Druhý výlet na ferraty na Dachsteinu začal opět nepříznivým počasím v Rakousku. Bylo tedy třeba operativně upravovat program. Ve čtvrtek mělo být solidní počasí v České republice, začali jsme tedy skalním lezením ve Vranově nad Dyjí. Málo navštěvovaná, ale krásná a perfektně odjištěná Vranovská skála se nachází přímo ve městě. Navíc je mírně převislá, takže i přes občasné dešťové přeháňky, které nás potkaly, zůstaly všechny cesty suché a my si perfektně zalezli.

Navečer jsme už za pořádného slejváku přejížděli na odlehlé parkoviště u silnice poblíž Hohe Wandu. Udělali jsme si pohodový večer v autě, zazpívali si s kytarou a poslouchali, jak z protější skály padají na silnici balvany uvolněné vydatným deštěm. Probudili jsme se do mlhavého rána, ale už nepršelo. Přejeli jsme na Hohe Wand na horní neplacené parkoviště P4, sešli dolů nepříjemně příkrou a uklouzanou cestou Stollhofer Steilanstieg a traverzem se dostali až na nástup ferraty ÖTK Steig (dříve se jmenovala HTL Steig).

Sluníčko rozpustilo mlhu, vysušilo skálu a my měli na lezení výborné podmínky. Ferrata byla moc pěkná, obtížná tak akorát, lezení nám pěkně odsýpalo, Petru jsem dojišťoval jen na jednom obtížnějším úseku. Nahoře na plošině jsme si užívali výhledy a louskali lískové oříšky, které jsme tu objevili. Další cesty už jsme na Hohe Wandu nelezli, šetřili jsme síly na další dny a přejeli na parkoviště u lanovky pod Dachsteinem, s příjemnou zastávkou na vykoupání v ledovém Ennsu, přímo pod mým oblíbeným Grimmingem. Cesta autem rychle uběhla, pouštěli jsme si navzájem své oblíbené písničky a zpívali.

Ráno vypadalo počasí všelijak, v noci pršelo, foukal silný vítr, byla zima a Dachstein byl obalený hustou mlhou. Přesto jsme se rozhodli pokusit se o ferratu Johann. Petra po cestě brblala, že jsme vynechali ranní kávu, tak jsme to napravili na Dachsteinsüdwandhütte. Následným prudkým stoupáním jsme se celkem zahřáli. Cesta vede nejprve sutí a pak po skále velmi jednoduchou ferratou na skalní ostroh Mitterstein, kde končí ferrata Anna. Nástup na Johanna pokračuje dále vzhůru po svahu sypkou sutí.

Ferrata Johann začíná úvodní lehkou pasáží, po které následuje klíčový převis obtížnosti D/E. Bylo tu dost pošmourno, zima, a po skále tekla voda. Petru jsem na nejtěžším místě odjistil, ačkoliv by nejspíš zvládla vylézt i sama. Během lezení jsme se míjeli s pár dalšími dvojicemi, většinou pohodovými Čechy. Rozzlobil nás akorát jeden Rakušan, který se dost bezohledně a nebezpečně dral okolo nás. Lezení na Johannu bylo jinak moc pěkné, po krásné skále a citlivě logicky vedené trase. Kde to nejde jinak, šlape se po kramlích. Místy je potřeba na vyšvihnutí se síla paží, ale většinou je lezení poměrně nenáročné. Na velké plošině s vrcholovou knihou jsme si dali oběd a ve stále větší zimě a mlze dolezli zbytek ferraty. Lezení nám trvalo celkem 4 hodiny.

Zahřáli jsme se v malé, ale moc pěkně zrekonstruované Seethalerhütte. Když ji Petra zahlédla poprvé, pronesla: „Co je to za chatrč?“, ale pak se jí chatička moc líbila. Cestu na vrchol Hoher Dachstein jsme kvůli zimě a husté mlze vynechali a po rozbředlé urolbované cestě po rozpraskaném ledovci jsme sešli k horní stanici lanovky. Cesta dolů ferratou Hunerschartensteig nám tentokrát uběhla rychle a pěší sestup k autu jsme příjemně propovídali. U auta jsme ve stále panujícím chladnu uvařili večeři, přebalili vybavení na příští den a zalezli do teplých spacáků.

Poslední den jsme se probudili do polojasného počasí a konečně jsme se dočkali i sluníčka. Ranní kávu jsme tentokrát nevynechali a po snídani jsme se vydali na ferratu Anna. Nástup vede stejnou cestou jako na Johanna a tentokrát jsme potkávali více lidí. Projevilo se hezčí počasí a kratší trasa, vylézt Annu trvá jen asi 2 hodiny. Obtížnostně, dobrým zajištěním i pěkným lezením se hodně podobá Johannovi. Sestup vede výstupovou trasou na Johanna a byl celkem bezproblémový.

Po příchodu k autu už nás čekal pouze obligátní tetris se zavazadly a dlouhý dojezd domů. Byl to moc pěkný výlet. Pestrý, akční, s bivakováním v autě, pořádně jsme si mákli i trochu potrpěli v zimě a špatném počasí. A v té nejlepší společnosti. Děkuju, Peti!