David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

Kluci si to samozřejmě rozdělili a spí na střídačku. Ten je ale malinkej! Táta na plný úvazek. Kubík se prokopává rád, narozdíl od Matyáše v jeho věku. Naše dvě miminka. Zívanec po svačině.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

Co je důležité, bývá očím skryté.

— Antoine de Saint-Exupéry

Jakub

18. ledna 2015, 13:14 | Doma | Dave

Jakub.

Jakub Cimbůrek, * 6. 1. 2015

Je nás zase o jednoho víc! Kubík na svět hodně spěchal, tak se mu tu s námi snad bude líbit.
Zbytek článku »


Jak jde čas s Matyášem

4. srpna 2014, 12:06 | Doma | Dave

Matyáš na motorce.

Matyáš rychle roste, z malého ukřičeného miminka se postupně stal rošťácký kluk. Celý svět je pro něj jedno velké hřiště, rád se učí nové věci, všechno musí prozkoumat a nejlépe do šroubku rozmontovat, všude se snaží vlézt anebo vylézt, žádné místo v bytě už před ním není v bezpečí. Také z něj roste pořádná osobnost, umí už si pěkně nahlas říct, když něco chce nebo když se mu něco nelíbí (i když slovy zatím celkem šetří). Energie má na rozdávání a svým temperamentem dokáže za den odrovnat každého. Prostě správný kluk.

Zbytek článku »


Nováček na horách

5. listopadu 2013, 14:26 | Cestování, Treky | Dave

Grosser Bösenstein.

Po dlouhém roce jsem si nostalgicky vyrazil připomenout staré časy na hory. Tentokrát s horským nováčkem Endym. Abychom si odvezli silné zážitky, vydali jsme se na monumentální Grosser Bösenstein. Původní plán byl vyběhnout z parkoviště pod Edelrautehütte přímo na vrchol, přejít hřebenovku směrem k Hochhaide a podle podmínek přespat ve stanu u Gemeinsee nebo Grüner See a druhý den se vrátit zpátky k autu.

Na vrchol jsme se dostali bez obtíží, i když mnohem pomalejším tempem, než na které jsem byl zvyklý dříve. Rok bez trekování je holt na fyzičce hodně znát. Aspoň se Endy během výstupu neuvařil a mohl si užívat postupně se otvírající výhledy na okolní hory. Středně vysoká oblačnost vdechla Taurám kouzelnou podzimní atmosféru. Zbytek článku »


Půl roku

24. září 2013, 21:02 | Doma | Dave

Matyáš.

Tak už je s námi Matýsek půl roku. Jakých uplynulých šest měsíců bylo? Pěkně perných. Matyáš je prostě náročné miminko a umí to dát pěkně najevo. Nespočet probděných nocí strávených uspáváním, nachozené kilometry a kilometry při nekonečném uhoupávání vřískajícího mrňouse v náručí, večerní sprinty se řvoucím kočárem po hrbolaté polňačce, to vše jsou velmi silné a nezapomenutelné zážitky.

Naštěstí po čtvrtém měsíci začal Matyáš objevovat svět, teď už se začíná plazit, všechno v dosahu brát do rukou a strkat do pusy. Poznává mámu a tátu, umí se pěkně smát a slevil ze své veliké netrpělivosti.
Teď už to snad bude jenom lepší a lepší.
Zbytek článku »


Matyáš

3. dubna 2013, 9:52 | Doma | Dave

Matyáš.

Matyáš Cimbůrek, * 16. 3. 2013

Od jednoho krásného brzkého březnového rána jsme už teď na všechno tři…
Zbytek článku »


Mluviti pravdu

Autor: Josef Formánek Hodnocení:10 / 10 2. března 2013, 10:44 | Recenze | Dave

Mluviti pravdu.

Nad úderným podtitulem knihy Brutální román o lásce k životu jsem se ze začátku s nadhledem pousmíval, ale s přibývajícími stránkami ze mě přezíravost vyprchala, aby se přeměnila v respekt. Jak ke spisovatelskému umění pana Formánka, tak k osobě vzteklého starce pana Bernarda Marese, o kterém román vypráví.

Tak plný a bohatý život totiž prožil jen málokdo. Krušné mládí v sirotčinci, nadšený vstup do německé armády, druhá světová válka na ruské frontě… Už to by stačilo na celý román, v tomto případě je to ovšem pouze jeho předehra. Další životní kotrmelce vedly Bernarda do vítězné Rudé armády, odkud se ovšem rychle poroučel do cely smrti, aby z ní zázračně vyšel a vypracoval se na stranického funkcionáře, který se za nepovedenou emigraci posléze na dlouhá léta poroučel do komunistického kriminálu. A děj pokráčuje dál a dál skoro až do současnosti…

Příběh je to strhující a četl jsem ho jedním dechem. Tak událostmi nabitý život je opravdu výjimečný. Formánek mezi stránky Maresových osudů vkládá vsuvky ze života vlastního a ač by se to nezdálo, jeho vlastní světoboly s chlastem, umírajícím tátou a rozpadlou rodinou tvoří s příběhem nevrlého starce výborně poskládaný celek.

