David Cimbůrek

Domovská stránka

Strana 2 z 34

Úsměvy smutných mužů

Josef Formánek 8 / 10

Úsměvy smutných mužů.Mám rád Formánkův styl psaní. Lehký, srozumitelný, dobře čitelný, ale dokáže jím vyprávět i o velkých a těžkých věcech. Deníkové zápisky pacienta protialkoholické léčebny byly otevřené a upřímné. Vyprávění o zničeném životě alkoholika, ať už svém, nebo svých kolegů, bylo drsné a mrazivé. Kdo si něco podobného sám neodžil, těžko se se mu to chápe. Jak neodolatelné musí být bažení po chlastu. Jak musí být těžké přiznat si pravdu a přijmout porážku. Rozhlédnout se po úplném dnu a vidět, že už se tam nikdy nechcete vrátit. Jak silný musí být černý drak závislosti, který, jak se jednou vylíhne, zemře až se svým nositelem. Jen menšině závislých se ho podaří alespoň uspat. Neradostné, ale formánkovsky brutálně otevřené čtení.

Libochovka a Bobrůvka

První letošní výlet jsem naplánoval na má oblíbená místa, do okolí řek Libochovka a Bobrůvka. Jako novoroční výzva byl v plánu i brod ledové řeky. Vycházeli jsme po silnici z vylidněného Žďárce, na zoraných polích ležel lehký sněhový poprašek, do obličejů nám dul mrazivý vítr. V malebném údolí Libochovky se vítr trochu utišil. Říčka byla po předchozích deštích hodně rozvodněná, proplétali jsme se příbřežními mokřady.

Pokračovat ve čtení

O smutných očích Hany Karadžičové

Ivan Olbracht 9 / 10

O smutných očích Hany Karadžičové.Velmi poeticky vyprávěný příběh ze světa jedné odlehlé židovské komunity na Podkarpatské Rusi z doby před sto lety. Život v židovské obci je popisovaný výborně, plasticky se všemi detaily, nenávist mezi rodinami táhnoucí se po celé generace, nepřejícnost, pomluvy, závist, šmelinaření, podvody, pokrytectví ortodoxních Židů, kteří jsou bytostně přesvědčeni o své nadřazenosti nad všemi ostatními. Je to až mrazivé, ale díky tomuto vyprávění se dá trochu pochopit, odkud vzešly příčiny antisemitismu a židovských pogromů.

Pokračovat ve čtení

Babí lom

Na závěr roku jsme si udělali za skoro jarního počasí pohodový výlet na Babí lom. Vlakem do České, odtud pěknou cestou lesem na Kuřimskou horu, prohlédli jsme si pěknou novou naučnou stezku, propletli se Kuřimí a přes Podlesí vyšlapali nahoru na Babí lom. Zdejší rozeklané skalní útvary na mě vždycky zapůsobí svou pohádkovou atmosférou.

Pokračovat ve čtení

Azhareida – Bitva o Gelidor

Tomáš Petrásek 8 / 10

Azhareida – Bitva o Gelidor.Tomáš Petrásek je pro mě známý astrobiolog, popularizátor výzkumu exoplanet a bádání po mimozemském životě. Na jeho 700stránkový sci-fi počin jsem byl zvědavý. Knížka tvoří zvláštní směsici několika žánrů. Klasická tvrdá sci-fi je povedená, lidstvo doputovalo k cizí sluneční soustavě, která je ovšem poměrně nehostinná, takže lidé zde postupně chřadnou a napínají své síly k obnovení mezihvězdného korábu, který by jim umožnil přesun na lepší místo.

Děj se odehrává v 31. století a je trochu zarážející, že oproti dnešku nedošlo k žádnému většímu posunu v oblasti technologií či v lidském chování, etice, motivacích. Škoda, tady by byl prostor pro spoustu nápadů.

