David Cimbůrek

Domovská stránka

Rottenmannské Taury

Do Rottenmannských Taur jsem se chtěl vypravit během jara na sněžnice, ale kvůli nemocem a nepřízni počasí jsem to nestihl. Sníh postupně taje a souvislá sněhová pokrývka a teploty pod nulou už jsou pryč. Když se však objevila trochu lepší předpověď počasí, sbalil jsem batoh a vyrazil na první letošní horské dobrodružství v Rakousku. Nevěděl jsem, jaké podmínky mě na místě čekají, a připravil jsem se pro jistotu i na spaní na sněhu. V sobotu dopoledne jsem za příjemně jarního počasí zaparkoval na konci údolí na prázdném parkovišti za vesnicí Oppenberg, použil krásně čisté a udržované WC, nahodil na záda batoh a vydal se vstříc dobrodružství.

Pokračovat ve čtení

O čem mluvím, když mluvím o běhání

Haruki Murakami 8 / 10

O čem mluvím, když mluvím o běhání.Murakami je můj oblíbený spisovatel. Mám rád jeho lehký, nenásilný, trochu nadpozemský styl psaní. Teď jsem se o něm dozvěděl, že každý den uběhne 10 kilometrů, občas si zaběhne maratón, nebo zkusí závod v triatlonu. Jaké to je, ukrajovat den za dnem své porce kilometrů? Kde stále bere motivaci? Co když přijde krize nebo zranění? Jak se vyrovnává s tím, že s přibývajícím věkem se mu postupně horší časy? Co se mu při běhání honí hlavou, o čem přemýšlí?

Protože je velký vypravěč, tak i tato témata zvládl zpracovat poutavě, barvitě a čtivě. Jako občasný běžec s ním v mnohém souzním. A zároveň roztrousil do popsaných stránek mnoho životních pravd a mouder. Knížku jsem četl s radostí a přestože se nejedná o ucelený příběh, ale spíše o jakousi volnou sbírku esejů, moc se mi líbila.

Pokračovat ve čtení

Rokytná

Na letošní první společnou přespávačku venku nám vyšlo krásné jarní počasí. Vydali jsme se na Rokytnou dotáhnout trasu, kterou jsme nedokončili v úmorném vedru před dvěma lety. Z vesničky Radkovice u Hrotovic jsme šlapali chvíli po asfaltu a polních cestách, abychom lesem sešli až do údolí Rokytné. Prošli jsme kolem pěkně udržovaného Újezdského mlýna a pokračovali divočinou stále proti proudu řeky krásně rozkvétajícími a postupně se zelenajícími listnatými lesy. Po zimní šedi to byla hotová pastva pro oči. V Biskupicích jsme si dali oběd z vlastních zásob a pokračovali jsme dál podél vody. Dost odpudivé zaneřáděné místo byl Pulkovský mlýn, naštěstí jsme se tu nemuseli zdržovat.

Pokračovat ve čtení

Hornosvratecká vrchovina

Už dlouho jsem nespal venku v přírodě. Původně jsem chtěl vyjet do Rakouska na poslední výlet na sněžnicích, ale po prodělané nemoci jsem si s aktuální kondicí na žádný větší počin netroufal. Vyrazil jsem tedy aspoň na menší čundr na Hornosvrateckou vrchovinu přes místní zříceniny.

Pokračovat ve čtení

Nalezení

Jiří Březina 8 / 10

Nalezení.

Březina psát napínavé příběhy prostě umí. I v Nalezení vyšetřuje detektiv Tomáš Volf vraždu, opět se svou bývalou kolegyní Evou. A opět se příběh odvíjí ve více časových linkách. Zajímavý je nápad, kdy se Tomáš vrací k případu, ve kterém figuroval jako mladý kluk, a dozvídá se tak zpětně o tehdejších událostech i o sobě spoustu informací.

Celá kniha má dobrý spád, žádná hluchá místa, přečetl jsem ji v podstatně na jeden zátah. Ačkoliv by se ve vyprávění daly najít nějaké menší mušky (obehraná zápletka s DNA testy, soukromá detektivka je bez mrknutí oka přibrána do týmu policejních vyšetřovatelů), tak mi při čtení příliš nevadily. Líbil se mi postřeh, že i přesto, že vyšetřování skončí úspěšně, je výsledek pro zachráněnou dívku vlastně velmi smutný.

Miliardu let před koncem světa

Arkadij a Boris Strugačtí 8 / 10

Miliardu let před koncem světa.Tři novely od nestorů sci-fi žánru spojené do jedné knihy. Všechny mají společné to, že jsou velmi rozvleklé a zdlouhavé. Strugačtí svým čtenářům nedávají nic zadarmo, hodí je do rozběhnutých světů, ve kterých je poměrně složité se zorientovat a mnoho situací a motivů se objasňuje až zpětně. První polovinu každého příběhu se člověk nudí a nic nechápe, druhou polovinu čte s otevřenou pusou a žasne, jak do sebe všechno zapadá.

Dravci mého století byli asi nejméně záživní. Byla to sice zajímavá paralela s dnešní dobou plnou prázdných požitků a absencí vnitřních hodnot, ale velmi naivně, zmateně a utopisticky napsaná, navíc s rozpačitým nevýrazným závěrem.

Obydlený ostrov byl velmi čtivý. Příběh o dobře promyšleném brutálním militaristickém světě se sci-fi prvky dobře odsýpal, navozoval správně tísnivou atmosféru, objevovaly se stále nové indicie, až přišlo akční a nečekané rozuzlení.

Závěrečná intelektuální konverzačka Miliardu let před koncem světa se mi líbila nejvíce. Dlouhé filozofické rozpravy, houstnoucí atmosféra strachu, postupné rozplétání záhad vědeckým uvažováním. Co když lidstvo není dost zralé pro vlastní vědecké objevy? A co když se potom sám vesmír rozhodne různými způsoby, pro vědce nevysvětlitelnými, takovým objevům zabránit? Není snad přirozené, že lidé, místo toho, aby s bádáním přestali, upnou své úsilí na porozumění tomuto nepochopitelnému mechanismu?

Malá Fatra

O programu na jarní prázdniny jsme nemuseli dlouho přemýšlet. Před dvěma lety jsme byli na Malé Fatře, kde jsme kvůli jarnímu zákazu vstupu nezvládli vystoupit na Veľký Rozsutec. Letos vyšly jarní prázdniny na dřívější termín. Zima už je sice na sklonku, i na horách panují teploty nad nulou, ale vyrazili jsme na Slovensko i tak.

Pokračovat ve čtení

Mokré Jeseníky

Celou zimu jsme se s Endym nedostali na žádné dobrodružství na sněhu. Vyšel nám tento jediný termín. Co na tom, že zima už je na ústupu. Co na tom, že předpověď počasí hlásila na víkend teploty nad nulou a déšť. Sbalili jsme batohy, stan, sněžnice, vybavení, a v sobotu ráno po osmé hodině už jsme parkovali v Jeseníkách Na Skřítku.

Pokračovat ve čtení

Pálava

Na Pálavu jsme se chystali celou zimu. Čekali jsme, až napadne dost sněhu a bude mrznout, abychom se mohli projít na nesmecích. Bohužel jsme se letos příhodného počasí nedočkali, tak jsme nakonec vyrazili v únoru už za jarních podmínek. Po sněhu a ledu ani památky, zato foukal ledový vítra a všude bylo spoustu bláta. Díky tomu, že jsme na výlet využili páteční pololetní prázdniny, šlapali jsme po Pálavě celý den skoro sami. Pokračovat ve čtení

« Starší příspěvky

© 2024 David Cimbůrek

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