Tato knížka patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl.


Rottenmannské Taury v zimě

4. prosince 2012, 14:18 | Cestování, Treky | Dave

Zimní Nízké Taury.

Po dlouhé horské absenci už jsem potřeboval někam vyjet a vyčistit si hlavu. Vzhledem k různým okolnostem jsem se vůbec poprvé vydal na hory sám. Ani mě nenapadlo, že bych jel jinam než do Nízkých Taur. V pátek v noci jsem za lehkého mrazíku zalézal do spacáku v autě na parkovišti nad Oppenbergem a ráno se vzbudil do lehce posněžené mlhy. Stoupání na hřeben mě pěkně zahřálo, stejně jako mě dohřál myslivec, který měl hrozný strach, abych nelezl jelenům do krmelců.

Na bočním hřebenu foukal ostrý vítr ženoucí sněhovou krupici. Země byla zmrzlá na kost, pokrytá nafoukaným sněhem, což byl trochu problém při výstupu několika prudkých travnatých svahů, ale nakonec se mi na hlavní hřeben s turistickou značkou podařilo vydrápat. To vše v husté mlze a neustávajícím lehkém sněžení. Teprve odpoledne se mlha na chvilku roztrhla a bylo vidět trochu do dálky. Navečer se ale na hřeben přihnal silný vítr a závěrečný výstup na Breiteckkoppe a Kreuzkogel byl opravdu výživný, k omrzlinám jsem tam asi neměl příliš daleko. Následný sestup do pomalu tmavnoucí naprosto neprůhledné mlhy byl také zážitek nad jiné povznášející. Zbytek článku »


Podzimní Malá Fatra

17. října 2012, 10:24 | Cestování, Treky | Eli

Veľký Rozsutec.

Babí léto už končí, my si chceme vychutnat poslední slunné dny někde v horách. Tentokrát na Malé Fatře a ve čtyřech. Auto jsme nechali v Bilelem Potoce a vyrazili do Dolných dier. Skála rozeklaná potokem a posypaná narezlým listím je nádherná, bohužel. Cestou se skoro přetlačujeme s dalšími výletníky, raději uhýbáme do Štefanové a dál po zelené směr Medziholie. Zatracená zelená. Ztrácíme ji krátce po vstupu do lesa. Ze staré mapy zjišťujeme, že z dědiny vedly zelené 2, jedna pod Poludňové skály, druhá do sedla Medziholie. Ta první už ale na nové mapě nevede z dědiny ale přes Boboty. No nic, potraverzujeme lesem a někde na tu naši zelenou narazíme. Zbytek článku »


Pán much

Autor: William Golding Hodnocení:6 / 10 10. října 2012, 11:15 | Recenze | Dave

Pán much.

Pan Golding se rozhodl zahrát si na dětského psychologa. Vymyslel si příběh o skupině chlapců, kteří se během druhé světové války ocitli bez prostředků a doprovodu dospělých na opuštěném tichomořském ostrově. Tady se snaží vytvořit fungující organizovanou společnost, která bude schopna se uživit a postarat o kouřový signál pro záchránce. Až potud je to nápad poměrně zajímavý, dávající prostor pro dobrý příběh. Jenže podlě mě je knížka psaná tak akademicky a odtržená od reality, že to, co je v ní popsáno, by se ve skutečnosti nikdy stát nemohlo. Ano, davová psychóza umí udělat šílené věci, ale v Pánu much je postupně houstnoucí atmosféra ve skupině budovaná příliš nevěrohodně. Závěrečné krvavé vražedné finále se dle mého názoru nevymklo z rukou skupině kluků v příběhu, ale spisovateli. Bohužel si myslím, že z dobrého nápadu zdaleka nevytěžil tolik, kolik mohl.


Schladmingské Taury

2. října 2012, 12:55 | Cestování, Treky | Dave

Schladmingské Taury.

Kam jinam bychom mohli letos vyjet na hory, než do Taur. Na prodloužený víkend jsme si naplánovali pochození v jejich schladmingské části, která je o něco vyšší než ostatní oblasti (nejvyšší vrchol Hochgolling má 2862 m. n. m.) a podstatně skalnatější. V pátek po poledni jsme vyráželi z parkoviště u chaty Riesachfall (příjezd po mýtné silnici, 7 € na den, 11 € na 3 dny).

S naším obvyklým spaním na divoko jsme se rozhodli jít částečně mimo značku po skialpinistické trase. Nástup byl pár kilometrů po šotolinové silnici, pak jsme přebrodili potok a vyšli lesní pěšinou k lovecké chatě Huberalm. A potom začala sranda. Trasa vedla přímo vzhůru příkrým svahem porostlým hustým křovím, rozbrázděným potoky a proloženým několika kluzkými skalními stupni. Zbytek článku »




Copyright © 2009–2015 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com