David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

V jezeře žije spousta pstruhů. Konečně u Etrachsee. Příjemné klesání podél potůčku. Bivak u cesty vybudovaný pod velkým balvanem. Bauleiteck od jihu. Cíl na příště. Sestup ze Schimpelscharte.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

Lásku nemáme špinit přátelstvím. Konec je konec.

— Erich Maria Remarque

Půl roku

24. září 2013, 21:02 | Doma | Dave

Matyáš.

Tak už je s námi Matýsek půl roku. Jakých uplynulých šest měsíců bylo? Pěkně perných. Matyáš je prostě náročné miminko a umí to dát pěkně najevo. Nespočet probděných nocí strávených uspáváním, nachozené kilometry a kilometry při nekonečném uhoupávání vřískajícího mrňouse v náručí, večerní sprinty se řvoucím kočárem po hrbolaté polňačce, to vše jsou velmi silné a nezapomenutelné zážitky.

Naštěstí po čtvrtém měsíci začal Matyáš objevovat svět, teď už se začíná plazit, všechno v dosahu brát do rukou a strkat do pusy. Poznává mámu a tátu, umí se pěkně smát a slevil ze své veliké netrpělivosti.
Teď už to snad bude jenom lepší a lepší.
Zbytek článku »


Matyáš

3. dubna 2013, 9:52 | Doma | Dave

Matyáš.

Matyáš Cimbůrek, * 16. 3. 2013

Od jednoho krásného brzkého březnového rána jsme už teď na všechno tři…
Zbytek článku »


Mluviti pravdu

Autor: Josef Formánek Hodnocení:10 / 10 2. března 2013, 10:44 | Recenze | Dave

Mluviti pravdu.

Nad úderným podtitulem knihy Brutální román o lásce k životu jsem se ze začátku s nadhledem pousmíval, ale s přibývajícími stránkami ze mě přezíravost vyprchala, aby se přeměnila v respekt. Jak ke spisovatelskému umění pana Formánka, tak k osobě vzteklého starce pana Bernarda Marese, o kterém román vypráví.

Tak plný a bohatý život totiž prožil jen málokdo. Krušné mládí v sirotčinci, nadšený vstup do německé armády, druhá světová válka na ruské frontě… Už to by stačilo na celý román, v tomto případě je to ovšem pouze jeho předehra. Další životní kotrmelce vedly Bernarda do vítězné Rudé armády, odkud se ovšem rychle poroučel do cely smrti, aby z ní zázračně vyšel a vypracoval se na stranického funkcionáře, který se za nepovedenou emigraci posléze na dlouhá léta poroučel do komunistického kriminálu. A děj pokráčuje dál a dál skoro až do současnosti…

Příběh je to strhující a četl jsem ho jedním dechem. Tak událostmi nabitý život je opravdu výjimečný. Formánek mezi stránky Maresových osudů vkládá vsuvky ze života vlastního a ač by se to nezdálo, jeho vlastní světoboly s chlastem, umírajícím tátou a rozpadlou rodinou tvoří s příběhem nevrlého starce výborně poskládaný celek.

Tato knížka patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl.


Rottenmannské Taury v zimě

4. prosince 2012, 14:18 | Cestování, Treky | Dave

Zimní Nízké Taury.

Po dlouhé horské absenci už jsem potřeboval někam vyjet a vyčistit si hlavu. Vzhledem k různým okolnostem jsem se vůbec poprvé vydal na hory sám. Ani mě nenapadlo, že bych jel jinam než do Nízkých Taur. V pátek v noci jsem za lehkého mrazíku zalézal do spacáku v autě na parkovišti nad Oppenbergem a ráno se vzbudil do lehce posněžené mlhy. Stoupání na hřeben mě pěkně zahřálo, stejně jako mě dohřál myslivec, který měl hrozný strach, abych nelezl jelenům do krmelců.

