David Cimbůrek

Domovská stránka

Strana 2 z 27

Nepřítel

Erich Maria Remarque 8 / 10

Nepřítel.Útlá knížka obsahující šest krátkých příběhů ukazuje, že s koncem bojů pro válečné veterány všechny strasti zdaleka nekončí. Připomenutí toho, že nepřítel je stejný člověk jako oni sami. Stále se vracející vzpomínky z bitev. Válečný šok, který utrpěl voják po výbuchu granátu a po válce nepoznal svou ženu. Osud válečných zajatců, kteří se vzbouřili během transportu na lodi, byli odsouzeni za vzpouru a na svobodu se dostali, pokud vůbec, až dlouho po konci války. Všechny příběhy jsou vyprávěny, jak to Remarque skvěle umí – s velikou hloubkou, silným vcítěním do postav aktérů, lehce, přirozeně a s hlubokou dávkou humanity, která vždy zasáhne.

Malá Fatra

Na další porci zimních zážitků ve sněhu jsme se tentokrát s Terkou vydali na Slovensko na Malou Fatru. Podle předpovědi počasí jsme očekávali slunečno, ale hluboké závěje, silný mráz a vítr. Nabalili jsme sněžnice, mačky, teplé oblečení a v sobotu brzy ráno vyjeli na východ.

Pokračovat ve čtení

Jeseníky na sněžnicích s dětmi

Moc se mi líbil nedávný výlet na sněžnicích. S klukama jsme se domluvili, že by si chození po sněhu chtěli také vyzkoušet. Jeden den jsme koupili sněžnice (v půjčovnách jsme dětské nesehnali), druhý den si dali budíček v pět ráno a vyrazili jsme na sever.

Pokračovat ve čtení

Řetězová reakce

František Kotleta 8 / 10

Řetězová reakce.Měl jsem obavy, zda si čtvrté pokračování prakticky již uzavřené série Spad udrží kvalitu předešlých dílů, ale Kotleta mě mile překvapil. Dokázal najít nové zajímavé motivy, lokace, postavy, novou hlavní hrdinku, tentokrát ženu, jejímaž očima procházíme celým příběhem. Kniha je opět plná zvratů, akce, soubojů, přestřelek, suchého humoru a nezbytných doutníků. Kapitánka Alice se dostane až na úplné dno, ale postupně vlastním nezměrným odhodláním dokáže své nepřátele porazit. Vadilo mi snad jen příliš mnoho samoúčelných sexuálních scén, absence nějakého výraznějšího dějového zvratu a to, že charakter hlavní postavy se až příliš podobal svému mužskému předchůdci, bez nějakých výraznějších odlišností. Každopádně se ale jedná o povedené a důstojné zakončení série.

 

Keprník na sněžnicích

Je leden, ale v Brně je pošmourno a blátivo jako na podzim. Nechtělo se mi trávit celý víkend v takovém počasí. Navíc by byla škoda nechat zahálet ve skříni nové sněžnice, když na horách pěkně chumelí. Vymyslel jsem trasu v Jeseníkách, pokud možno mimo sjezdovky, a vyrazili jsme na jednodenní výlet za sněhem, tentokrát ve dvou, s kamarádkou Terkou.

Pokračovat ve čtení

Věk supernovy

Liou Cch'-sin 4 / 10

Věk supernovy.Po přečtení ohromující ságy Vzpomínka na Zemi jsem po další knize Liou Cch’-sina sáhl téměř bez rozmýšlení. Po výbuchu blízké supernovy jsou všichni lidé na Zemi starší 13 let odsouzeni k tomu, že během několika měsíců zemřou a svět zůstane pouze dětem. Ačkoliv se jedná o vědecký nesmysl, jde o zajímavý nápad a já čekal napínavý příběh a byl jsem zvědavý, jak děti budou nebo nebudou schopné postarat se samy o sebe a o celou planetu. Ale nestačil jsem se divit.

Místo napínavého příběhu a boje o přežití a zachování alespoň nějaké civilizace se na stránkách knihy rozvíjela absolutně surreálná utopie, naprosto nevěrohodné chování jak dětí, tak i dospělých. Myšlenka, že všichni lidé, kteří jsou odsouzeni ke smrti, se spořádaně a bez jakýchkoliv nepokojů seberou a nechají se hromadně odvézt na jakási shromaždiště, kde bok po boku – jako na jatkách – vypustí duši, může asi napadnout pouze někoho, kdo má mozek vymytý čínskou propagandou. Děti po zmizení svých rodičů okamžitě jako roboti začnou vykonávat svá povolání, ani stopa po nějakém smutku nebo stesku po svých rodinách a dřívějším životě. S tak plochými postavami se jednoduše nedá ztotožnit.

