Kam se vypravit do zimních hor za špatného počasí? Do Jeseníků už se mi znovu nechtělo, ale napadly mě Krkonoše. Ještě jsem tam nebyl a říkal jsem si, že za silného větru a chumelení by tam nemusely být tak početné davy. Chyba lávky. V deset hodin dopoledne už byla všechna parkoviště v Horní Malé Úpě beznadějně plná. S velkým štěstím jsme obsadili poslední volné místo na placeném parkovišti na polské straně. Na výlet se mi podařilo nalákat dva další odvážlivce, a tak jsme měli druhé auto na dlouhý přejezd do Rokytnice nad Jizerou. Tady ještě pár posledních volných míst na parkovišti zůstalo.
V restauraci u Udatných s příjemnou obsluhou jsme si dali výborný oběd a pivo, takže se nám o chvíli později, s batohy na zádech, stoupalo do kopce lesem a podél sjezdovek poměrně ztěžka. Měli jsme ovšem dost času, tak nám pomalejší tempo nevadilo. Padal sníh, na kopcích ležela mlha, výhledů jsme si příliš neužili. Prohlédli jsme si zajímavou útulnu Jenga a stále zalidněnými cestami stoupali nad Dvoračky. Teprve na hřebeni, kde začalo pořádně foukat a chumelit, davy prořídly.
K přístřešku u Čtyř pánů jsme dorazili za šera. V závětří za nejbližšími stromy jsme si připravili plošinu na stany, ale na jejich stavbu jsme se už nedostali. Z mlhy se vylouply dva sněžné skútry s ochranářem a policistou, kteří nás velice zdvořile, ale nekompromisně upozornili, že v Krkonoších se stanovat nesmí a že jestli tu chceme přespat, tak si musíme lehnout přímo na cestu pod širák, nebo do útulny. Vybrali jsme si tedy druhou možnost. Zúžili jsme sněhovými bloky otevřený vstupní prostor, udělali si dveře z termofólie a strávili večer a noc v relativním pohodlí a závětří. Terka dokonce v suchu vestavěné půdičky, my s Endym na podlaze na sněhu. Ale zima v noci nebyla nikomu.
Ráno jsme se pobalili a vykročili do ještě větrnějšího počasí než předchozí den. Blahořečili jsme lyžařské brýle, které jsme měli na očích. Bez nich by se nám postupovalo velmi obtížně. Přesto s námi poryvy větru při cestě od Labské boudy na hřeben silně cloumaly. Při odpočinu v závětří u polského vysílače na Vysoké pláni jsme se trochu zahřáli a po majestátních výhledech do Sněžných jam pokračovali dál hřebenovkou. Vítr se naštěstí během dopoledne zmírnil a nám se šlapalo dobře a cestou jsme zase potkávali množství dalších turistů. Přes Mužské a dívčí kameny byla trasa opravdu pěkná.
Útulna na Petrových boudách byla totálně přelidněná a tak jsme pokračovali až na Lužickou boudu, kde jsme si dali v úplně prázdné restauraci přemaštěný oběd a doplnili zásobu iontů. Následné stoupání pod Malý Šišák bylo výživné, ale byli jsme odměněni částečně se otevírajícími výhledy do polské roviny.
Původně jsme si chtěli postavit stany někde na Čertově louce, ale bylo tu minimální závětří, foukal opět hodně ostrý vítr a navíc jsme nechtěli riskovat další konflikt s ochranáři, tak jsme po zimní cestě došli až na Luční boudu. V restauraci, která právě zavírala, jsme se od ochotného hostinského dozvěděli, že hotel je otevřený pouze o víkendu a v neděli má zavřeno. Nechal nás ale postavit si stany v relativním závětří hned vedle budovy. Mohli jsme si užít pořádnou zimní noc, vítr cloumal s plátny stanů a sypaly se na nás přívaly čerstvého prašanu. Stany jsme ale měli postavené a ukotvené dobře.
Ráno bylo jako obvykle největší martyrium v mrazu a větru se sbalit a složit stany. Jakmile jsme vyrazili na pochod a zahřáli se chůzí, bylo zase dobře. Výstup na Sněžku technicky náročný nebyl, nesmeky se místy hodily, ale nezbytně nutné nebyly. Chvílemi se nám v mlze i částečně otevíraly výhledy do okolí. Měli jsme to štěstí, že celou cestu nahoru jsme šli sami a vrchol Sněžky jsme našli úplně opuštěný.
Klesání ze Sněžky východním hřebenem po namrzlých plotnách byl asi nejnepříjemnější úsek celého treku. Traverz neprošlapaným prašanem okolo Svorové hory nám zase udělal výlet pestřejší. Na Jelence jsme se odměnili obří porcí svíčkové a úspěšný výlet jsme zapili výbornou mandlovicí. Pak už nám zbývalo jen došlapat do Horní Malé Úpy, vyzvednout druhé auto v Rokytnici nad Jizerou a odřídit pár hodin domů. Výlet do zimních Krkonoš se vydařil a moc jsme si ho užili.
Napsat komentář