David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

Mapa trasy. Docházím za posledního světla, Dukovany v dálce jedou naplno. Pěkné rampouchy nad potokem. Víckovský vodopád. Pozůstatky hradu Víckov. Poslední sluneční paprsky cestou na Víckov.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.


Trenckova rokle

12. ledna 2021, 16:13 | Cestování, Treky | Dave

Vodopád v Trenckově rokli.

Už mi pomalu docházejí nápady na zajímavé výlety do přírody v rozumné vzdálenosti od Brna. Ale naštěstí tu ještě nějaká neprobádaná míst jsou. Přišla mi zajímavá Trenckova rokle, skalní soutěska nad řeku Bobrůvkou s několika menšími vodopády. Naplánoval jsem si trasu na celý den a vyrazil do Žďárce, do zasněžené zamrzlé krajiny v Křižanovské vrchovině.

Nejvíce se mi asi líbil divoký úsek podél meandrující říčky Libochovky, kde jsem před sebou hnal po vodě hejno divokých kachen. Na polích nad Rojetínem byly pěkné daleké výhledy do zasněžené krajiny, plašil jsem tu stáda srnek a zajíců. Zato úsek v Meziboří po asfaltu byl pěkně úmorný. Vyšel jsem i na zříceninu hradu Mitrov, která mě ale příliš nezaujala. Místní si tu udělali ohniště s lavičkami a celé místo je příliš otevřené na to, aby dokázalo výrazněji zapůsobit.

Zbytek článku »


Rokytná

3. ledna 2021, 19:14 | Cestování, Treky | Dave

Divočina v kaňonu Rokytné.

Hledal jsem nějaký nový pěkný kraj na výlet v rozumné vzdálenosti od Brna. Rád chodím kolem tekoucí vody, moc se mi líbí okolí řek Jihlavy a Oslavy, a tak mě na mapě zaujala další podobná řeka, poměrně neznámá Rokytná. Naplánoval jsem si asi 25 km dlouhý okruh mezi Tulešicemi a Tavíkovicemi a vyrazil na první letošní výšlap.

Údolí Rokytné je divoké, opuštěné, střídají se podmáčené příbřežní louky porostlé nálety s úzkými strmými skalnatými kaňony, kde se cesta vine přímo nad řekou. Občas se objeví osamocený srub, chata, polorozpadlá budova či dávno opuštěná chátrající chatová osada. V okolí řeky je krásná divočina stranou civilizace, krajina je ponechaná sama sobě, koryto řeky i její okolí je plné polomů, zahlédl jsem divoké kachny, volavku, čerstvě pokácené stromy od bobrů a za celý den jen jednoho dalšího turistu z dálky. Byl to moc příjemný výlet, na Rokytnou se určitě ještě někdy příště vrátím.

Zbytek článku »


Aljaška

Autor: Martin Loew Hodnocení:7 / 10 31. prosince 2020, 23:45 | Recenze | Dave

Aljaška.

Martin Loew je cestovatel, který jezdí a fotí po celém světě. Aktuální pandemická opatření ho však momentálně připravila o jeho živnost, přednášení zážitků z jeho cest hromadnému publiku. Vydal tedy alespoň v elektronické podobě svůj cestovatelský deník z putování po Aljašce. A já si ho koupil a přečetl.

Mám z něj trochu rozporuplné pocity. Od cestovatele, který projel celý svět, jsem čekal trochu víc než jen klasický deníček ve stylu:

Večer jsme přijeli do kempu, snědli večeři a šli spát. Ráno jsme snědli snídani, sedli do auta a jeli o pár set mil dál. Po cestě jsme nabrali benzín a fotili to a to. Večer jsme přijeli do dalšího kempu…

Čekal bych víc informací o lidech. O partě, která Loewa na cestě doprovázela, ale hlavně o místních obyvatelích, se kterými by podle mé představy měl cestovatel navázat intenzivnější vztah než obyčejný turista. Zjistit o nich a od nich zajímavosti z jejich běžného života, které se normální turista nedozví, dostat se na místa, kam návštěvníci běžně nechodí. A ne strávit na každém místě jeden až dva dny v anonymním kempu a pak zase rychle někam dál.

