Nápad na výlet do rakouské oblasti Raxalpe vznikl spontánně, když na mě při hledání něčeho úplně jiného na serveru bergsteigen.com vyskočila cesta Akademiker-steig obtížnosti 2+ UIAA. Lehké lezení v pěkném prostředí údolí Großes Höllental mě zaujalo, na mapě jsem namyslel celý okruh a vyjeli jsme s Eliškou na jednodenní výlet.
Strana 2 z 36
Už dlouho jsme společně nebyli na žádném výletě, vypravili jsme se tedy do údolí naší milované Jihlavky. Zdejší krajina je krásná a putování podél vody neomrzí. V řece jsme viděli spoustu rybek, potkali jsme slepýše, prodírali jsme se polomy a porosty kopřiv. Řeku jsme dvakrát přebrodili, v letním parnu jsme si dali osvěžující koupačku v tůni a užili si parádní výhledy ze skal nad řekou. Byl to povedený výšlap.
Na brněnské výstaviště opět po letech zavítala světová kosmonautická výstava Space Mission. Neodolali jsme a i přes letní parno jsme se na ni byli podívat. Ve 12 galeriích pokrývala komplet celou historii letů do vesmíru, od německých raket V1 a V2 až po Falcon 9 firmy SpaceX. Viděli jsme spoustu nádherných modelů v životní velikosti, například Lunochod, kosmické lodě Mercury a Apollo, lunární vozítko, maketu Miru, interiér raketoplánu, originální pult řídícího střediska v Houstonu, originální trysku z motoru Saturnu V i raketoplánu, a mnoho dalších modelů a kusů originálního kosmického vybavení. Škoda jen, že výstava putuje už spoustu let po světě ve stále stejné podobě, slušela by jí minimálně aktualizace o nejnovější kousky vesmírné techniky a mírná obměna. Ale i tak jsme si všechny expozice užili.
Letošní divoké počasí nás přinutilo změnit plány a třídenní výlet zkrátit pouze na dva dny. Vypravili jsme se s Endym na okruh okolo jezera Etrachsee, kde to mám moc rád. Postupně jsme po lesních cestách, pěšinách a pastvinách mezi krávami vystoupali do sedla pod Arfeldem. Počasí bylo poměrně příznivé, ačkoliv od východu se začala na nejvyšší kopce postupně nasouvat mlha.
Na tento výlet do hor jsem se hodně těšil, a tak se mi ho nechtělo rušit kvůli zhoršení předpovědi počasí na poslední chvíli. Přibalil jsem do batohu nepromokavé oblečení pro sebe i na batoh, promyslel záložní ústupové varianty a vyjel jsem do Rakouska připravený na pěkně mokrý výlet.
Do Rottenmannských Taur jsem se chtěl vypravit během jara na sněžnice, ale kvůli nemocem a nepřízni počasí jsem to nestihl. Sníh postupně taje a souvislá sněhová pokrývka a teploty pod nulou už jsou pryč. Když se však objevila trochu lepší předpověď počasí, sbalil jsem batoh a vyrazil na první letošní horské dobrodružství v Rakousku. Nevěděl jsem, jaké podmínky mě na místě čekají, a připravil jsem se pro jistotu i na spaní na sněhu. V sobotu dopoledne jsem za příjemně jarního počasí zaparkoval na konci údolí na prázdném parkovišti za vesnicí Oppenberg, použil krásně čisté a udržované WC, nahodil na záda batoh a vydal se vstříc dobrodružství.
Chtěli jsme si s Endym udělat pohodový čundr někde po republice. Nechal jsem se inspirovat Michalovým článkem s parádními fotografiemi a rozhodl se prozkoumat pro mě zatím neznámou krajinu v okolí Jindřichova Hradce zvanou Česká Kanada.
Murakami je můj oblíbený spisovatel. Mám rád jeho lehký, nenásilný, trochu nadpozemský styl psaní. Teď jsem se o něm dozvěděl, že každý den uběhne 10 kilometrů, občas si zaběhne maratón, nebo zkusí závod v triatlonu. Jaké to je, ukrajovat den za dnem své porce kilometrů? Kde stále bere motivaci? Co když přijde krize nebo zranění? Jak se vyrovnává s tím, že s přibývajícím věkem se mu postupně horší časy? Co se mu při běhání honí hlavou, o čem přemýšlí?
Protože je velký vypravěč, tak i tato témata zvládl zpracovat poutavě, barvitě a čtivě. Jako občasný běžec s ním v mnohém souzním. A zároveň roztrousil do popsaných stránek mnoho životních pravd a mouder. Knížku jsem četl s radostí a přestože se nejedná o ucelený příběh, ale spíše o jakousi volnou sbírku esejů, moc se mi líbila.
Na letošní první společnou přespávačku venku nám vyšlo krásné jarní počasí. Vydali jsme se na Rokytnou dotáhnout trasu, kterou jsme nedokončili v úmorném vedru před dvěma lety. Z vesničky Radkovice u Hrotovic jsme šlapali chvíli po asfaltu a polních cestách, abychom lesem sešli až do údolí Rokytné. Prošli jsme kolem pěkně udržovaného Újezdského mlýna a pokračovali divočinou stále proti proudu řeky krásně rozkvétajícími a postupně se zelenajícími listnatými lesy. Po zimní šedi to byla hotová pastva pro oči. V Biskupicích jsme si dali oběd z vlastních zásob a pokračovali jsme dál podél vody. Dost odpudivé zaneřáděné místo byl Pulkovský mlýn, naštěstí jsme se tu nemuseli zdržovat.
Už dlouho jsem nespal venku v přírodě. Původně jsem chtěl vyjet do Rakouska na poslední výlet na sněžnicích, ale po prodělané nemoci jsem si s aktuální kondicí na žádný větší počin netroufal. Vyrazil jsem tedy aspoň na menší čundr na Hornosvrateckou vrchovinu přes místní zříceniny.