Letos jsem se rozhodl, že budu na treky do hor vyrážet i v zimě. V průběhu roku jsem si pořídil zimní vybavení a dostatek teplého oblečení a po prvním letošním sněžení jsem se vypravil na první zátěžový test do rakouských Nízkých Taur. V plánu bylo během tří dnů projít hřebenovku na obou stranách údolí nad jezerem Ingeringsee. Navzdory varování před zimou a nepohodlím se ke mně na trek přidala Terka.
Podzimní prázdniny jsme s klukama trávili s vodáckou partou v Beskydech v penzionu Pulčiny. Strávili jsme tu náročný prodloužený víkend vyplněný výlety, horolezením po místních pískovcových skalách a tradičními večírky trvajícími dlouho do noci.
Slavný soubor krátkých příběhů, zamyšlení a mikroesejů se mi četl příjemně. Některá vyprávění mi sice přišla nezajímavá, neuměle napsaná, bez pointy, ale další zase působila jako taková milá pohlazení po duši. Hlavně příběhy, kdy k sobě byli lidé jednoduše milí. Kdy si nezištně pomohli. Kdy investovali čas a úsilí jen proto, aby někomu jinému udělali radost. Takovéhle střípky inspirují k tomu, abychom se chovali podobně a také jen tak rozdávali radost, pro radost samou. A seznam znalostí potřebných pro život, které se pan Fulghum naučil v mateřské školce, je úžasný: O všechno se rozděl. Hraj fér. Nikoho nebij. Vracej věci tam, kde jsi je našel. Uklízej po sobě. Neber si nic, co ti nepatří. Když někomu ublížíš, řekni promiň…
Amatérská jeskyně představuje největší jeskynní systém Moravského krasu o celkové délce více než 40 kilometrů. Nemá žádný přirozený venkovní vchod, první její část (Stará Amatérská jeskyně) byla objevena v roce 1969 při prokopávání desítek metrů zavalených komínů ze dna Cigánského závrtu. V 70. letech byla z Pustého žlebu proražena ve skalním masivu štola, která vytvořila bezpečný vstup do Nové Amatérské jeskyně.
Předpověď počasí slibovala pro Taury občasný déšť a silný vítr, ale protože se letos možná jednalo o poslední možnost podívat se do rakouských hor, vyrazili jsme na trek i tak. Terka rozcházela bolavé koleno, tak jsem vymyslel trasu s několika možnostmi zkrácení. V sobotu jsme zaparkovali auto na konci cesty v údolí Bärntal nad vesnicí Sankt Johann am Tauern a šlapali občasnými přeháňkami a sílícím větrem do sedla Gaaler Törl.
Dlouho jsme měli s Endym zarezervovaný víkend na společnou akci s dětmi. Po posledním úmorném trmácení už ale ratolesti odmítly pěší pochod, a tak jsme místo toho vyrazili na kola. Bydleli jsme v Bulharech v příjemném penzionu Prefila a dělali výlety na kolech po okolí.
Předpověď počasí na víkend vypadala hodně deštivě, ale měli jsme chuť se projít a zároveň vyzkoušet oblečení do deště. Rozhodli jsme se pro přechod Orlických hor, kde jsme ještě nebyli. Původní plán vzal za své, když nám v Nekoři ujel autobus. Stíhací jízdou se nám ho ale podařilo předehnat a nastoupit do něj na Čiháku za cenu rizika pokuty za špatné parkování. Autobus nás vyklopil na Šerlichu, kde naše pěší putování začalo.
Už dlouho jsme s klukama nebyli na obyčejném jednodenním pěším výletě. Nechtělo se nám jezdit nikam daleko, tak jsme se vydali na okruh kolem naší oblíbené Jihlavky. Panovalo příjemné počasí a u řeky je vždycky krásně. Užili jsme si rozhledy z oblíbených vyhlídek, kluci se poprvé prošli mohelenskou stepí, vydrápali jsme se na mohelenskou hráz, prošli se mezi poli pro nás zatím neznámou krajinou na jižním břehu Jihlavky a po čase jsme opět prozkoumali zříceninu Templštejnu. Moc příjemný výlet to byl, Maty i Kubík už ušlapali přes 20 kilometrů jako nic.
Byl jsem zvědavý, jak dopadne příběh již jednou vyprávěný v Enderově hře viděný očima jiného protagonisty. Začátek Fazolkova života strávený v rotterdamském ghettu je napsaný skvěle. Je plný nápadů, akce, tvrdého boje o přežití. Svět živořících dětských tlup je popsaný velmi plasticky a uvěřitelně. Card umí mistrovsky vylíčit způsob uvažování všech postav, myšlenkové postupy, všechna pojítka, která vedou ke konečným závěrům.
Když se děj dostane k popisu pasáží obsažených již v Enderově hře, tempo poněkud opadne a lehkost se vytrácí. Je zde znát až příliš násilná snaha zachovat logiku příběhů obou knih a zároveň dát událostem jiný význam, než jaký měly v knize původní. Ender už není takový absolutní správňák, z Petry se stává postava až záporná, a nevýrazný Fazolek je naopak přetvořen v toho opravdového génia na pozadí. Cardovi ovšem slouží ke cti, že i přes tyto významné změny dokázal udržet příběh konzistentní a zdárně ho dovedl až do konce, i když poněkud nevýrazného a bez prvku překvapení.
Celkově je knížka úžasně čtivá a komu se líbila Enderova hra, Enderův stín by vynechat neměl.
Původně jsme na víkend plánovali trek v rakouských Alpách, ale kvůli hodně nepříznivé předpovědi počasí jsme museli hledat náhradní variantu. Na Slovensku mělo být lépe, tak jsem v akutním nedostatku času rychle naklikal na mapě možnou trasu a v sobotu brzo ráno už jsme vyjížděli autem do Ružomberka, do čtvrti Kosovo. Odtud jsme se nechali autobusem převézt na konečnou do Liptovské Revúce, kde náš trek začínal.