Velmi příjemná pohodová detektivka z českého prostředí. Děj je sice poměrně jednoduchý a průhledný, ale text je napsaný hodně čtivě, má dobrou atmosféru, s přirozenými dialogy, se správně dávkovanou gradací a s množstvím drobných detailů, které příběh správně okořenily. Linka ze života mentálně postižených je nápaditá a věrohodná. Nejvíce se mi však líbil podrobný popis samotného vyšetřování a jiskřivé popichování dvou nekonformních nesourodých protagonistů, kteří, ač každý úplně jiný, se navzájem dobře doplňovali. Škoda jen několika logických nesrovnalostí a trochu odbytého závěru.
Citát
Napil se a pohlédl na mne obrovskýma modrýma očima, které seděly v jeho obličeji jako kus nebe. „Nikdy toho nechtěj moc vědět! Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným – ale nešťastným. Pojď, napij se se mnou na naivnost, hloupost a na to, co k tomu patří – na lásku, na víru v budoucnost, na sny o štěstí – na nádhernou hloupost, na ztracený ráj.“
— Erich Maria Remarque, Tři kamarádi
Stránky
Rubriky
- Cestování (6)
- Cyklistika (10)
- Děti (39)
- Eseje (6)
- Horolezení (27)
- Krátké recenze (203)
- Poezie (37)
- Recenze (135)
- Různé (4)
- Treky (98)
- Voda (16)
- Výlety (11)
Napsat komentář