of that answer, I think it’s worth a human life, don’t you?

— Ellie Arroway

Aljaška

Autor: Martin Loew Hodnocení:7 / 10 31. prosince 2020, 23:45 | Recenze | Dave

Aljaška.

Martin Loew je cestovatel, který jezdí a fotí po celém světě. Aktuální pandemická opatření ho však momentálně připravila o jeho živnost, přednášení zážitků z jeho cest hromadnému publiku. Vydal tedy alespoň v elektronické podobě svůj cestovatelský deník z putování po Aljašce. A já si ho koupil a přečetl.

Mám z něj trochu rozporuplné pocity. Od cestovatele, který projel celý svět, jsem čekal trochu víc než jen klasický deníček ve stylu:

Večer jsme přijeli do kempu, snědli večeři a šli spát. Ráno jsme snědli snídani, sedli do auta a jeli o pár set mil dál. Po cestě jsme nabrali benzín a fotili to a to. Večer jsme přijeli do dalšího kempu…

Čekal bych víc informací o lidech. O partě, která Loewa na cestě doprovázela, ale hlavně o místních obyvatelích, se kterými by podle mé představy měl cestovatel navázat intenzivnější vztah než obyčejný turista. Zjistit o nich a od nich zajímavosti z jejich běžného života, které se normální turista nedozví, dostat se na místa, kam návštěvníci běžně nechodí. A ne strávit na každém místě jeden až dva dny v anonymním kempu a pak zase rychle někam dál.

Ale na druhou stranu byl deník napsaný čtivě, zhltal jsem ho během tří večerů. Určitě je to skvělá inspirace, jaká místa na Aljašce navštívit, co je tam všechno k vidění, i na člověka dýchne atmosféra severské rozlehlé divočiny a nádherné přírody. Zvlášť při prohlížení komentované fotogalerie na webových stránkách. Takže i přes uvedené mínusy určitě doporučuji!


Stíny v ráji

Autor: Erich Maria Remarque Hodnocení:9 / 10 31. prosince 2020, 23:04 | Recenze | Dave

Stíny v ráji.

Řeklo by se, že kdo dokázal utéci z Evropy, kde zuřila druhá světová válka, do Ameriky, byl šťastný člověk. Unikl válce, pronásledování, mučení, koncentračním táborům. Ale mnoho emigrantů se od minulosti nedokázalo oprostit, kvůli prožitým traumatům, kvůli tomu, že v Evropě museli zanechat své blízké, kvůli tomu, že se nedokázali rozloučit se svou vlastí. Dostali se sice do Ameriky, země zaslíbené, ale jejich duše zůstala uvězněná na starém kontinentě.

Další Remarqueův román z prostředí utečenců. Objevuje se v něm spousta úvah, přemýšlení a rozhovorů o životě, mnoho různých životních osudů. Tedy to, co mám na jeho knihách rád. A jak je u Remarqua zvykem, velká tragická láska. Příběh byl čtivý, ačkoliv neměl žádnou výraznou dějovou linku. Prostě jen postupně plynul a plynul, dokud válka neskončila. Nekomu se dařilo lépe, někomu hůře. Někdo zůstal v Americe a někdo se vrátil do Evropy. Možná i proto se mi román líbil. Byl díky tomu bližší obyčejnému životu, kdy člověk může roky čekat na něco velkého, a když se ohlédne, až teprve tehdy si uvědomí, že vyhlížel jenom chiméru.

Člověk s sebou nemá vláčet žádné vzpomínky. Jsou těžkým zavazadlem, není-li člověk natolik starý, aby byly tím jediným, co mu zbylo.


Z lesního království

Autor: Ernest Thompson Seton Hodnocení:10 / 10 31. prosince 2020, 22:25 | Recenze | Dave

Z lesního království.

Nádherná úžasná milá knížka! Seton byl obrovský znalec a milovník divoké přírody a uměl o ní fantasticky věrně detailně vyprávět. Knížka se skládá z příběhů tří hlavních hrdinů: šedého veverčáka Pírka, horského berana Reka a šedého netopýra Atalafy.

Všechny příběhy jsou plné detailů ze života lesních zvířat, z jejich dospívání, učení se, plné epizod z jejich objevování světa divočiny a poznávání jeho pravidel, plné životní moudrosti a radosti ze života. Kdo by řekl, jak může být život obyčejných lesních tvorů plný dobrodružství a zábavy. Kolik toho zažijí, co všechno je může v životě potkat! Kdo by řekl, že obyčejná veverka může být svéhlavá, neposlušná, rozverná, lenošná, i odvážná a statečná, to vše v jednom drobném tělíčku!

Skvělá knížka plná moudrosti, lásky a obdivu k přírodě a jejím obyvatelům. Ač byla napsána již před takřka sto lety, stále je naprosto aktuální. Dovoluje na chvíli zapomenout na dnešní svět plný tupého konzumu a drancování přírody.


