Útlá knížka obsahující šest krátkých příběhů ukazuje, že s koncem bojů pro válečné veterány všechny strasti zdaleka nekončí. Připomenutí toho, že nepřítel je stejný člověk jako oni sami. Stále se vracející vzpomínky z bitev. Válečný šok, který utrpěl voják po výbuchu granátu a po válce nepoznal svou ženu. Osud válečných zajatců, kteří se vzbouřili během transportu na lodi, byli odsouzeni za vzpouru a na svobodu se dostali, pokud vůbec, až dlouho po konci války. Všechny příběhy jsou vyprávěny, jak to Remarque skvěle umí – s velikou hloubkou, silným vcítěním do postav aktérů, lehce, přirozeně a s hlubokou dávkou humanity, která vždy zasáhne.
Rubrika: Recenze (Strana 4 z 14)
Měl jsem obavy, zda si čtvrté pokračování prakticky již uzavřené série Spad udrží kvalitu předešlých dílů, ale Kotleta mě mile překvapil. Dokázal najít nové zajímavé motivy, lokace, postavy, novou hlavní hrdinku, tentokrát ženu, jejímaž očima procházíme celým příběhem. Kniha je opět plná zvratů, akce, soubojů, přestřelek, suchého humoru a nezbytných doutníků. Kapitánka Alice se dostane až na úplné dno, ale postupně vlastním nezměrným odhodláním dokáže své nepřátele porazit. Vadilo mi snad jen příliš mnoho samoúčelných sexuálních scén, absence nějakého výraznějšího dějového zvratu a to, že charakter hlavní postavy se až příliš podobal svému mužskému předchůdci, bez nějakých výraznějších odlišností. Každopádně se ale jedná o povedené a důstojné zakončení série.
Po přečtení ohromující ságy Vzpomínka na Zemi jsem po další knize Liou Cch’-sina sáhl téměř bez rozmýšlení. Po výbuchu blízké supernovy jsou všichni lidé na Zemi starší 13 let odsouzeni k tomu, že během několika měsíců zemřou a svět zůstane pouze dětem. Ačkoliv se jedná o vědecký nesmysl, jde o zajímavý nápad a já čekal napínavý příběh a byl jsem zvědavý, jak děti budou nebo nebudou schopné postarat se samy o sebe a o celou planetu. Ale nestačil jsem se divit.
Místo napínavého příběhu a boje o přežití a zachování alespoň nějaké civilizace se na stránkách knihy rozvíjela absolutně surreálná utopie, naprosto nevěrohodné chování jak dětí, tak i dospělých. Myšlenka, že všichni lidé, kteří jsou odsouzeni ke smrti, se spořádaně a bez jakýchkoliv nepokojů seberou a nechají se hromadně odvézt na jakási shromaždiště, kde bok po boku – jako na jatkách – vypustí duši, může asi napadnout pouze někoho, kdo má mozek vymytý čínskou propagandou. Děti po zmizení svých rodičů okamžitě jako roboti začnou vykonávat svá povolání, ani stopa po nějakém smutku nebo stesku po svých rodinách a dřívějším životě. S tak plochými postavami se jednoduše nedá ztotožnit.
Německý lesník Peter Wohlleben se v lese mezi stromy pohybuje celý život a během let dokázal shromáždit úžasné množství informací o životě stromů, lesa, jeho ekosystému, provázanosti jeho částí i skrytých a často na první pohled netušených souvislostech, často podpořených citovanými vědeckými studiemi.
Knížka se výborně četla, autor je velmi poutavý vypravěč a má dar jednoduše a pochopitelně vysvětlovat i komplikovaná témata. Každá z asi padesáti kapitol mi odkryla alespoň jeden nový netušený objev, pootevřela dveře do fascinujícího netušeného světa.
Stromy v lese jsou mezi sebou navzájem propojeny složitým ekosystémem kořenů, ale především hub! Slabším jedincům jsou takto schopny předávat nejen vodu, ale i živiny. Stromy si takto dokonce předávají i chemické a elektrické signály, například o výskytu škůdců či jiném nebezpečí. Informace o nebezpečí či jiných událostech si stromy dovedou vyměňovat i nad zemí, pomocí větru zasíláním různých chemických látek.
Série Spad pokračuje druhým a třetím dílem stejně svižně jako úvodní kniha. Hrdinové se stále musí někam únavně plahočit, překonávat jednu přestřelku za druhou, a nakonec bojovat proti mnohatisícové armádě měnitelů, kteří mají v plánu zničit veškerý dosud přeživší život na Zemi.
Akce střídá akci, na scéně se objevují nové postavy, děj prochází novými lokacemi. Ale přesto jsem měl při čtení dojem, že oproti prvnímu dílu série už to není úplně ono – postapokalyptický svět už není nový, některé situace se opakují, kladní hrdinové přemáhají přesilu nepřátel s příliš velkou lehkostí, postavy měnitelů jsou všechny stejně ploché a tupé, ještě více přibylo drastické brutality a detailně líčených sexuálních scén, což mi přišlo až prvoplánovitě podbízivé a příběhu to spíš uškodilo. A závěr knihy, ač byl poměrně překvapivý, propracovaností nevynikl.
Navzdory všem výtkám se ovšem stále jedná o prvotřídní béčkovou řezničinu, která je nadmíru čtivá.
