Mám rád Formánkův styl psaní. Lehký, srozumitelný, dobře čitelný, ale dokáže jím vyprávět i o velkých a těžkých věcech. Deníkové zápisky pacienta protialkoholické léčebny byly otevřené a upřímné. Vyprávění o zničeném životě alkoholika, ať už svém, nebo svých kolegů, bylo drsné a mrazivé. Kdo si něco podobného sám neodžil, těžko se se mu to chápe. Jak neodolatelné musí být bažení po chlastu. Jak musí být těžké přiznat si pravdu a přijmout porážku. Rozhlédnout se po úplném dnu a vidět, že už se tam nikdy nechcete vrátit. Jak silný musí být černý drak závislosti, který, jak se jednou vylíhne, zemře až se svým nositelem. Jen menšině závislých se ho podaří alespoň uspat. Neradostné, ale formánkovsky brutálně otevřené čtení.
Úsměvy smutných mužů
Napsat komentář