Dřevaři

Autor: Roy Jacobsen Hodnocení:8 / 10 7. září 2019, 17:24 | Recenze | Dave

Poměrně útlá knížka, která je ale na každé stránce plná dramatického děje a životních zvratů. Psaná zvláštním úsporným až úsečným stylem. Žádné zbytečné dramatizování už tak vypjatých událostí, ale líčení děje věcným a střízlivým způsobem. K zamrzlé finské krajině, která vysává z člověka sílu, emoce i myšlenky, se mi tento styl psaní zdá velmi vhodný.

Mrazivý příběh finského dřevaře, který v roce 1939 při napadení Finska Sovětským Svazem odmítne s ostatními obyvateli opustit městečko, ve kterém žil celý život, a raději se rozhodl přihlížet, jak domy vypaluje ustupující finská armáda, a počkat, až dorazí Sověti. Kam by šel? Rubal dřevo pro Finy, ruská armáda bude potřebovat dřevo také. Však se s nimi nějak domluví. Nebo ne?

Silný, velmi dobře napsaný, čtivý román, plný životní pravdy. O vůli člověka přežít i v těch nejtěžších podmínkách. I o nutkavém pokušení všechno vzdát. Škoda jen závěru knížky, který se jakoby jen tak vytratil do ztracena.


Dita Saxová

Autor: Arnošt Lustig Hodnocení:10 / 10 24. května 2019, 8:44 | Recenze | Dave

Dita Saxová.

Lustiga jsem znal jako brilantního vypravěče z jeho fascinujícího vyprávění o svém životě Zpověď. Z vyprávění o jeho zážitcích z koncentračních táborů šel mráz po zádech. Dita Saxová je román o židovské dívce, která prošla podobným utrpením. Jako jedna z mála přežila a po válce se pokouší začít žít jako dříve, ačkoliv to není dost dobře možné. Protože poválečná svoboda je v mnoha ohledech složitější a obtížnější, než smrtelný řád v koncentračním táboře.

Vynikající psychologický příběh, ve kterém jsou pochody dívčí mysli popsány s neuvěřitelnou plastičností a do nejmenších podrobností. Těžko uvěřit, že tu knihu nenapsala žena. Není to oddechová literatura, knížka se mi četla se poměrně obtížně, ačkoliv jsem se od ní nemohl odtrhnout. Vyžaduje soustředění, protože autor hodně přeskakuje v ději sem a tam, od popisu konkrétních věcí k myšlenkám, mezi osobami i v čase, ale právě taková podoba myšlenek mladé dívky mi přijde velmi realistická. Skvělý román.


Mluviti pravdu

Autor: Josef Formánek Hodnocení:10 / 10 2. března 2013, 10:44 | Recenze | Dave

Mluviti pravdu.

Nad úderným podtitulem knihy Brutální román o lásce k životu jsem se ze začátku s nadhledem pousmíval, ale s přibývajícími stránkami ze mě přezíravost vyprchala, aby se přeměnila v respekt. Jak ke spisovatelskému umění pana Formánka, tak k osobě vzteklého starce pana Bernarda Marese, o kterém román vypráví.

Tak plný a bohatý život totiž prožil jen málokdo. Krušné mládí v sirotčinci, nadšený vstup do německé armády, druhá světová válka na ruské frontě… Už to by stačilo na celý román, v tomto případě je to ovšem pouze jeho předehra. Další životní kotrmelce vedly Bernarda do vítězné Rudé armády, odkud se ovšem rychle poroučel do cely smrti, aby z ní zázračně vyšel a vypracoval se na stranického funkcionáře, který se za nepovedenou emigraci posléze na dlouhá léta poroučel do komunistického kriminálu. A děj pokráčuje dál a dál skoro až do současnosti…

Příběh je to strhující a četl jsem ho jedním dechem. Tak událostmi nabitý život je opravdu výjimečný. Formánek mezi stránky Maresových osudů vkládá vsuvky ze života vlastního a ač by se to nezdálo, jeho vlastní světoboly s chlastem, umírajícím tátou a rozpadlou rodinou tvoří s příběhem nevrlého starce výborně poskládaný celek.

Tato knížka patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl.


Pán much

Autor: William Golding Hodnocení:6 / 10 10. října 2012, 11:15 | Recenze | Dave

Pán much.

