Po roce jsme se s dětmi opět vypravili do rakouských hor. Tentokrát padla volba na mé oblíbené Rottenmannské Taury, oblast Grosser Bösensteinu. Loni jsme ještě spali na chatě, letos už kluci zvládli nocování v horách. Krátce po poledni jsme nahodili naložené batohy na konci mýtné silnice (vjezd stojí 8 €, nový parkovací automat už bere pouze platební karty) na parkovišti pod Edelrautehütte a vyrazili na cestu.
Velmi zajímavá publikace provázející čtenáře průběhem 73 let existence československého státu. Graficky velmi neotřele a povedeně zpracovaná kniha zpracovává na jedné dvoustraně každý jednotlivý rok. První část dvoustrany obsahuje vždy obrázek a krátký popis vybrané události nebo osoby. Někdy jde o události či aktéry všeobecně známé, jindy o malé takřka anonymní drobnosti, pokaždé však velmi zajímavé. Druhá stránka pak vždy obsahuje krátký mikropříběh vztahující se k navozenému tématu.
Velmi se mi líbilo, jak Padevět umí na minimálním prostoru samozřejmým a přirozeným popisem drobných každodenních činností, událostí nebo prostředí navodit atmosféru doby. Skvělé byly třeba příběhy o vítání Gagarina v Praze, o neobsluhování neostříhaných vlasatců v pražských restauracích nebo o prvním výročí okupace Československa.
Podle původních plánů jsme měli s Endym vyrazit na prodloužený víkend do rakouských Taur na nějaký pořádný horský přechod. Ovšem pracovní vytížení a velmi špatná předpověď počasí pro Rakousko nám plány zhatili a narychlo jsme na poslední chvíli vymýšleli nějakou kratší alternativu někde v České republice, kde neměly být srážky tak intenzivní. Nakonec jsme vybrali Bílé Karpaty, oblast, kterou už sice z dřívějška dobře znám, ale rád se do ní vracím.
Karika umí budovat hutnou temnou atmosféru a jeho styl psaní se mi líbí. I román Tma začíná slibně. Mladý scénárista odjíždí na vánoční svátky před dusnem rozpadajícího manželství na osamělou horskou chatu a ztrácí tu zrak. Vyprávění má našlápnuto na silný temný survival thriller. Ale bohužel mě nedokázal oslovit. Hlavní hrdina je nesympatický, dělá spoustu logických chyb, ke každé situaci mu zázračně naskočí vysvětlující vzpomínka na nějaký novinový článek nebo film. Celý příběh Karikovi nedokázal unést jeden hlavní hrdina, musel si vypomoci omšelou berličkou v podobě dialogů se svým alter egem. Pokračovat ve čtení
Asi před měsícem jsem byl s dětmi na cyklovýletě v Lednici. V chladném ale pěkném počasí kluci poprvé ušlapali přes 40 kilometrů a výlet jsme si užili, okolí Pálavy a Nových Mlýnů je krásné. Ovšem na konci výšlapu se mi podařilo ztratit telefon i se všemi fotkami z výletu. Řekli jsme si tedy, že se do okolí Lednice na kolech podíváme znovu a zkusíme ještě delší trasu.
Před rokem jsme vyrazili s Endym na víkendový čundr s dětmi na Vysočinu, letos jsme se vydali na putování podél řeky Rokytné do odlehlé, málo obydlené a navštěvované, ale přesto krásné divočiny na pomezí jižní Moravy a Vysočiny. V Čermákovicích jsme nahodili na záda batohy a vyrazili na putování proti proudu řeky.
Na další výpravu do mně zatím neznámého kouta rakouských hor jsem se nechal inspirovat článkem na výborném serveru NaTreku.cz. Před polednem jsme zaparkovali auto v horní části údolí nad Radmer an der Hasel, naobědvali se, nahodili v počínajícím vedru batohy na záda a začali stoupat vzhůru údolím. Byl to moc pěkný nástup na hřeben, po zpevněných cestách se šlo minimálně, stezka většinou vedla lesem nebo krásně rozkvetlými alpskými loukami či kravskými pastvinami.
