Vylodění spojenců v Normandii

USA a Velká Británie si chtěli postupem roku 1944 zajistit nadvládu v západní Evropě a proto urychlovali přípravy k invazi do severní Francie.

Podle plánu se měli spojenci při operaci OVERLORD vylodit na 80kilometrovém úseku Seinského zálivu, do 20. dne operace vytvořit v Normandii předmostí 100 km široké a asi 110 km hluboké, nashromáždit v něm síly a válečný materiál potřebné pro dobytí severozápadní Francie a potom v součinnosti s vojsky vyloděnými v jižní Francii zahájit rozsáhlý útok na východ, k hranicím Německa.

Přípravy spojenců na vylodění probíhaly za příznivých podmínek, protože Němci soustředili většinu svých sil na sovětsko–německou frontu. Značná část německých vojsk byla také v Jugoslávii, Polsku a dalších evropských okupovaných zemích, kde sílil národně osvobozenecký boj proti okupantům.

Němci navíc neměli pobřeží nijak moc dobře opevněné, a aby tuto svou slabinu skryli, šířili legendu o nepřístupnosti atlantického pobřeží, což jim ovšem prokoukli špióni, kterých tu bylo, ať už spojeneckých či domácích, celkem dost.

Ve Francii, Belgii a Nizozemí bylo v době vylodění spojenců rozmístěno 58 německých divizí, které byly spojeny ve dvě skupiny armád B a G a podléhaly velitelství West, v jehož čele stál polní maršál Gerd von Rundstedt. V severní Francii, Belgii a Nizozemí byla rozmístěna skupina armád B (velitel polní maršál Erwin Rommel, celkem 38 divizí). Na pobřeží Biskajského zálivu a v jižní Francii se nacházela skupina skupina armád G pod velením Johannese Blaskowitze složená z 16 divizí. Kromě toho mělo velitelství West v záloze 4 divize. Bojeschopnost německých vojsk na západě byla poměrně nízká. 33 divizí bylo stacionárních, protože neměly téměř žádné automobily a byly tedy málo pohyblivé. 18 divizí se teprve formovalo nebo obnovovalo. Většina z 9 tankových divizí měla po 90–130 tancích. 3. letecká armáda nasazená na západě měla 160 bojeschopných letounů. V Lamanšském průlivu měli Němci 5 torpédovek, 34 bojových člunů a přes 260 malých bojových plavidel.

Spojenci v čele s americkým generálem Dwightem D. Eisenhowerem měli 39 divizí, 12 samostatných brigád a 10 oddílů commandos a rangers, což byly výsadkové diverzní jednotky námořní pěchoty. Letecké síly měly asi 10 860 bojových a 2300 doprovodných letounů a 2 600 kluzáků. Němci měli na západě v době vylodění 160 bojeschopných letounů.

Spojenecké námořní síly sdružovaly 1 210 bojových lodí a člunů, 4120 výsadkových a vyloďovacích plavidel a 1 600 pomocných a dopravních lodí. Operace se účastnily také kanadské, francouzské, československé a polské svazky a útvary. Expediční síly měly dne 6. června celkem 2 876 000 lidí.

Pozemní vojska, jež se účastnila operace, byla spojena v 21. skupinu armád pod velením britského generála Bernarda Montgomeryho. Patřila k ní americká 1. armáda (13 divizí), britská 2. armáda (14 divizí a 12 samostatných brigád) a 2 divize kanadské 1. armády. Další 3 divize a 5 samostatných armád bylo v záloze.

Ve dnech těsně před vyloděním vrcholily záškodnické akce francouzských vlastenců proti Němcům, hlavně v dopravě.

Ráno 5. června 1944 vypluly z Anglie transportní lodě s 287000 muži. Když konvoje pluly přes průliv, spojenecké letectvo mohutně bombardovalo francouzské pobřeží v oblasti Calais a Boulogne, aby Němce zmátli.

Těsně po půlnoci 6. června začali spojenci shazovat letecké výsadky. Této akce se zúčastnilo 2400 letadel a 850 kluzáků a vysadili na pobřeží Normandie 1 britskou a 2 americké letecké výsadkové divize (celkem 18 000 mužů), které poskytly námořnímu výsadku vydatnou pomoc při vytváření předmostí.

Ráno 6. června vstoupili na pobřeží Normandie první vojáci. Do večera prvního dne invaze vytvořili spojenci tři předmostí hluboká 2–9 km. Bylo zde 5 pěších a 3 letecké výsadkové divize, celkem přes 156000 mužů. Bylo sem dopraveno 900 tanků a obrněných vozidel, 600 děl a velké množství dopravních prostředků.

Důležitá byla nadvláda spojenců na moři i ve vzduchu. Němci podnikli v prvních dnech vylodění 50 letů, spojenci plných 14 000.

Druhá fronta, kterou se nepodařilo vytvořit ani v roce 1942 ani v roce 1943, byla konečně vytvořena.

Do 12. června bylo vytvořeno 1 souvislé předmostí 80 km široké a 13–18 km hluboké. Spojenci zde měli 16 divizí a 3 obrněné divize, celkem 327 000 vojáků a 54 000 bojových a dopravních vozidel.

