Vypravili jsme se všichni na několik dní projezdit si Orlické hory na kolech. Bydleli jsme v Deštném na chatě Bludička, po večerech jsme grilovali dobroty a přes den jsme odsud vyjížděli na výlety. První den při příjezdu měla Katka s dětmi velké zpoždění, vyjeli jsme si tedy sami s kluky na traily nad obcí Zdobnice. Pěkně jsme si zajezdili a nikoho dalšího jsme na tratích nepotkali.

Další den jsme se s kluky nejprve vydali prudkým stoupákem k nádhernému baroknímu kostelu sv. Matouše. Z venku sice vypadá jako ruina, ale je používaný a vnitřní prostor má magickou atmosféru. Dá se celý projít, v horních patrech se dokonce nachází jakási klubovna a z přístupné zvonice je úžasný výhled.

Dál jsme pokračovali výživným stoupáním pod Studený vrch k horní stanici lanovky, kde začínal růžový trail. Byl pěkný, pohodový, s krásně klopenými zatáčkami, bohužel v půlce nás chytla bouřka s průtrží mračen. Slejvák jsme přečkali pod stromy, ale byli jsme promočení skrz naskrz. Naštěstí se zase brzy ukázalo sluníčko, tak jsme pokračovali v cestě.

Stálým mírným stoupáním jsme po asfaltu vyšlapali k Šerlišskému mlýnu a odtud prudší šotolinovou cestou až nahoru na Šerlich. Na Masarykově chatě jsme se potkali s Katkou s dětmi, kteří sem doputovali přímější cestou.

Po výborném obědu jsme pokračovali hřebenovkou na Velkou Deštnou. Užili jsme si výhledy z rozhledny a přes Luisino údolí se vrátili na sjezdovky. Protože se rychle blížila další bouřka, vynechali jsme traily a nejkratší cestou přes kostel sv. Matouše se vrátili na ubytování. Stihli jsme to akorát se začátkem dalšího slejváku.

Následující den jsme popojeli auty na Mezivrší a udělali jsme si prohlídku různých bunkrů a pěchotních srubů podél cesty. Na Anenském vrchu jsme se vyšplhali na rozhlednu, v tvrzi Hanička jsme si prohlédli vystavenou historickou vojenskou techniku, včetně celého tanku T34/85, prohlédli jsme si rozstřílený dělostřelecký srub Na mýtině a krásnou krajinou sjeli až dolů do Neratova.

V příjemné atmosféře Neratovské hospody jsme si dali výborný oběd a zamířili do místního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Kostel je nádherně zrekonstruovaný, s nádhernými krovy a úžasnou průhlednou skleněnou střechou. Celý kostel jsme si prošli, včetně podstřešních prostor a atmosféru překrásného místa umocnila živá varhanní hudba.

Při závěrečném brutálním několikakilometrovém stoupání zpět do sedla Mezivrší jsme s Matym ostatním ujeli a zajeli si ještě odbočkou do sedla Pěticestí, abychom se pořádně dorazili.

Poslední den už jsme stihli jen kratší pěší procházku Zemskou bránou podél Divoké Orlice. Sešly se tu neskutečné davy, měli jsme velký problém zaparkovat. Naštěstí pár set metrů od silnice už se pustil jen málokdo. Na skalce nad řekou jsme si pěkně zabouldrovali a prošli jsme se podél malebné řeky. U Ledříčkovy skály jsme řeku přebrodili a vrátili se zpět trochu divočejší a dobrodružnější cestou.

Vydařená dovolená to byla.