Na první letošní čundr jsme se s Katkou vydali na mou oblíbenou Rokytnou. Začínali jsme z Příštpa a za chladného, ale pěkného počasí pokračovali po proudu řeky odlehlou krajinou. Všude kolem kvetly sněženky, rostl medvědí česnek a bobři káceli na březích řeky stromy jako diví. U srubu za Kašparovým mlýnem jsme ze studánky s velkým skokanem hnědým nabrali vodu na vaření a s nastávajícím soumrakem se ubytovali pod tarpem o kus dál na louce za řekou. Zpoza stromu nás pozorovala veverka, přebíhala po stromu nahoru a dolů a ve světle čelovek se jí strašidelně leskly oči.

Z teplých spacáků jsme uvařili večeři a pod nádherně hvězdnatou oblohou jsme strávili klidnou noc. Ráno jsme uvařili teplou snídani, v husté rose jsme se pobalili a vyrazili na další cestu. Únava z předchozího dne byla znát, postupovali jsme pomaleji, ale okolí řeky bylo malebné. Divili jsme se, kolik stromů bobři dokázali pokácet nebo nahlodat. U soutoku Rokytné s Rouchovankou jsme nevynechali odbočku prudkým svahem nad řeku k památníku Dolmen, kde to mám moc rád. Vylezli jsme na nahoru na památník, trochu po něm zabouldrovali, odpočinuli si a došlapali zbytek cesty až do Čermákovic. Treková sezóna zahájena.