Na bočním hřebenu foukal ostrý vítr ženoucí sněhovou krupici. Země byla zmrzlá na kost, pokrytá nafoukaným sněhem, což byl trochu problém při výstupu několika prudkých travnatých svahů, ale nakonec se mi na hlavní hřeben s turistickou značkou podařilo vydrápat. To vše v husté mlze a neustávajícím lehkém sněžení. Teprve odpoledne se mlha na chvilku roztrhla a bylo vidět trochu do dálky. Navečer se ale na hřeben přihnal silný vítr a závěrečný výstup na Breiteckkoppe a Kreuzkogel byl opravdu výživný, k omrzlinám jsem tam asi neměl příliš daleko. Následný sestup do pomalu tmavnoucí naprosto neprůhledné mlhy byl také zážitek nad jiné povznášející. Zbytek článku »


Podzimní Malá Fatra

17. října 2012, 10:24 | Cestování, Treky | Eli

Veľký Rozsutec.

Babí léto už končí, my si chceme vychutnat poslední slunné dny někde v horách. Tentokrát na Malé Fatře a ve čtyřech. Auto jsme nechali v Bilelem Potoce a vyrazili do Dolných dier. Skála rozeklaná potokem a posypaná narezlým listím je nádherná, bohužel. Cestou se skoro přetlačujeme s dalšími výletníky, raději uhýbáme do Štefanové a dál po zelené směr Medziholie. Zatracená zelená. Ztrácíme ji krátce po vstupu do lesa. Ze staré mapy zjišťujeme, že z dědiny vedly zelené 2, jedna pod Poludňové skály, druhá do sedla Medziholie. Ta první už ale na nové mapě nevede z dědiny ale přes Boboty. No nic, potraverzujeme lesem a někde na tu naši zelenou narazíme. Zbytek článku »


Pán much

Autor: William Golding Hodnocení:6 / 10 10. října 2012, 11:15 | Recenze | Dave

Pán much.

Pan Golding se rozhodl zahrát si na dětského psychologa. Vymyslel si příběh o skupině chlapců, kteří se během druhé světové války ocitli bez prostředků a doprovodu dospělých na opuštěném tichomořském ostrově. Tady se snaží vytvořit fungující organizovanou společnost, která bude schopna se uživit a postarat o kouřový signál pro záchránce. Až potud je to nápad poměrně zajímavý, dávající prostor pro dobrý příběh. Jenže podlě mě je knížka psaná tak akademicky a odtržená od reality, že to, co je v ní popsáno, by se ve skutečnosti nikdy stát nemohlo. Ano, davová psychóza umí udělat šílené věci, ale v Pánu much je postupně houstnoucí atmosféra ve skupině budovaná příliš nevěrohodně. Závěrečné krvavé vražedné finále se dle mého názoru nevymklo z rukou skupině kluků v příběhu, ale spisovateli. Bohužel si myslím, že z dobrého nápadu zdaleka nevytěžil tolik, kolik mohl.


Schladmingské Taury

2. října 2012, 12:55 | Cestování, Treky | Dave

Schladmingské Taury.

Kam jinam bychom mohli letos vyjet na hory, než do Taur. Na prodloužený víkend jsme si naplánovali pochození v jejich schladmingské části, která je o něco vyšší než ostatní oblasti (nejvyšší vrchol Hochgolling má 2862 m. n. m.) a podstatně skalnatější. V pátek po poledni jsme vyráželi z parkoviště u chaty Riesachfall (příjezd po mýtné silnici, 7 € na den, 11 € na 3 dny).

S naším obvyklým spaním na divoko jsme se rozhodli jít částečně mimo značku po skialpinistické trase. Nástup byl pár kilometrů po šotolinové silnici, pak jsme přebrodili potok a vyšli lesní pěšinou k lovecké chatě Huberalm. A potom začala sranda. Trasa vedla přímo vzhůru příkrým svahem porostlým hustým křovím, rozbrázděným potoky a proloženým několika kluzkými skalními stupni. Zbytek článku »


