David Cimbůrek

Po dlouhém roce jsem si nostalgicky vyrazil připomenout staré časy na hory. Tentokrát s horským nováčkem Endym. Abychom si odvezli silné zážitky, vydali jsme se na monumentální Grosser Bösenstein. Původní plán byl vyběhnout z parkoviště pod Edelrautehütte přímo na vrchol, přejít hřebenovku směrem k Hochhaide a podle podmínek přespat ve stanu u Gemeinsee nebo Grüner See a druhý den se vrátit zpátky k autu.

Na vrchol jsme se dostali bez obtíží, i když mnohem pomalejším tempem, než na které jsem byl zvyklý dříve. Rok bez trekování je holt na fyzičce hodně znát. Aspoň se Endy během výstupu neuvařil a mohl si užívat postupně se otvírající výhledy na okolní hory. Středně vysoká oblačnost vdechla Taurám kouzelnou podzimní atmosféru. Zbytek článku »

Po dlouhé horské absenci už jsem potřeboval někam vyjet a vyčistit si hlavu. Vzhledem k různým okolnostem jsem se vůbec poprvé vydal na hory sám. Ani mě nenapadlo, že bych jel jinam než do Nízkých Taur. V pátek v noci jsem za lehkého mrazíku zalézal do spacáku v autě na parkovišti nad Oppenbergem a ráno se vzbudil do lehce posněžené mlhy. Stoupání na hřeben mě pěkně zahřálo, stejně jako mě dohřál myslivec, který měl hrozný strach, abych nelezl jelenům do krmelců.

Na bočním hřebenu foukal ostrý vítr ženoucí sněhovou krupici. Země byla zmrzlá na kost, pokrytá nafoukaným sněhem, což byl trochu problém při výstupu několika prudkých travnatých svahů, ale nakonec se mi na hlavní hřeben s turistickou značkou podařilo vydrápat. To vše v husté mlze a neustávajícím lehkém sněžení. Teprve odpoledne se mlha na chvilku roztrhla a bylo vidět trochu do dálky. Navečer se ale na hřeben přihnal silný vítr a závěrečný výstup na Breiteckkoppe a Kreuzkogel byl opravdu výživný, k omrzlinám jsem tam asi neměl příliš daleko. Následný sestup do pomalu tmavnoucí naprosto neprůhledné mlhy byl také zážitek nad jiné povznášející. Zbytek článku »

Babí léto už končí, my si chceme vychutnat poslední slunné dny někde v horách. Tentokrát na Malé Fatře a ve čtyřech. Auto jsme nechali v Bilelem Potoce a vyrazili do Dolných dier. Skála rozeklaná potokem a posypaná narezlým listím je nádherná, bohužel. Cestou se skoro přetlačujeme s dalšími výletníky, raději uhýbáme do Štefanové a dál po zelené směr Medziholie. Zatracená zelená. Ztrácíme ji krátce po vstupu do lesa. Ze staré mapy zjišťujeme, že z dědiny vedly zelené 2, jedna pod Poludňové skály, druhá do sedla Medziholie. Ta první už ale na nové mapě nevede z dědiny ale přes Boboty. No nic, potraverzujeme lesem a někde na tu naši zelenou narazíme. Zbytek článku »

Kam jinam bychom mohli letos vyjet na hory, než do Taur. Na prodloužený víkend jsme si naplánovali pochození v jejich schladmingské části, která je o něco vyšší než ostatní oblasti (nejvyšší vrchol Hochgolling má 2862 m. n. m.) a podstatně skalnatější. V pátek po poledni jsme vyráželi z parkoviště u chaty Riesachfall (příjezd po mýtné silnici, 7 € na den, 11 € na 3 dny).

S naším obvyklým spaním na divoko jsme se rozhodli jít částečně mimo značku po skialpinistické trase. Nástup byl pár kilometrů po šotolinové silnici, pak jsme přebrodili potok a vyšli lesní pěšinou k lovecké chatě Huberalm. A potom začala sranda. Trasa vedla přímo vzhůru příkrým svahem porostlým hustým křovím, rozbrázděným potoky a proloženým několika kluzkými skalními stupni. Zbytek článku »