Ale na druhou stranu byl deník napsaný čtivě, zhltal jsem ho během tří večerů. Určitě je to skvělá inspirace, jaká místa na Aljašce navštívit, co je tam všechno k vidění, i na člověka dýchne atmosféra severské rozlehlé divočiny a nádherné přírody. Zvlášť při prohlížení komentované fotogalerie na webových stránkách. Takže i přes uvedené mínusy určitě doporučuji!


Stíny v ráji

Autor: Erich Maria Remarque Hodnocení:9 / 10 31. prosince 2020, 23:04 | Recenze | Dave

Stíny v ráji.

Řeklo by se, že kdo dokázal utéci z Evropy, kde zuřila druhá světová válka, do Ameriky, byl šťastný člověk. Unikl válce, pronásledování, mučení, koncentračním táborům. Ale mnoho emigrantů se od minulosti nedokázalo oprostit, kvůli prožitým traumatům, kvůli tomu, že v Evropě museli zanechat své blízké, kvůli tomu, že se nedokázali rozloučit se svou vlastí. Dostali se sice do Ameriky, země zaslíbené, ale jejich duše zůstala uvězněná na starém kontinentě.

Další Remarqueův román z prostředí utečenců. Objevuje se v něm spousta úvah, přemýšlení a rozhovorů o životě, mnoho různých životních osudů. Tedy to, co mám na jeho knihách rád. A jak je u Remarqua zvykem, velká tragická láska. Příběh byl čtivý, ačkoliv neměl žádnou výraznou dějovou linku. Prostě jen postupně plynul a plynul, dokud válka neskončila. Nekomu se dařilo lépe, někomu hůře. Někdo zůstal v Americe a někdo se vrátil do Evropy. Možná i proto se mi román líbil. Byl díky tomu bližší obyčejnému životu, kdy člověk může roky čekat na něco velkého, a když se ohlédne, až teprve tehdy si uvědomí, že vyhlížel jenom chiméru.

Člověk s sebou nemá vláčet žádné vzpomínky. Jsou těžkým zavazadlem, není-li člověk natolik starý, aby byly tím jediným, co mu zbylo.


Z lesního království

Autor: Ernest Thompson Seton Hodnocení:10 / 10 31. prosince 2020, 22:25 | Recenze | Dave

Z lesního království.

Nádherná úžasná milá knížka! Seton byl obrovský znalec a milovník divoké přírody a uměl o ní fantasticky věrně detailně vyprávět. Knížka se skládá z příběhů tří hlavních hrdinů: šedého veverčáka Pírka, horského berana Reka a šedého netopýra Atalafy.

Všechny příběhy jsou plné detailů ze života lesních zvířat, z jejich dospívání, učení se, plné epizod z jejich objevování světa divočiny a poznávání jeho pravidel, plné životní moudrosti a radosti ze života. Kdo by řekl, jak může být život obyčejných lesních tvorů plný dobrodružství a zábavy. Kolik toho zažijí, co všechno je může v životě potkat! Kdo by řekl, že obyčejná veverka může být svéhlavá, neposlušná, rozverná, lenošná, i odvážná a statečná, to vše v jednom drobném tělíčku!

Skvělá knížka plná moudrosti, lásky a obdivu k přírodě a jejím obyvatelům. Ač byla napsána již před takřka sto lety, stále je naprosto aktuální. Dovoluje na chvíli zapomenout na dnešní svět plný tupého konzumu a drancování přírody.


Půlměsíc

31. prosince 2020, 21:51 | Básně | Dave

Václav Koubek mě svou nádhernou šansonovou písničkou Pojď blíž tak zaskočil a příjemně překvapil, až mě inspiroval k napsání alternativního textu.

S večerem přichází splín a modré mraky zebou
Tvá ruka jako stín nesměle hledá tu mou
Jsi cítit tajemstvím a smutnou hudbou

Je to strach před samotou
Anebo něco víc
Zní nota za notou
Nad námi půlměsíc

Ještě chvíli tu seď, řekl jsem zničehožnic
To co si nevezmeš teď, nezískáš nikdy víc
Na cestě dobře mě veď, sám nebudu nic

Je to strach před samotou
Anebo něco víc
Zní nota za notou
Nad námi půlměsíc


Schladmingské Taury

21. září 2019, 10:45 | Cestování, Treky | Dave

Pohled na vrchol Süßleiteck z vrcholu Sauofen.

