Po shlédnutí výborného filmu Občanský průkaz jsem si koupil i knížku, kterou byl film inspirován, a udělal jsem dobře. Šabach totiž umí psát výborně. Životní příběh mladého kluka, který prožil celé vzdorné vlasaté mládí v normalizačním komunismu, vypráví s úžasnou lehkostí a nadhledem. Příběh je protkaný množstvím humorných příběhů a historek, ale čtení to příliš veselé není.
Protože mladí lidé tehdy nežili ve veselé době. Byly to časy, kdy dlouhé vlasy přitahovaly esenbáky jako vosy na med, buzerování s předkládáním čerstvých občanských průkazů a dlouhé výslechy byly na denním pořádku, stejně jako surové kopance, rány obuškem a zatýkání při bigbítových koncertech a demonstracích po srpnové invazi v roce 1968, či různé perzekuce v době normalizace. To vše psáno očima přímých účastníků, bez nějakého heroizování či zbytečného přikrašlování.
Hezké je, že příběh se ve svém závěru protáhl až do dnešní doby, kdy se z tehdejších patnáctiletých vlasatců stali prošedivělí padesátníci, zjišťující, kdo všechno na ně kdysi donášel a uvědomující si, že tehdejší největší hajzlové mají i dneska svůj teplý flek.
Napsat komentář