Pokračovat ve čtení

Tajný život stromů

Peter Wohlleben 9 / 10

Tajný život stromů.Německý lesník Peter Wohlleben se v lese mezi stromy pohybuje celý život a během let dokázal shromáždit úžasné množství informací o životě stromů, lesa, jeho ekosystému, provázanosti jeho částí i skrytých a často na první pohled netušených souvislostech, často podpořených citovanými vědeckými studiemi.

Knížka se výborně četla, autor je velmi poutavý vypravěč a má dar jednoduše a pochopitelně vysvětlovat i komplikovaná témata. Každá z asi padesáti kapitol mi odkryla alespoň jeden nový netušený objev, pootevřela dveře do fascinujícího netušeného světa.

Stromy v lese jsou mezi sebou navzájem propojeny složitým ekosystémem kořenů, ale především hub! Slabším jedincům jsou takto schopny předávat nejen vodu, ale i živiny. Stromy si takto dokonce předávají i chemické a elektrické signály, například o výskytu škůdců či jiném nebezpečí. Informace o nebezpečí či jiných událostech si stromy dovedou vyměňovat i nad zemí, pomocí větru zasíláním různých chemických látek.

Pokračovat ve čtení

Rázová vlna

František Kotleta 8 / 10

Rázová vlna.Série Spad pokračuje druhým a třetím dílem stejně svižně jako úvodní kniha. Hrdinové se stále musí někam únavně plahočit, překonávat jednu přestřelku za druhou, a nakonec bojovat proti mnohatisícové armádě měnitelů, kteří mají v plánu zničit veškerý dosud přeživší život na Zemi.

Akce střídá akci, na scéně se objevují nové postavy, děj prochází novými lokacemi. Ale přesto jsem měl při čtení dojem, že oproti prvnímu dílu série už to není úplně ono – postapokalyptický svět už není nový, některé situace se opakují, kladní hrdinové přemáhají přesilu nepřátel s příliš velkou lehkostí, postavy měnitelů jsou všechny stejně ploché a tupé, ještě více přibylo drastické brutality a detailně líčených sexuálních scén, což mi přišlo až prvoplánovitě podbízivé a příběhu to spíš uškodilo. A závěr knihy, ač byl poměrně překvapivý, propracovaností nevynikl.

Navzdory všem výtkám se ovšem stále jedná o prvotřídní béčkovou řezničinu, která je nadmíru čtivá.

Spad

František Kotleta 9 / 10

Spad.Výborný béčkový postapokalyptický román, který navazuje na to nejlepší z Kulhánkovy Cesty krve. Hlavní hrdina je správný charismatický schopný borec, kterému z každé repliky odkapává těžký sarkasmus, v koutku úst drtí jeden doutník za druhým a má srdce na správném místě. Svět po jaderné válce je vykreslený velmi barvitě (tečou zde potoky krve i jiných tělesných tekutin), ale zároveň konzistentně a uvěřitelně. A české reálie jsou zde příjemným bonusem. Cesta z trosek Prahy do Brna přes jadernou pustinu světem, kde lidský život nemá příliš velkou hodnotu, a kde slovo lidství má už jiný význam než kdysi, byla správně dobrodružná. Závěrečné překvapení se konalo, stejně jako rozhodující velká bitva. Prostě nechybí nic, co by ve správném kvalitním braku mělo být.

Okolo Jihlavky

Poslední měsíc jsem strávil nemocný doma. První den, kdy mi skončila neschopenka, jsem musel vyrazit ven, do přírody. Nechtělo se mi chodit v okolí Brna, na které jsem se za poslední týdny vynadíval z okna až až. Vyjel jsem si k mé zamilované Jihlavce. Za pošmourného liduprázdného ticha, které mám tak rád, jsem si prošel mohelenskou hadovcovou step, na kterou jsem se zatím vždycky jen díval z řeky z kajaku, rozhlédl se z mohelenské hráze, prošel se divočinou podél řeky, viděl kachny, volavky, ryby v řece, spoustu bobry okousaných stromů, užil si pořádnou chumelenici a krásné vyhlídky nad řekou. Bylo moc fajn být zase po dlouhé době venku, navíc na tak krásném místě.

Pokračovat ve čtení

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2022 David Cimbůrek

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