Při hledání nějaké nové pěkné oblasti v rakouských horách na mapě mě zaujala oblast Schladmingských Taur v okolí jezera Etrachsee. Není tu příliš mnoho horských chat, takže se na hřebenech nedají čekat zástupy. Někde vedou značené cesty, jinde jsou prázdná údolí s dost možná průchozími sedly mezi nimi, někde se zase nabízí možnost zajímavé neznačené hřebenovky. V kombinaci s turistickou a satelitní mapou jsem si namyslel trasu s různými verzemi ústupu a obchůzek míst, o kterých jsem si nebyl jistý, zda budou opravdu schůdná, a protože se mi nepodařilo sehnat nikoho s sebou, vyrazil jsem na 4denní výlet sám.

Zbytek článku »


Dřevaři

Autor: Roy Jacobsen Hodnocení:8 / 10 7. září 2019, 17:24 | Recenze | Dave

Poměrně útlá knížka, která je ale na každé stránce plná dramatického děje a životních zvratů. Psaná zvláštním úsporným až úsečným stylem. Žádné zbytečné dramatizování už tak vypjatých událostí, ale líčení děje věcným a střízlivým způsobem. K zamrzlé finské krajině, která vysává z člověka sílu, emoce i myšlenky, se mi tento styl psaní zdá velmi vhodný.

Mrazivý příběh finského dřevaře, který v roce 1939 při napadení Finska Sovětským Svazem odmítne s ostatními obyvateli opustit městečko, ve kterém žil celý život, a raději se rozhodl přihlížet, jak domy vypaluje ustupující finská armáda, a počkat, až dorazí Sověti. Kam by šel? Rubal dřevo pro Finy, ruská armáda bude potřebovat dřevo také. Však se s nimi nějak domluví. Nebo ne?

Silný, velmi dobře napsaný, čtivý román, plný životní pravdy. O vůli člověka přežít i v těch nejtěžších podmínkách. I o nutkavém pokušení všechno vzdát. Škoda jen závěru knížky, který se jakoby jen tak vytratil do ztracena.


Dovolená na Slovensku

28. srpna 2019, 8:21 | Cestování, Treky, Voda | Dave

Kousek pod vrcholem Veľkého Kriváně.

Letos jsme s dětmi vyrazili na první pořádnou společnou dovolenou. Chtěli jsme nakombinovat různé sportovní aktivity, tak jsme nabalili stan, lodě, kola, turistické boty a vyjeli směr Slovensko. Plánovali jsme pobyt částečně pod stanem, částečně v chatce, částečně sami a částečně se skupinou kamarádů vodáků, to vše na úpatí slovenských hor.

Zbytek článku »

Opět Wölzské Taury

16. srpna 2019, 17:04 | Cestování, Treky | Dave

První a jediný vrchol celého treku, Talkenschrein.

Po dvou týdnech jsme se opět vypravili do Rakouska, a zase do oblasti Wölzských Taur. Tentokrát v rozšířené sestavě ve čtyřech. Naplánovanou jsme měli mírnou trasu – zaparkovat u Hölzerhütte, po značce dojít kolem plesa Funklsee do sedla Idlereckscharte, odtud na vrchol prvního dne, Talkenschrein. Z vrcholu bylo v plánu sejít už po neznačené stezce k jezeru Zagelsee, u něj nebo u dalšího jezera v údolí přespat, ráno vyběhnout na Schoberspitze a z ní sejít dolů k autu. Jednoduchý plán, který, jak už u nás bývá zvykem, dopadl nakonec úplně jinak.

K chatě Hölzerhütte jsme z Brna dorazili po necelých pěti hodinách cesty bez problémů, ale zaskočily nás tu nečekané davy lidí. V údolí je více než deset různých chat a na návštěvnosti turistických tras je to hodně znát. Celou cestu až na Talkenschrein jsme potkávali zástupy. Všude také byly kravské pastviny, a ačkoliv jsme skoro celou cestu šli vedle potoků a jezírek, doplnit zásoby pitné vody nebylo možné.

Zbytek článku »



Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com