Po dočtení této knížky rozhovorů mám velmi rozporuplné pocity. Marian Jelínek, sportovní trenér a mentální kouč, je velmi zajímavá osobnost. Je to člověk s důkladnými znalostmi psychologie, filozofie, sociologie, sportovního prostředí, vnitřního světa v hlavách nejen sportovců. Má velice důkladnou a kompaktní představu o fungování lidské mysli, o tom, jak by rámcově měla vypadat výchova dětí, jak si poradit s motivací, zodpovědností, stresem, výstupy z komfortní zóny, s vlastními chybami, ale i jak zvládat blahobyt a nadbytek. O tom všem umí velmi poutavě, konzistentně a srozumitelně mluvit. S mnoha jeho myšlenkami se ztotožňuji, ačkoliv bych je nedokázal vyjádřit tak jasně jako on.
Po několikaletém plánování se nám konečně podařil zrealizovat cyklistický přejezd hlavního hřebene Národního parku Šumava. Kdysi během čundru jsme se zařekli, že na místní dlouhé úmorné asfaltové a šotolinové lány už pěšky nevkročíme. Ovšem na kole by to mohla být jiná. Akci jsme zrealizovali ve dvou během jedné náročné soboty. Budíček v půl páté, odjezd dvěma auty do Nové Pece a odtud přejezd jedním autem na začátek trasy do Železné Rudy.
Příběh o tom, jak smrt jednoho mladého člověka svede na pár hodin dohromady několik desítek různorodých lidí a některým z nich život nezvratně změní. Lékaři, zdravotníci, rodiče, příbuzní, partneři, ti všichni se postupně nebo najednou objeví na jedné scéně, kdy tragická smrt se může stát příslibem nového života. Jak těžké je pro rodiče, stále ještě v šoku, svolit s rozporcováním svého právě zemřelého syna? Jak psychicky náročné musí být pro pacientku s vynechávajícím srdcem čekání na telefonát z nemocnice, aby se ihned dostavila k transplantaci, telefonát, který může přijít v kterýkoliv okamžik, nebo také nikdy? Jak obtížná musí být pro chirurga operace, když ví, že má omezený čas a nesmí udělat chybu?
Letos proběhl už desátý ročník tátovské akce s dětmi na Poříčí. Mezi dětmi už jsou velké věkové rozdíly, a tak jsme je rozdělili na dvě skupiny podle věku, aby si všichni mohli akci užít naplno.
Kluci sami po mně chtěli, abychom se spolu letos ještě jednou podívali do rakouských hor. Vybral jsem příjemný pohodový trek do Triebenských Taur, a jako obvykle, ráno v 6 hodin už jsme seděli v autě a mířili směrem na Vídeň, za městečko Hohentauern, tentokrát až do údolí Bärntal.
Kluci měli letos za dobré vysvědčení neobvyklé a náročné přání: chtěli se poprvé proletět v letadle. Příliš se mi do jeho plnění nechtělo, ale děti byly neodbytné, a když si na let samy částečně přispěly ze svých pokladniček, podlehl jsem. A když jsem navíc objevil stránky leteckého nadšence pana Petra Humpolíčka, https://letbrno.cz, který létá za přijatelnou cenu, bylo rozhodnuto.
O tento náročný přechod části hřebene Rottenmannských Taur už jsme se s Endym kdysi pokusili, ale zahnalo nás špatné počasí. Usoudili jsme, že nazrál čas pokusit se o reparát. Zaparkovali jsme jedno auto na parkovišti na konci mýtné silnice pod Edelrautehütte, přejeli na konec silnice nad obcí Pusterwald a vyrazili s těžkými batohy na zteč.
Další pokračování série s detektivem Tomášem Volfem mě nezklamalo. Zvláštní případ shořelého těla, který se začne prolínat s případem staré vraždy. Opět se tu, podobně jako v předchozí knize, objevují dvě prolínající se časové a dějové linky, které se na konci knihy vzájemně propojí.
Znovu se mi líbily přirozeně vedené dialogy, zajímavé zvraty i civilní způsob vyprávění. Zajímavý byl popis toho, jak ke vzplanutí může dojít, i vtipný vyšetřovací experiment prováděný na prasečí figuríně. Vzplanutí není sice žádná krásná literatura, ale je to další velmi povedená, čtivá, zručně a vtipně napsaná oddechovka z Březinova pera.
I letos jsme se s dětmi vypravili užít si společné alpské dobrodružství. Mezi silným deštěm a bouřkami se nám otevřelo krátké okno pěkného počasí. Kluci jsou zase o něco silnější a vytrénovanější, zvládnou unést těžší batohy, a tak jsme se mohli vypravit na třídenní trek nadivoko po hřebenech rakouských Eizenerzských Alp.
Velmi silný příběh o vyrůstání dvou chlapců v Afghánistánu sedmdesátých let. Příběh s perfektně popsanými místními reáliemi. Příběh ze světa Paštunů, Hazárů a o nepřekonatelné hranici mezi nimi. Smutné vyprávění o silném přátelství, o lásce, ale především o velké zbabělosti a dlouholetém hryzavém pocitu viny.
A také o náhlé možnosti se té viny zbavit, o možnosti překročit svůj stín, jednou v životě se zachovat statečně, smýt ze sebe alespoň část svého provinění a jaksi mimochodem při tom vykonat trochu dobra.
Morální poselství v knížce obsažené a plasticky popsané hrůzy afghánských válek ve mně budou rezonovat ještě dlouho.