Ohromně silné, mrazivé, civilně podané vyprávění. O tom, že vlastenectví a hrdinství není v patosu a velkých slovech. O tom, že i hrdina zažívá chvíle mučivého strachu. O tom, že hrdinství spočívá v tom opakovaně se postavit smrtelným hrůzám, když jsme přesvědčeni, že děláme správnou věc. O tom, že ještě větší odvaha, než sednout do bombardéru a nechat na sebe střílet německou protivzdušnou obranu a messerschmitty, může být rozhodnout se žít a vrátit se znovu do života. S devastujícícími zohavujícími zraněními, kvůli kterým se přítelkyně i kamarádi odvracejí.
Příběh o Hezounkovi, o krásné Patrice, o posádce bombardéru Alice, o rezignaci, o znovuobjevené touze žít, o nešťastných Louisovi a Mary, kteří pro další život nenašli dost odvahy, o tom, že postavit se zlu má vždy smysl, se mě hluboce dotkl.