Výborný béčkový postapokalyptický román, který navazuje na to nejlepší z Kulhánkovy Cesty krve. Hlavní hrdina je správný charismatický schopný borec, kterému z každé repliky odkapává těžký sarkasmus, v koutku úst drtí jeden doutník za druhým a má srdce na správném místě. Svět po jaderné válce je vykreslený velmi barvitě (tečou zde potoky krve i jiných tělesných tekutin), ale zároveň konzistentně a uvěřitelně. A české reálie jsou zde příjemným bonusem. Cesta z trosek Prahy do Brna přes jadernou pustinu světem, kde lidský život nemá příliš velkou hodnotu, a kde slovo lidství má už jiný význam než kdysi, byla správně dobrodružná. Závěrečné překvapení se konalo, stejně jako rozhodující velká bitva. Prostě nechybí nic, co by ve správném kvalitním braku mělo být.
Nádherný příběh, který velmi čtivým a přirozeným způsobem líčí život armádního důstojníka, ze kterého se postupem času shodou náhod a okolností stane Komanč. Detailně a věrohodně popisuje myšlenkový přerod od vojenského uvažování k myšlení indiána, k přebírání indiánských hodnot – žít v souladu s přírodou a moudrostí předků, brát si jen to, co opravdu potřebuji, respektovat jeden druhého, milovat své blízké. Myšlení, ve kterém jsou pro indiána bělošská dobyvačnost, chamtivost, nesmyslné vraždění a krutost stejně nepochopitelné, jako pro bělochy harmonický život indiánů. Tanec s vlky je krásná, citlivá kniha plná harmonie a životní moudrosti. Plné hodnocení jsem jí nedal jenom proto, že stejnojmenný film, jako jedna z mála výjimek, dokázal jít oproti knize ještě o kousek dál a ukázat ještě hlubší, propracovanější obraz, než samotný román.
Hodně dobrá sci-fi, ke které mám snad jen jednu výhradu, a to rovnou vůči ústřednímu nápadu, kdy obranu Země před mimozemským nepřítelem mají převzít geniální děti: příliš nevěřím tomu, že by děti, byť výjimečné, mohly být pro takový úkol dostatečně strategicky a takticky vyspělé. Jinak se mi příběh líbil velmi, byla zde výborně popsaná osamělost výjimečných dětských velitelů, jejich obtížné předčasné dospívání, armádní dril, to, jak těžce na ně doléhá velká zodpovědnost, ale i rivalita, bitky a intriky v rámci kolektivu výjimečných jedinců. Kniha je spíše psychologickou studií dospívajících dětí a jejich společenství (podobně jako Goldingův Pán much, ovšem mnohem povedenější) a sci-fi motivy zde hrají spíše roli atraktivního pozadí, nicméně velmi dobře propracovaného. A závěrečná pointa je opravdu nečekaná a povedená.
Nejdříve mě na knize vytočila absence uvozovek u přímé řeči, musel jsem si zvykat na líčení v přítomném čase a na strohý vypravěčský styl, kdy mnoho událostí, myšlenek, pocitů bylo jen naznačeno a nedopovězeno, ale nakonec se mi tento způsob velmi zalíbil. Nutí o všem více přemýšlet a ve skutečném životě také nemá každá událost jasnou a jednoduchou pointu. V knížce se toho dějově příliš mnoho nestane – dva mladí introvertní lidé se spolu koncem střední školy a během studia na vysoké škole sblíží a průběžně spolu chodí, rozcházejí se, randí s jinými, obcházejí různé večírky. Ale moc se mi líbilo, jak autorka dokázala popsat neukotvenost dospívajících lidí, to, jak neví, co mají dělat se životem, co mají dělat sami se sebou, to, jak je pro člověka často obtížné vůbec pochopit co si myslí, co cítí k sobě i k ostatním a proč to tak cítí. Normální lidi je opravdu niterná kniha, velmi uvěřitelné a povedené nahlédnutí do života teenagerů.
HBO natočila podle knihy celý seriál, který je ještě povedenější než předloha. Do dvanácti dílů dokázali tvůrci napěchovat o mnoho více zápletek a detailů, a přesto se věrně drželi knižního děje a perfektně do příběhu přenesli atmosféru knihy.
Etzlerův celovečerní dokumentární film Nebe byl dechberoucí, a tak jsem se na jeho knihu popisující formou rozhovoru jeho život velmi těšil. Nezklamala mě, četla se jako dobrodružný thriller. Začátky v komunistické Československé televizi, odchod do Ameriky (která už tehdy v 90. letech nebyla tak úžasná, jak se mohlo zdát zvenčí), mnoho let práce coby námezdní dělník na hranici chudoby, pak pohádkový nástup do CNN a novinářská práce snů po celém světě, včetně zpravodajství z válek v Iráku a Afghánistánu, poté přesun na dlouhé roky do kulturně takřka nepochopitelné Číny a katastrofální stav lidských práv tam…
Úžasně čtivá kniha plná setkání se zajímavými lidmi, plná silných životních zážitků a příhod. Na mnoho událostí a lidí má Etzler poměrně vyhraněný názor, nebojí se otevřeně pojmenovávat věci tak, jak jsou a jak je vidí, za což jsem v dnešní ultra-korektní době velmi rád. Řekl bych, že jako člověk bude asi pěkný svéráz, ale ve svých názorech a postojích je konzistentní a s jeho názory většinou souzním – je správné problémy našeho světa otevřeně pojmenovávat a poukazovat na ně. Výborná knížka, která mi zase trochu rozšířila obzory našeho světa.