6

„Pře je o tom, přesvědčit někoho že se mýlí a že vy máte pravdu. Nikdo v historii lidstva nikdy při nevyhrál.“

–Solomon Short

Když jsme se obrátili k ostatním, ke Krugerovi a Brickmanovi se přpojil kysele se tvářící voják. Na jeho štítku bylo napsáno Salcido. Měl jsem pocit, že Brickmana už znal. Krugera možná také. Říkal: „Nemůžou cestovat. Když je vezmeme s sebou, umřeme všichni. Nechejme je tady.“

„Co Meyer, zdravotník?“ zeptal se Kruger. „Mohl by být užitečný.“

„Ty se o něj chceš starat? Já ne.“

„Nikdo nikoho opoustět nebude,“ řekla Lizard, „protože odsud nikdo neodchází. Do té doby, dokud si nebudeme jistí.“ Ukázala směrem ke komunikační soupravě. Její obrazovky stále blikaly rozčilující červenou barvou.

„Já si jistý jsem,“ řekl Kruger.

„Poslouchejte, madam–“ začal Brickman.

„Generále–“

„Tady venku hodnost nehraje žádnou roli,“ přerušil ji Salcido. „Jste jenom další zatracený hladový krky–“

Než mohla Lizard odpovědět, Kruger vojáka umlčel. Brickman rychle navázal. „Poslouchejte, druhý pilot říká, že souprava je rozbitá. Nerozchodíme ji. Oni neví, že tu jsme. Musíme se odtud dostat, jakkoliv to půjde. Byla jste tři dny uvězněná ve vraku Bosche. Neviděla jste to, co my ostatní–“

„Seržante, prosím nepoučujte mě. Znám plány, které byly vypracovány. Největší šanci se odtud dostat máme, pokud zůstaneme na místě.“

Brickman potřásl hlavou. „Madam, celá ta zatraceá věc má hodnotu starých plínek. Všechno. Celé plánování. Celá organizace. Každý panikařil. Nic nefungovalo. Někdo prosral spoustu času a hodně dobrých chlapů zemřelo. Myslím si, že lidem nebo plánům už nemůžeme věřit.

Lizzard byla dobrá. Nedala své zklamání najevo. „Poslouchejte, Brickmane. Létala jsem na mise ještě dřív, než vy jste byl dost starý na to, abyste masturboval. Já ten komunikační systém znám. Nemůže selhat. Je mnohokrát zálohovaný. Než jsme na tuto misi vyrazili, prošli jsme stovkou záchranných simulací. Na čtyřech z nich – pouze na čtyřech – byly kanály dočasně přetížené; ne déle, než patnáct minut.“

„Jsou mimo provoz přes hodinu… aspoň,“ řekl Kruger, kontrolujíc hodinky. „Dokonce ani nevím, jestli dostali naše mayday.“

„Hodinu?“ Lizard vypadala znepokojeně. „To není v pořádku. Systém nemůže zůstat mimo provoz tak dlouho“

Druhý pilot neodpověděl; jen otočil soupravu, takže mohla vidět blikající červené obrazovky. Žádný kanál nebyl dostupný.

„Ale musí vědět, že jsme spadli – když jsme vypadli ze sítě, měli jsme spustit alarmy odsud až do Houstonu.“ Mrkla na hodinky. „A touhle dobou už jsme stejně měli být v Yuana Moloco, takže oficiálně už máme zpoždění. Pravděpodobně už nás hledají. Všechno, co potřebují, je signál. Kterýkoliv vrtulník v dosahu sta kilometrů může vidět naší nouzovou bóji.“

„Ehm ehm…“ řekl Kruger se zvláštním důrazem.

Lizard vypadala rozmrzele. „Co to mělo znamenat?“

„Pokud je to pravda, kde tedy všichni jsou?“ zeptal se Brickman.

Lizard se to přihodilo ve stejný okamžik jako mně. Rozšířily se jí oči.

„Před námi byl řetěz vrtulníků, a další byl za námi,“ řekl Kruger. „Jeden z nich nás měl vidět, jak jdeme dolů. Všichni měli slyšet naše mayday. Kde jsou?“

Na to Lizard nemohla odpovědět. Prošla od zmatení přes strach k hněvu tak rychle, že já jsem byl jediný, kdo si toho procesu všimnul.

„Podívejte se, věc se má takhle,“ řekl Brickman a dřepnul si před námi, jako by se to chystal vysvětlovat párku neposlušných dětí. „Chci říct, neberte to osobně, vaše plány a vaše rozhodnutí – už prostě nefungují. Myslím tím, že jsme na vlastní oči viděli, co se stalo, a kvůli vám nezemřeme. Musíme se začít starat sami o sebe. Teď…“ ukázal na ostatní, „já a Jack a Lenny – půjdeme dolů po proudu. A nejsem si tak jistý, že vás chceme vzít s sebou. Ještě jsme se nerozhodli, co s vámi dvěma dělat. Nechci se vás dotknout, madam, ale jste pár mrzáků a pokud bychom vás zkusili vzít s sebou, ohrozili bychom tím vlastní životy.“ Otřel si čelo a dodal: „Samozřejmě, nechat vás tady taky není fér.“

Lizard chladně poslouchala celou řeč, aniž by dala najevo své myšlenky. Její tvář zůstala klidná a nečitelná. „Skončil jste?“ zeptala se.

Brickman přikývl.

„Nepromyslel jste to až do konce,” poznamenala. Kruger a Salcido ji skepticky pozorovali. Byl jsem si bolestně vědomý toho, v jak nejisté pozici jsme se náhle ocitli. Byli jsme na velmi šikmé ploše. Náhle jsem pochyboval, že Lizard může říct něco, co by nás mohlo zachránit. „Předpokládejme, že odejdete. Jak vysvětlíte, že jste nás opustili?”

„Nebudeme vysvětlovat vůbec nic,” odsekl Salcido. „Nikdy jsme vás neviděli.”

“Uh-uh – špatně.” Vysvětlovala: „Za prvé, je tu sto kiláků nejhustšího chtorranského poříčního zamoření na světě. Nevím, jestli jste viděl nějaký brífing doktora McCarthyho –” pokývla mým směrem. Překvapeně jsem na ní pohlédl. Doktor? „– ale prezidentka Spojených států ho považuje za předního světového odborníka na zamoření. Spustil se dolů do více červích děr, než kterýkoliv jiný žijící člověk a zároveň posbíral víc prémií, než kdokoliv jiný. Upálil, vyhodil do vzduchu a zmrazil víc červů, než celá vaše jednotka dohromady, seržante Brickmane. A jeho brífingy o chtorranském chování jsou veřejně dostupné. Tak vám navrhuju, abyste poslouchal, co vám o vašich šancích dole po proudu říká.”

Brickman a ostatní si mě prohlíželi, jako by mě viděli poprvé. „Vím, kdo to je,” zavrčel plamenometčík. „Slyšel jsem, že není moc oblíbený”

xx

xx

xx

Předchozí kapitola