Následující svou básničku mám moc rád. Napsal jsem ji při vzpomínání na to, co bylo a už nikdy nebude. Navozuje mi staré vzpomínky na dávné časy, kdy všechno bylo ještě jinak…

Zas se courám nočním Brnem
Zas se snažím na nic nemyslet
Zas si chodím se svým splínem
Zas mě jednou bolí celý svět

Petrov si jen tiše svítí
Rozjasňuje tmavou oblohu
Někdy prostě není zbytí
Než jen dávat nohu před nohu

Tak procházím přes nádraží
Žádný vlaky už teď nejezdí
Bezdomovci líně leží
U špinavých oprýskaných zdí

Už je hodně po půlnoci
A nad Brnem začíná slejvák
Déšť má město ve své moci
No a s lidma je to taky tak

Na východě zvolna svítá
Černá tma už přestává mi lhát
Noc je zase jednou zbitá
Otáčím se a jdu domů spát