Teckla

Autor: Steven Brust Hodnocení:7 / 10 26. září 2012, 16:14 | Recenze | Dave

Vlad Taltos je nájemný vrah, který si s morálkou příliš hlavu neláme. Ve světě, kde jsou mu některé rasy podřazeny a některé jsou výše postavené, než je ta jeho jheregská, se vypracoval z mála. Snaží se jen udržovat svůj dobře běžící podnik rváčů a zabijáků. Jenže jeho žena Cawti se rozhodla, že v zaběhlé společnosti je čas na změnu a začala podporovat skupinu nízké rasy Tecklů, kteří se rozhodli vybojovat si svobodu a nezávislost na nejvyšší rase, vládnoucích Dragaeranech. Vlad se jí ovšem v podpoře této skupiny snaží zabránit, protože cítí, že v tomto podniku jde o život.

Zajímavě napsaná knížka. Ze začátku mi byl hlavní hrdina poměrně nesympatický, ale postupem času se překvapivě odkrývaly jeho vnitřní motivy a začal jsem mu fandit. Jen jsem měl autorovi za zlé, že pořádně nevysvětlil, jak funguje jím vytvořený magický svět se všemi svými rasami, mezi kterými jsem měl během čtení pořádný zmatek. Až jsem zjistil, že Teckla je už několikátá kniha z tohoto světa. Škoda, že to vydavatel neuvedl aspoň v tiráži. Jinak ale knížku doporučuji, je to příjemné oddychové čtení.


A zase ty Taury…

14. září 2012, 11:52 | Cestování, Treky | Eli

Rottenmannské Taury.

Během několika posledních výletů jsme se doslova zakoukali do oblasti Rottenmannských Taur, takže cíl prodlouženého víkendu byl jasný. V pátek k večeru jsme vyrazili směr parkoviště Gulling. Řízení přes Vídeň bylo tentokrát na mně. Naštěstí byl podvečerní provoz mírnější a já svou 5proudovou premiéru zvládla jen s oroseným čelem. V sobotu ráno nás vzbudilo sluníčko. Nelenili jsme a vyrazili vzhůru údolím. Silnice prešla v šotolinu, pak lesní cestu, kravskou pěšinu až se po cca 2 hodinách vytratila v borůvčí u kouzelného plesa s výhledy na hlavní hřeben a masiv Hochrettelsteinu. Dál jsme stoupali boční rozsochou mimo značky. Po trošce bloudění v kosodřevině a borůvčí jsme dosáhli hlavního hřebene v sedle pod Hintergullingspitz. Tady se napojili na červenou značku, která nás provázela další 2 dny. Zbytek článku »


Heisenbergovy oči

Autor: Frank Herbert Hodnocení:6 / 10 23. srpna 2012, 14:33 | Recenze | Dave

Sáhl jsem po krátké době po další sci-fi, opět od světoznámého autora, a opět jsem byl (stejně jako u Simaka) poměrně zklamán. Knížka z daleké budoucnosti se začíná odvíjet zajímavě a čtivě. Odehrává se v prostředí, které je mixem dvou světů, o nichž jsem již četl – světa z Orwellova románu 1984 a Clarkova věčného města Diasparu. I v tomto románu Lidé žijí prakticky věčně. Ovšem jenom jedna jejich rasa, díky vyspělému genetickému inženýrství. Ostatní, nedlouhověcí, jim slouží jako svým polobohům, jsou pečlivě hlídáni (=šmírováni) a jejich rozmnožování je přísně řízené. To se jim pochopitelně příliš nelíbí a tak, v součinnosti s podzemním hnutím kyborgů, se pokusí staré pořádky zvrátit.

Až do závěrečných pasáží jsem se poměrně dobře bavil, prostě sci-fi, jak má být. Jenže ten závěr. Ach ten závěr… Závěrečný hloupý útěk hlavních hrdinů a jejich finální konfrontace se svými pány byl napsaný přímo úděsně. Žádný pořádný nápad, spousta prázdných zbytečných slov bez momentu překvapení a zakončení do ztracena. Kdyby Herbert žádný závěr nepsal a nechal konec otevřený, udělal by podle mého názoru líp.




Copyright © 2009–2019 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com