Pokračovat ve čtení

Velel jsem stíhačům

František Fajtl 8 / 10

Velel jsem stíhačům.Válečný stíhací pilot Karel Mrázek knihu o svých dobrodružstvích nenapsal. Ale vedl si podrobný deník. A jeho kolega František Fajtl jej po letech do knižní podoby zpracoval. Mohl si to dovolit, protože je kromě přátelství spojovalo mnohé: oba byli před druhou světovou válkou důstojníky Československé armády, po nástupu okupace oba uprchli přes Polsko do Francie, sloužili v Africe v legiích a později se přesunuli do Anglie. Tady strávili několik let v řadách britského královského letectva jako váleční piloti.

Knížka popisuje Mrázkův život hodně podrobně, od mládí, přes studia, po začátky v armádě, přes hořkou emigraci a strastiplnou cestu Evropou a Afrikou až do Anglie. Letecký život je líčený let po letu, asi tak, jak byl zaznamenán v Mrázkově deníku. Knížka končí popisem návratu do Československa a hořkým vyhazovem z armády po nástupu komunistů k moci.

Příběh válečného pilota je dechberoucí, jedna dramatická zápletka stíhá druhou. Ale při čtení bylo znát, že Fajtl vypráví příběh z druhé ruky. Chybělo zde více osobních postřehů, detailů, emocí. Mnoho událostí je zde líčeno strohým konstatováním, bez osobního názoru hlavního aktéra. Přesto je knížka dobře čtivá a zajímavá.

Zimní Bílá Opava

Naše první společná výprava s Eliškou do skutečně zimních hor začala dlouhým laděním vhodného oblečení a vybavení. Nakonec jsme dali vše dohromady, včetně bundy, teplé kukly, brýlí proti větru, bot, návleků, nesmeků… Mně, který si všechno vybavení pořizoval postupně během let, ani nepřišlo na mysl, že těch věcí do zimních podmínek je potřeba tolik.

Pokračovat ve čtení

Hippokratův slib

Ludvík Souček 7 / 10

Hippokratův slib.Zbožňuju Součkovu trilogii Cesta slepých ptáků. Byl jsem zvědavý na jeho další tvorbu, sáhl jsem tedy po této sbírce povídek. Jedná se o soubor kratších sci-fi příběhů, vyprávěných s lekým perem a velkou dávkou nadsázky. Většina z nich je sice čtivě napsaná, ale spíše průměrná, plná situací přitažených za vlasy či rovnou nesmyslů. Povídky mají povětšinou pointu plytkou, případně vůbec žádnou.

Moc se mi líbila povídka Modrý oříšek vyprávějící o objevu miniaturní kosmické sondy, která kdysi doputovala na Zemi. Zajímavé bylo i vyprávění Zájem galaxie, ve kterém byly moc pěkně vykreslené dobové reálie a ve kterém je možné se dočíst, co všechno se muselo přihodit, aby přežil René Descartes bitvu na Bílé hoře.

Dobrodružství na sněžnicích

Po delší době nám do republiky zase zavítala pořádná sněhová nadílka. S kluky jsme neváhali, navlékli jsme na sebe pořádné zimní oblečení, nabalili sněžnice a vyjeli si do Jeseníků. Místo obvyklých dvou hodin jsme strávili v autě skoro tři, na silnici byla vrstva uježděného sněhu už od Brna, ale k motorestu Na Skřítku jsme dorazili bez nehody. Čekal nás tu mráz, pořádná mlha a občasné sněžení.

Pokračovat ve čtení

Na kole podzimním Brněnskem

Letos jsem toho na své poměry najezdil na kole hodně. Poslední dobou jsem kvůli jiným činnostem dost zvolnil, lákala mě ale meta ujetých 1 500 kilometrů za rok. Navzdory dešti, blátu, větru a prvnímu sněhu jsem tedy během podzimu usedal do sedla, dokud to šlo. Vybrat vhodné oblečení a správně ho navrstvit byla alchymie, ale nakonec se mi podařilo vyladit správnou kombinaci teplých a hlavně větru odolných vrstev, takže jsem si mrazivé vyjížďky užíval. A vytouženou porci kilometrů se mi podařilo zdolat do konce listopadu.

Pokračovat ve čtení

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2024 David Cimbůrek

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