Velmi poeticky vyprávěný příběh ze světa jedné odlehlé židovské komunity na Podkarpatské Rusi z doby před sto lety. Život v židovské obci je popisovaný výborně, plasticky se všemi detaily, nenávist mezi rodinami táhnoucí se po celé generace, nepřejícnost, pomluvy, závist, šmelinaření, podvody, pokrytectví ortodoxních Židů, kteří jsou bytostně přesvědčeni o své nadřazenosti nad všemi ostatními. Je to až mrazivé, ale díky tomuto vyprávění se dá trochu pochopit, odkud vzešly příčiny antisemitismu a židovských pogromů.
V tomto prostředí se jedna mladá odvážná žena rozhodne, že se provdá za ateistu. Pokusí se získat souhlas svých rodičů, kteří si ale na ochranu a záchranu své dcery povolají na pomoc celou židovskou obec.
Přestože se celé dějství nakonec obešlo bez krveprolití, bylo nesmírně vypjaté a působivé. Výborná knížka.
Oči Hany Karadžičové, kdysi nejkrásnější oči z celé Polany, oči mandlového tvaru, neslýchaně velké, černé a hluboké až k zatočení hlavy, s dlouhými brvami, tlumícími v sladkost lesk, který by se bez nich mužskému srdci jen těžce snášel, tyto nejúžasnější oči celé země se staly smutnými a smutnými zůstanou až do chvíle, kdy je drahý Ivo (dej Bůh, aby to byl on!) zatlačí stříbrným penízem. A velmi se podobá pravdě, že podivný lesk jejich hloubek zdědí i děti Hanele Šafarové.
Vojáci nutili Žida, aby si s nimi připíjel na zdraví vlasti, krále a křesťanského náboženství. A tatínek to se zdvořilým úsměvem činil, věda, že to nemá váhy, říkáme-li si v mysli pravý opak.
Napsat komentář