Miroslava Bártu, ředitele českého egyptologického ústavu, znám z různých přednášek (ať už egyptologických, nebo na téma konce civilizací) jako výborného, erudovaného a zábavného řečníka, a tak jsem se na Sedm zákonů s podtitulem Jak se civilizace rodí, rostou a upadají velmi těšil. Knížka je vytištěná na kvalitním papíře a velmi pěkně vysázená. Po estetické stránce zamrzí snad jen občas těžko čitelné popisky v rámci obrázků a ne úplně dokonalá práce korektorky.
Občas máme tendenci si myslet, že naše stávající civilizace bude trvat a růst napořád. Ale pohled do minulosti ukazuje, že každé, i to sebevětší a sebestabilnější společenství, se nakonec zhroutí, aby bylo nahrazeno novým řádem. Miroslav Bárta během studia historie v dlouhých časových řadách vypozoroval a na mnoha příkladech zajímavě popsal zákonitosti, které jsou všem civilizacím během jejich zrodu, vzestupu, a nakonec i během jejich neodvratného pádu společné. Nárůst byrokracie, ztráta legitimity elit, ztráta víry ve společné hodnoty, bezuzdné vyčerpávání přírodních zdrojů, neochota či neschopnost přizpůsobit se měnícím se přírodním podmínkám, a mnohé další příběhy z historie zaniklých civilizací vedou k zamyšlení nad paralelami se současností a k úvahám, zda i naše západní civilizace již není za zenitem a zda již není na cestě k neodvratnému úpadku.
V knize je rozpracováno mnoho zajímavých témat, občas však příliš zkratkovitě, mnoho úvah není dovedeno až do konce, autor často chaoticky skáče od tématu k tématu, text je dle mého názoru mnohdy zbytečně přehlcený odkazy na zdroje informací. Knížce by prospěla lepší provázanost témat, hladší přechody mezi myšlenkami a jejich detailnější vysvětlení. Při čtení je cítit snaha udržet knihu co nejútlejší, ale bohužel je to ku škodě věci. Vůbec by mi nevadilo, kdyby měla kniha dvojnásobnou délku, autor by na ní měl znalostí i materiálu dost.
Ale i přes zmíněné výtky je Sedm zákonů výborná kniha a četla se mi velmi dobře. Je plná zajímavých informací z historie národů celého světa, překvapivých postřehů a myšlenek, nečekaných souvislostí života dávných civilizací se současností, i autorových vlastních zážitků. Každý, kdo přemýšlí o směřování našeho světa a není mu lhostejná budoucnost, by si jí měl přečíst a zapřemýšlet si nad ní.
Velká společnost je taková, ve které muži sázejí stromy, o nichž vědí, že v jejich stínu nebudou odpočívat.
Když vám bude těžko nebo ještě hůř, podívejte se na nebe. Mně to rozhodně pomáhá – vždycky si přitom připomenu pokoru, svou malost a zároveň ambici vydávat se výše. A dívejme se co nejčastěji vzhůru – probouzí to současně ambice i podporuje pokoru – je toho tolik, co nás přesahuje.
Napsat komentář