Tomáš Petrásek je pro mě známý astrobiolog, popularizátor výzkumu exoplanet a bádání po mimozemském životě. Na jeho 700stránkový sci-fi počin jsem byl zvědavý. Knížka tvoří zvláštní směsici několika žánrů. Klasická tvrdá sci-fi je povedená, lidstvo doputovalo k cizí sluneční soustavě, která je ovšem poměrně nehostinná, takže lidé zde postupně chřadnou a napínají své síly k obnovení mezihvězdného korábu, který by jim umožnil přesun na lepší místo.
Děj se odehrává v 31. století a je trochu zarážející, že oproti dnešku nedošlo k žádnému většímu posunu v oblasti technologií či v lidském chování, etice, motivacích. Škoda, tady by byl prostor pro spoustu nápadů.
Vědecká sci-fi je vynikající, mimozemský svět i jeho životní formy jsou velmi zajímavě vymyšlené, dobře konzistentně propracované, postupně se o nich dozvídáme více a více detailů, ale přesto zůstávají i na konci příběhu tajemné. Lidská technika odolávající nepříznivým podmínkám na cizích světech je dobře propracovaná.
Detektivní/thrillerová linka postupně graduje, hrdinové překonávají jeden pokus o atentát za druhým, až do velkého finále, kdy odkryjí celé velké spiknutí. Poněkud béčkové prvky mi v tomto případě nevadily, byly napínavé a dobře vyprávěné.
Měl bych jen pár výtek. Dopodrobna probírané politické motivace a zákulisní machinace byly poměrně nezáživné. Stejně tak dlouhé rozhovory hlavních postav, během kterých omílali stejné téma pořád dokola. A byl jsem trochu rozpačitý z úplného závěru, který se autorovi dle mého názoru trochu rozutekl, protože se v něm snažil dovysvětlit a douzavřít příliš událostí a dějových linek najednou.
Ale celkem shrnuto, Azhareida se mi líbila velmi, bylo to napínavé čtení, u kterého jsem se dobře bavil.
Napsat komentář