Pan Golding se rozhodl zahrát si na dětského psychologa. Vymyslel si příběh o skupině chlapců, kteří se během druhé světové války ocitli bez prostředků a doprovodu dospělých na opuštěném tichomořském ostrově. Tady se snaží vytvořit fungující organizovanou společnost, která bude schopna se uživit a postarat o kouřový signál pro záchránce. Až potud je to nápad poměrně zajímavý, dávající prostor pro dobrý příběh. Jenže podlě mě je knížka psaná tak akademicky a odtržená od reality, že to, co je v ní popsáno, by se ve skutečnosti nikdy stát nemohlo. Ano, davová psychóza umí udělat šílené věci, ale v Pánu much je postupně houstnoucí atmosféra ve skupině budovaná příliš nevěrohodně. Závěrečné krvavé vražedné finále se dle mého názoru nevymklo z rukou skupině kluků v příběhu, ale spisovateli. Bohužel si myslím, že z dobrého nápadu zdaleka nevytěžil tolik, kolik mohl.


Teckla

Autor: Steven Brust Hodnocení:7 / 10 26. září 2012, 16:14 | Recenze | Dave

Vlad Taltos je nájemný vrah, který si s morálkou příliš hlavu neláme. Ve světě, kde jsou mu některé rasy podřazeny a některé jsou výše postavené, než je ta jeho jheregská, se vypracoval z mála. Snaží se jen udržovat svůj dobře běžící podnik rváčů a zabijáků. Jenže jeho žena Cawti se rozhodla, že v zaběhlé společnosti je čas na změnu a začala podporovat skupinu nízké rasy Tecklů, kteří se rozhodli vybojovat si svobodu a nezávislost na nejvyšší rase, vládnoucích Dragaeranech. Vlad se jí ovšem v podpoře této skupiny snaží zabránit, protože cítí, že v tomto podniku jde o život.

Zajímavě napsaná knížka. Ze začátku mi byl hlavní hrdina poměrně nesympatický, ale postupem času se překvapivě odkrývaly jeho vnitřní motivy a začal jsem mu fandit. Jen jsem měl autorovi za zlé, že pořádně nevysvětlil, jak funguje jím vytvořený magický svět se všemi svými rasami, mezi kterými jsem měl během čtení pořádný zmatek. Až jsem zjistil, že Teckla je už několikátá kniha z tohoto světa. Škoda, že to vydavatel neuvedl aspoň v tiráži. Jinak ale knížku doporučuji, je to příjemné oddychové čtení.


Heisenbergovy oči

Autor: Frank Herbert Hodnocení:6 / 10 23. srpna 2012, 14:33 | Recenze | Dave

Sáhl jsem po krátké době po další sci-fi, opět od světoznámého autora, a opět jsem byl (stejně jako u Simaka) poměrně zklamán. Knížka z daleké budoucnosti se začíná odvíjet zajímavě a čtivě. Odehrává se v prostředí, které je mixem dvou světů, o nichž jsem již četl – světa z Orwellova románu 1984 a Clarkova věčného města Diasparu. I v tomto románu Lidé žijí prakticky věčně. Ovšem jenom jedna jejich rasa, díky vyspělému genetickému inženýrství. Ostatní, nedlouhověcí, jim slouží jako svým polobohům, jsou pečlivě hlídáni (=šmírováni) a jejich rozmnožování je přísně řízené. To se jim pochopitelně příliš nelíbí a tak, v součinnosti s podzemním hnutím kyborgů, se pokusí staré pořádky zvrátit.

Až do závěrečných pasáží jsem se poměrně dobře bavil, prostě sci-fi, jak má být. Jenže ten závěr. Ach ten závěr… Závěrečný hloupý útěk hlavních hrdinů a jejich finální konfrontace se svými pány byl napsaný přímo úděsně. Žádný pořádný nápad, spousta prázdných zbytečných slov bez momentu překvapení a zakončení do ztracena. Kdyby Herbert žádný závěr nepsal a nechal konec otevřený, udělal by podle mého názoru líp.


Máslem dolů

Autor: Petr Šabach Hodnocení:10 / 10 31. července 2012, 14:18 | Recenze | Dave

Mám rád Šabachův styl psaní. Lehký, nenásilný, píše zdánlivě o každodenních drobnostech, ale umí mezi řádky poskládat velkou životní moudrost. Máslem dolů je příběh stárnoucího knihovníka, kterému se v životě spousta věcí nepovedla. Ale pere se s ním sympatickým způsobem, ať již s pomocí své dcery, jejíhož záletného manžela by s radostí ubezdušil, nebo svého blízkého kamaráda Evžena, jehož hyperaktivita a kupa bláznivých neotřelých nápadů mu zajišťují nepřetržitou zábavu.

Knížka skvěle odsýpá, jedna bláznivá historka střídá druhou. Až do chvíle, kdy přichází zvrat, který ukazuje, že v životě každého z nás občas dochází k okamžikům, kdy všechen úsměv zamrzá na rtech a po zádech běhá mráz. Ale Šabach ukazuje, že i takové chvíle lze ustát s nadhledem a noblesou. A navíc o nich umí fantasticky psát.




Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com