Krásně barevný a slunečný podzim láká ven do kopců. V rámci objevování nových míst a nových výhledů jsme se vypravili na jeden den do severovýchodního cípu Beskyd. V dopoledním chladnu jsme startovali z obce Košařiska. Dlouhým táhlým stoupáním na hřeben k rozhledně Kozubová, většinu času širokou šotolinovou cestou, jsme se ovšem zahřáli dostatečně. Cestou se nám chvílemi otvíraly výhledy na okolní barevné svahy a údolí poseté vesničkami, na východě bylo krásně vidět na Slovensko, poznali jsme Velký i Malý Rozsutec a celý hřeben Malé Fatry, a zahlédli jsme dokonce i Roháče.
Strana 2 z 38
Na tuto severskou detektivku z chladného a ponurého Islandu jsem se velmi těšil, ale bohužel mi vůbec nesedla. Na začátku se odehraje originální brutální vražda a začínají se postupně splétat dohromady příběhy zdánlivě spolu nesouvisejících lidí. Potud všechno v pořádku. Ale kniha se rozjíždí hodně pozvolna, řeší se příliš vztahy, vyšetřování samotné je vedené chaoticky a se spoustou chyb, autorka popisuje mnoho nedůležitých věcí zbytečně rozvlekle a místo aby se věnovala podstatě věci, zaobírá se tím, kdo má jaký límeček u košile a jak se dnes učesal.
V rámci objevování nových míst jsem se tentokrát na celodenní výlet vydal do okolí Dalešické přehrady, kterou jsem až dosud opomíjel. Ani nevím proč. Z Hartvíkovic jsem chvíli šlapal po silnici a pak po polních cestách, užíval jsem si daleké výhledy a modrou oblohu posetou bílými oblaky. Letecké muzeum Koněšín obklopené poli a skotskými kravami, které jsem cestou minul, působilo jako zjevení. V Koněšíně se mi moc líbil úzký průchod mezi zídkami a knihbudka na muří nožce.
Závěrečný díl série Města začíná povedeně a nápaditě na chladném a izolovaném Islandu. Poznáváme nové město a nové postavy. V první třetině čtení se mi líbila postupně houstnoucí atmosféra strachu, paniky a nakonec i hrůzy. Ovšem od chvíle, kdy se začal postupně realizovat plán na znovuosídlení povrchu a děj se přesunul do kontinentální Evropy, šla kvalita hodně dolů. Hlavní motivace pro následnou odyseu byla dost chabá, epizoda s domorodým kmenem vyloženě mizerná a úplně zbytečná. A závěrečné akční finále v rozpadajícím se Římě už bylo úplně béčkové, navíc bez invence a zajímavých zvratů. Navíc mi přišel odfláknutý, nedotažený a nedovysvětlený úplný závěr knihy. Škoda, poté, co jsem se namlsal druhým dílem série, mi přišlo, že svět měst v oblacích měl větší potenciál.
Konečně se začínáme vyhrabávat z vleklých podzimních nemocí. Abychom se trochu vyvětrali na čerstvém vzduchu, vyrazili jsme na kratší výlet do míst, kde to ještě nemáme skoro vůbec prochozené, do Pístovic. Prošli jsme se příjemně barevnou podzimní krajinou, v lese potkali spoustu bedel a poznali nová pěkná místa. Hlavně zatopený lom Smutná skála se nám líbil moc, pěkný byl i správně divoký les u Manzurské skály. Na konci výletu jsme si v údolí potoka Rakovec užili přelézání mnoha popadaných kmenů stromů i chůze v divokém terénu, protože nedávná velká voda odnesla lávku přes potok. Moc pěkné pochození to bylo.