Němci byli stále přesvědčeni, že hlavní spojenecký úder povede přes Calaiskou úžinu a proto zde drželi značné síly. 12. června bylo v Normandii 12 německých divizí, ale měly nízký stav lidí i vojenské techniky a chybělo jim střelivo a pohonné hmoty.

13. června nasadili proti Velké Británii nové létající střely V1. Fašistická propaganda je označila za zázračný prostředek schopný změnit vývoj událostí ve prospěch Německa, ale britské letectvo a protiletadlové dělostřelectvo jim dokázalo účinně čelit.

Do 30. června bylo obsazeno území poloostrova Cotentinu včetně důležitého města Cherbourg, které bylo značně důležité pro zásobování spojenců.

Koncem měsíce bylo v Normandii 875000 vojáků americké 1. a britské 2. armády. Bylo zde zřízeno 23 letišť, kam se přemístila značná část taktického letectva. Předmostí bylo 100 km široké a 20–40 km hluboké.

Spojencům v Normandii čelilo 18 již značně oslabených divizí. Němci své pozice nemohli posílit hlavně proto, že Sověti zahájili v červnu rozsáhlý útok v Bělorusku, který provedli na žádost spojenců. I když byla 20. den operace hloubka předmostí jen 50 km, což byla polovina původního plánu, měli spojenci naprostou převahu.

Na úseku fronty západně od Saint Lô se spojencům podařilo proniknout 60 km na jih, dosáhli řeky Sélunu a obsadili Avranches.

Expediční síly byly 1. srpna rozděleny na dvě skupiny: na 12. skupinu pod velením generála Omara N. Bradleyho (americká 1. a 3. armáda) a 21. skupinu pod velením generála Bernarda Montgomeryho (2. britská a 1. kanadská armáda). Američané postupovali na jihozápad, do Bretaně. Svazy, které útočily z postavení na řece Sélunu směrem na jihovýchod, obsadily 6. 8. srpna města Saval, Mayenn a Le Mans. Vojska 21. skupiny postoupila na jih. V obraně německých vojsk vznikl veliký výběžek, tzv. falaiský pytel, kterému hrozilo obklíčení. Tak se skutečně stalo. A i když Němci prorazili, utrpěli značné ztráty.

Dne 20. srpna dospěli spojenci u Melunu k Séně.

V Paříži zatím vypuklo povstání a když spojenci vstupovali 24. srpna do města, bylo již skoro celé osvobozené.

15. srpna došlo k vylodění spojenců v jižní Francii. Vylodění prováděla americká 7. armáda složená z 10 divizí a z letecké výsadkové skupiny.

Vyloďování probíhalo západně od Cannes v pásmu širokém 80 km. Do tří dnů spojenci vytvořili předmostí široké 90 km a hluboké 60 km a soustředili sem 160 000 vojáků, 25 00 děl a minometů, 600 tanků a asi 21500 dopravních vozidel.

Na mnoha místech propukla povstání francouzských partizánů. 28. srpna vstoupili spojenci do Marseille a Toulonu. Když 2. září vstoupili do Lyonu, bylo již město osvobozeno.

Dne 10. září vznikla souvislá fronta spojeneckých vojsk ve Francii. To se francouzské jednotky útočící z jihu setkaly v prostoru Dijonu s 3. americkou armádou.

3. září obsadili spojenci belgický Brusel, o den později vstoupili do Antverp, 10. září obsadili Lucemburk. 17. 26. září byla v Nizozemí uskutečněna útočná operace zaměřená na Eindhoven a Arnhem. Postoupili o 80 km, ale po velkých ztrátách byla operace zastavena. 21. října vtrhli spojenci do Německa a dobyli Cáchy. 28. listopadu byl obsazen Štrasburg.

Spojenci se rozhodli ukončit roztříštěné pokusy o proniknutí a začali plánovitě připravovat údery k prolomení západního valu.

V této době připravovali Němci protiútok. Chtěli zaútočit na nejslabším místě spojenecké linie, v Ardenách, poté sjednat se spojenci strategický mír, a plně se soustředit na východní frontu.

Spojenci měli v polovině prosince na západní frontě 63 divizí, z toho 15 obrněných, 10 000 tanků a 8000 letadel. Nejzranitelnější byl ardenský úsek, kde v pásmu širokém 115 km byly pouhé 4 divize.

Němci měli v době zahájení protiútoku na západní frontě 73 divizí, z toho 11 tankových, ovšem byly velmi oslabené a bojeschopnost měly asi jako 40 spojeneckých divizí.

Pro protiútok byla určena vojska skupiny B: 6. tanková brigáda SS, 5. tanková a 7. polní armáda. Úderné seskupení mělo asi 900 tanků s nedostatečnými zásobami pohonných hmot a 800 letadel.

Do 25. prosince pronikli Němci 90 kilometrů hluboko do spojeneckého území. Ale protože neměli dostatek paliva, byli vystaveni spojeneckým protiútokům a hlavně proto, že Sovětský svaz podnikl na žádost spojenců v polovině ledna velmi silnou ofenzívu, museli Němci od protiútoku upustit.

Spojenci ztratili v Ardenách 77 000 vojáků, z toho bylo 8 600 padlých, Němci ztratili 82 000 vojáků, z toho 12 600 padlých.

Němci teď museli vést válku na 2 fronty a jejich konec byl již neodvratný.

Použité fotografie byly převzaty z Wikipedie.