Na víkend jsme byli u rodičů a vyjeli jsme si s nimi do Chýnovské jeskyně. Jedná se o schované místo na konci malé silničky na úbočí Pacovy hory. Krasové vápencové prostory jeskynního komplexu jsou sice hodně upravené, ale přesto velmi pěkné, barevné, vodou zajímavě vymodelované a krásně nasvícené. Trasa prohlídky je pěkně členitá, skoro pořád se chodí po schodech, kterých je v jeskyni takřka 400 a výklad paní průvodkyně byl moc pěkně podaný.
Po prohlídce jsme si ještě vyšli na Pacovu horu, odkud je pěkný výhled do prostor bývalého lomu (dnešní přírodní rezervace) i celkem daleko do okolní krajiny.
Po celkem průměrném Artemis jsem se trochu bál, jakou úroveň bude Spasitel mít, ale celkem zbytečně. Je to skvělá sci-fi od začátku až do konce. Napínavá už od prvních stránek, nabitá zajímavými vědeckými úvahami a pokusy, se skvěle vymyšlenými a konzistentními vědeckými objevy. Koncept, kdy se hlavní postava (tentokráte jsou to postavy dvě) postupnou vědeckou prací propracovává k záchraně velmi dobře fungoval u Marťana a stejně, ne-li ještě lépe, funguje i zde. Velmi se podařily dvě časové a dějové linky, kdy jedna formou flashbacků se správným načasováním dobře doplňovala a osvětlovala tu druhou.
Jedině, co v románu trochu skřípalo, byla příliš zjednodušená vesmírná navigace a fakt, že na rozdíl od skutečného světa, všechny nehody a problémy, které se udály, byly vždy, bez přílišně námahy, zvládnutelné. Ke konci knihy, kdy už jsem očekával předvídatelný plytký happyend, mě Weir dokázal mile překvapit nečekaným zvratem, který se velmi povedl. Krásná sci-fi nejenom o cestování mezi hvězdami, mimozemšťanech a technice, ale i o lásce k životu a síle přátelství.
Nejdelší román Ernesta Hemingwaye popisuje pouhé tři dny z krvavé španělské občanské války. Tři dny, během kterých má americký učitel španělštiny bojující na straně republikánů přejít frontu, naverbovat místní povstalecké skupiny a s jejich pomocí vyhodit do vzduchu most na podporu nastávající ofenzivy.
V příběhu se střídají skvěle napsané akční scény (nejvíce mi utkvělo chladnokrevné vyvraždění sympatizantů s fašisty v dobyté vesnici a závěrečné okamžiky ze zničení mostu, kdy bylo veškeré dění vylíčeno naprosto precizně do nejmenších podrobností, ale přesto bez emocí) a dlouhé pasáže, kdy postavy jen přemýšlejí a do nejmenších podrobností analyzují své pocity. Skoro všichni protagonisté jsou velmi upovídaní a na vyjádření každé myšlenky potřebují mnoho slov, často omílaných mnohokrát dokola. Když někdo vzpomíná na předešlé události, líčí je do takových detailů, až se člověk zdráhá uvěřit, že by si někdo tolik podrobností mohl zapamatovat. Místy jsem se díky autorově rozvláčnosti musel do čtení nutit. Hemingway navíc do textu přimíchal velké množství španělských slov a výrazů, které měly asi pomoci autenticitě příběhu, ale pro mě byly poměrně rušivé.
Přesto se mi celkově román líbil, dozvěděl jsem se něco o smutné historii Španělska a trochu poznal španělskou mentalitu. Kdyby se v textu proškrtaly příliš rozvleklé pasáže, řekl bych o něm, že je vynikající.