Tento román je docela slušné psycho. Velmi zajímavá studie toho, co dokáže s člověkem udělat neviditelná, neuchopitelná státní soudní mašinerie. Celá knížka je prosycená nezaměnitelnou kafkovskou ponurou, šedou, tíživou atmosférou: procházení starých špinavých domů, zaprášené stísněné půdní prostory, temné místnosti, to vše vytváří pečlivě budovanou atmosféru beznaděje a bezmoci, která semele i kdysi silného a sebevědomého bankovního úředníka tak, že na konci už ani nemá sílu se bránit a jen se odevzdá svému osudu. Proces je hodně pochmurný a depresivní příběh, který se čte poměrně obtížně, ale dá se v něm najít (bohužel) poměrně dost paralel s dnešním světem a za přečtení stojí.
Citát
Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!
— Erich Maria Remarque, Tři kamarádi
Stránky
Nejnovější příspěvky
Rubriky
- Cestování (6)
- Cyklistika (10)
- Děti (39)
- Eseje (6)
- Horolezení (27)
- Krátké recenze (203)
- Poezie (37)
- Recenze (135)
- Různé (4)
- Treky (99)
- Voda (16)
- Výlety (11)
Napsat komentář