Naše první společná výprava s Eliškou do skutečně zimních hor začala dlouhým laděním vhodného oblečení a vybavení. Nakonec jsme dali vše dohromady, včetně bundy, teplé kukly, brýlí proti větru, bot, návleků, nesmeků… Mně, který si všechno vybavení pořizoval postupně během let, ani nepřišlo na mysl, že těch věcí do zimních podmínek je potřeba tolik.

Vyšli jsme ze zimně zasněžené Karlovy Studánky,  z dolního parkoviště. Abychom se vyhnuli pochodu po silnici, obešli jsme město po naučné stezce. Dobrodružství začalo už tady, protože podél stezky teče rozvodněný kanál, který jsme místy museli přeskakovat. Dále jsme pokračovali vzhůru malebným údolím proti proudu Bílé Opavy. Nad krajinou ležela mlha, lehce sněžilo, malebné údolí bylo pokryté bílou vrstvou sněhu, vodopády byly krásně namrzlé, nesmeky (respektive mačky) se hodily.

U Ovčárny jsme se rozhodli navzdory hlubokým závějím a neprošlapané cestě prodrat se na hlavní hřeben. Sněhu bylo místy do půli stehen a byla to pořádná dřina, nahoru jsme se ale probojovali. Pořádným vichrem jsme pak postupovali po ztvrdlém ufoukaném sněhu až k historickému hraničnímu kameni, kde jsme si u uzavřené terénní stanice ochránců přírody dali čaj na zahřátí a vrátili se zpátky k Ovčárně. Odtud už jsme se autobusem vrátili zpátky do Karlovy Studánky. Užili jsme si správný mix zimních podmínek.