Zatímco z prvního dílu Novináře v Číně jsem byla naprosto unesený, jeho pokračování ve mně zanechalo rozporné dojmy. Ačkoliv bylo napěchované zajímavými informacemi, vyprávění už nemělo takový náboj. Hodně zdlouhavě a podrobně se řešila politika, mezinárodní vztahy, cestování a služební pobyty, ať už po Asii mimo Čínu, nebo po Evropě v rámci pořádání různých konferencí. Velký prostor dostalo autorovo stěhování a postupný rozpad rodiny a jeho čím dál tím větší hrubnutí, hulvátství a dokonce sahání po násilí po čínském vzoru. A s tím spojené psychické problémy a obracení se k chlastu. Hrubému vyjadřování na adresu různých českých pohůnků sloužících čínským zájmům asi rozumím, ale i ostrá kritika by se dala vyjádřit slušněji.
Druhá kniha o světech v oblacích mě moc bavila. Začíná se úplně jinde, jinak a s jinými postavami, motivacemi a prostředím, než v prvním díle, ale osudy některých známých postav se do nového děje postupně propletou. Za tuto nápaditost si autorka zaslouží poklonu. Děj má spád, stále se něco děje. Slovanské město je oproti německému v mnohém jiné, hlavní hrdina je sympaťák.
Většina děje se odehrává na povrchu, kde se může kdykoliv ozvat zlověstné cvakání kusadel smrtonosných céček, o kterých se dozvíme zase o trochu víc. Kniha je plná napětí, akcí, boje, potoků krve a sáhů střev, ale objeví se i pár kapek naděje v jinak ponurém postapokalyptickém světě.
Jediné, mi v jinak výborném příběhu trochu vadilo, bylo přílišné opakování šablony boj s céčky – někdo zemře – klidová pasáž. A také závěrečná dvojitá záchrana z beznadějné situace po vzoru deus-ex-machina. Jinak už se ale těším na závěrečný třetí díl série.
Mám dojem, jako by Březina pomalu ztrácel dech. Nebo mu docházejí nové zajímavé nápady. Další příběh ze série detektiva Tomáše Volfa mi přišel celkem nezajímavý, nemastný neslaný. Stejně jako v předchozích knihách série se držel osvědčené šablony paralelních příběhů, které se ve finále protnou. Ale tentokrát bylo vyústění hodně předvídatelné a laciné. Příběhová linka sociálně slabé rodiny byla vyloženě špatná a fungovala jen jako vatová vycpávka. Přestože dialogy byly napsané tradičně dobře a zábavně, celé vyšetřování pro mě nemělo ten správný náboj a napětí. Některými pasážemi jsem se musel vysloveně prokousávat, a to se mi u Březiny doposud nestalo. Doufám, že v dalším pokračování opět chytne původní formu.
Soubor asi třiceti různorodých povídek velmi zblízka a naturalisticky dokumentuje český život třicátých až šedesátých let dvacátého století očima malého chlapce, dospívajícího mladíka nebo mladého páska. V malém městě, v Praze a částečně i v Americe. Všechny příběhy jsou psané krásným civilním stylem, jsou plné dobových výrazů a čiší z nich autentická atmosféra.
Škvorecký s úžasnou lehkostí a samozřejmostí vynikajícího vypravěče vstupuje do různých životních situací, většinou každodenních drobných okamžiků, které se většinou hrůzou doby na konci strašlivě zvrtnou. Ať již jde o osudy Židů na malém městě, nebo o životní příběhy mladých lidí v době tvrdého nemilosrdného utužování komunistického režimu. V mnoha povídkách vystupuje postava Dannyho, Škoreckého alter ego.
Dlouho jsme se neviděli se starým známým Vlastou, domluvili jsme si tedy po čase společný výlet. Volba tentokrát padla na národní park Podyjí a rakouský Hardegg. Čekala nás tu pěkná, malebná, částečně skalnatá krajina s mnoha pěknými výhledy. V letním parnu jsme šlapali převážně ve stínu listnatých lesů podél řeky Dyje a kupodivu jsme tu nepotkávali příliš velké davy. Příjemně jsme pokecali, probrali život a objevili nová pěkná místa.